MEMOÁRY HANY ZAGOROVÉ

Herečka Vlasta Peterková, kterou se zpěvačkou pojilo desítky let dlouhé přátelství, skvěle načetla text autorizovaných memoárů Hanky Zagorové ...Dřív než to zapomenu, které dnes 2. února 2024 vydává Supraphon na CD-MP3 i digitálně. Audiokniha Hanky Zagorové v mixu s výběrem jejich písní vychází ke zpěvaččině poctě a bude představena v rámci vzpomínkového koncertu s četnými hosty v O2 Aréně v úterý 6. 2. 2024. 

Spoluautorka knižních vzpomínek Zagorové publicistka Míša Zindelová uvedla: „Poprvé vyšla monografie Hanky v roce 1996, při jejím návratu na scénu, několik let po sňatku se Štefanem. Hance bylo padesát, biografie se křtila v Lucerně během tradičního vánočního koncertu. Později, prodloužená o skoro deset let života, v roce 2004 v nakladatelství Ikar. Když jsme s Hankou přišly podepsat spolu-autorskou smlouvu, sama nabídla místo názvu první knížky ...Než to zapomenu, u toho dalšího doplněného vydání s malou proměnou: ... Dřív než to zapomenu. Na přelomu listopadu a prosince 2023 jsem ve Studiu Khapka mohla jedno natáčení navštívit. Je opravdu zvláštní, slyšet z nahrávacího studia krásný hlas zajímavé blondýnky, herečky Vlasty Peterkové. Jak čte citlivě slova z kapitol knížky, které jsem pomáhala na svět.…“

Během přestávky nám s Vlastou Peterkovou zbyla chvilka na pár otázek:

Vlasto, jak jste se o odchodu Hany dozvěděla? Já u internetu vykřikla směrem k manželovi: Proboha, Hanka zemřela!

V. P.: Tehdy mi zavolala Hančina asistentka, Renatka. Zeptala jsem se jí – Hanka, která Hanka? Byl to pro mě naprostý šok. Do posledních dní mi vždycky odpovídala na moje SMS dotazy, jak jí je – třeba jen emotikony srdíček. Znamení lásky i toho, že na víc nemá sílu.

Rok po odchodu Hanky jste byla oslovena, zda byste nenačetla její knížku jako audioknihu.

V. P.: Jednou mi zavolal Vladan Drvota ze Supraphonu, a tuhle příležitost mi nabídl. Odpověděla jsem – strašně by mě mrzelo, kdybyste to nabídli někomu jinému. Jsem ráda, že takovou možnost dostávám. Vždyť já hodně z těch situací a hodně lidí z knížky důvěrně znám... Při čtení se mi všechno vybavuje, jako bych viděla obrazy. Vybaví se mi tváře, situace, u kterých jsem byla. Jako bychom „včera“ šly na kopec, kde bydleli její rodiče... Náročná práce, protože to dělám právě o ní, mé blízké přítelkyni.

Jak šlo nahrávání?

V.P.: Na nahrávání jsem se hodně připravovala... Je to Hančino nádherné vyznání lásky k životu. Obrovská porce lásky k rodičům, k přátelům, ke Štefanovi… k umění.

Patřila jste k Hančiným nejbližším.

V. P.: Ona nikdy své přátele neopouštěla. A přátelství nesla s sebou celý život. My dvě jsme se seznámily a JAMU, později, když vylétla nahoru a odešla do Prahy, jsme se „fyzicky“ oddálily. Já zůstala v Brně, ale kdykoliv se tady ocitla, přišla na představení, poslala kytku. A když jsem se přestěhovala do Prahy, začaly jsme se vídat víc. S výjimkou poslední doby jsme se v důvěrném triu (s Monikou Absolonovou) občas scházely v restauraci Matylda... Na ty okamžiky jsme se strašně těšily, navázaly jsme skutečně tam, kde jsme se loučily. Dokázaly jsme spolu být několik hodin, smály jsme se. Monika se často ptala: tak povídejte, co jste prožily v tom Brně! My dvě jsme jí odpovídaly smíchem.

A s námi byste se o nějaké vzpomínky podělila?

V. P. Byla jiná doba, my dvě jsme byly „mršky“, ale přitom strašně hodný holky. Sledy našich „story“ ze studentských let, o tom, jak jsme také chodívaly“ za školu“, a posedávaly v kavárně, kde jsme popíjely kofolu s rumem. Před pohybovou výchovou jsme se rychle cpaly jídlem, které jsme předtím nestihly. A náš profesor Maršík, se jednou před hodinou neudržel, a pronesl k Hance: Zagorko, dáma nežere, dáma uždibuje. Když Hanka onemocněla, zmizela na rok v sanatoriu. Kolikrát jsem si dělala starosti z její diagnózy, přisuzovala jsem tu nemoc našemu lehkovážnému životnímu stylu. Byla křehčí než já, už brzy hodně cestovala, a ten studentský život! Hanka ale byla neuvěřitelně statečná. I v boji se svou nemocí. Jak svůj program vůbec dokáže poskládat? … často jsem si pomyslela.

Ve vrcholných letech Hančiny slávy, se jednou přišla na mě podívat do Městských divadel pražských, kde jsem v tu dobu hrála. Přestávka se protáhla asi o deset minut navíc, holky a holčičky na chodbě chtěly její podpis na fotku, říkala: „Holky, nechte toho, jsme v divadle! Bude se pokračovat...“ Jednou jsem přišla do její šatny v Lucerně, a ona tam byla se zpocenou tváří: „Jsi unavená!“ Vydechla jenom: „To jsem.“ Ovšem na scénu po pár minutách vyšla jiná Hanka, dynamická a usměvavá. Zářící! Po jednom koncertě následovalo bezpočet přídavků, až potom jsme se potkaly. Byla strašně zničená, ale obrovsky ŠŤASTNÁ!

Hanka pro nás nikdy neodejde...

V. P.: Každá nová situace, připravovaný koncert, audiokniha, to jsou příležitosti, kam si Hanku „beru s sebou“... Znovu si jí přibližuju. Její smích, pohyby krásných rukou. Já jí vidím a slyším každý den. Někdy si pomyslím: co by na tohle asi řekla Hanka?

Spravedlivá, empatická, čistá... Skutečný úkaz ve světě showbyznysu.

V.P. Líp bych to neřekla...

VLASTA PETERKOVÁ – divadelní a filmová herečka. Po studiu JAMU hrála velké role Státním divadle v Brně až do roku 1981, kdy se po zmařené premiéře Přelet přes kukaččí hnízdo (režie Jan Kačer), rozhodla změnit profesní prostředí. Hostuje v pražských divadlech (v Kalichu i v divadelním souboru Verze), hraje v seriálech a dabuje, nahrává v rozhlase.

MULTILINK K AUDIOKNIZE: https://supraphon.lnk.to/ZagorovaDrivNezToZapomenuID