VOJTĚCH SEMERÁD A KIYA TABASSIAN

Spolupráce souborů Cappella Mariana, zaměřeného na renesanční polyfonii, a Constantinople, reprezentující hudební tradici Blízkovýchodního regionu přináší unikátní album nazvané Pilgrimage / Hudební pouť Kryštofa Haranta do Jeruzaléma / circa 1600. Před vydáním alba jsme si povídali s uměleckými vedoucími obou souborů: Vojtěchem Semerádem a Kiyou Tabassianem.

Co vás přimělo začít pracovat na kompletním provedení děl Kryštofa Haranta?

Vojtěch Semerád: Prvním impulsem bylo vytvoření programu věnovaného osobnosti Kryštofa Haranta. Záměrem projektu, o kterém jsem začal přemýšlet zhruba v roce 2018, nebylo jen ukázat Kryštofa Haranta jako hudebníka a skladatele, ale i jako humanistu. Byl rovněž spisovatelem, diplomatem, cestovatelem, vrchní velitel armády, řídil státní pokladnu. Ale mnohem zajímavější je jeho vnitřní boj s vírou. Pocházel ze šlechtické katolické rodiny, když došlo k prvním společenským změnám v Českých zemích, začal přemýšlet o správnosti víry a obrátil se k protestantství, aniž dbal na svoji politickou kariéru. Proto se připojil ke stavovskému povstání. Tohle ale není v našem programu to nejdůležitější, i když je to zřetelné ve výběru skladeb. V roce 2021 jsme si připomněli 400. výročí popravy českých pánů na Staroměstském náměstí. Nemohl jsem celý program obsáhnout dochovanými Harantovými skladbami, které tvoří pouhé torzo jeho díla, dnes známe tři kompletní díla a několik fragmentů. Červenou nití programu se vine jeho známé literární dědictví, cestopis o cestě do Svaté země. Harantovy skladby jsem zamýšlel zkombinovat s něčím, co přinese do programu hudbu, kterou Kryštof Harant mohl slyšet na své cestě do Svaté země. Kiyu Tabassiana jsem potkal během festivalu Letní slavnosti staré hudby a okamžitě jsem cítil, že on je ten pravý člověk, který může této výzvy dostát.

To bylo poprvé, kdy jste slyšel o Kryštofu Harantovi?

Kiya Tabassian: Abych řekl pravdu, bylo to poprvé, kdy jsem zaslechl jméno této významné osobnosti. Až po setkání s Vojtou jsem se začal pídit po tom, kdo to byl. Velmi rychle jsem pochopil, o jak důležitého člověka se jedná, jak vzdělaný byl. Jsem jím naprosto fascinován.

Jakou hudbu z tehdejšího Středního východu jste doplnil ke skladbám Kryštofa Haranta?

Kiya Tabassian: Z jeho cestopisu víme, kterými zeměmi a městy procházel, jakým štěstím ho jeho putování naplňovalo i jakým nebezpečím čelil. Díky němu víme, jak se tehdy cestovalo, jak své cesty prožíval. Ale Harant byla také skladatel. A každý hudebník je zvědavý na hudbu zemí, kterými cestuje. Dychtí ji slyšet. Proto jsme se s Vojtou rozhodli zařadit do programu skladby, které vznikly v zemích, kterými Kryštof Harant putoval.

A které tedy mohl vyslechnout?

Vojtěch Semerád: Pravděpodobně.

Kiya Tabassian: Ano, pravděpodobně, ale s určitostí to nemůžeme říci, protože se nedochovaly žádné fotografie, žádné nahrávky. (Smích) Ale určitě potkával hudebníky a přetvářel jejich hudbu v dialogu se svými díly na základě původního zvukového pozadí. Společně s Vojtou jsme skladby zaranžovali tak, aby repertoár hrál základní roli sám o sobě, aby různé skladby spolu vedly dialog.

Vojtěch Semerád: Rád bych doplnil, že mým přáním – a shodli jsme se na tom oba – nebylo, aby oba soubory vystupovaly odděleně, vedle sebe. Opravdu jsem chtěl, abychom s Kiyou a souborem Constantinople našli společnou hudební řeč, přestože pocházíme z odlišných kulturních prostředí a zvuk naší vokální polyfonie je odlišný od instrumentária Středního východu. Ale podařilo se nám najít a definovat hudební jazyk, díky němuž můžeme provozovat hudbu společně. Další věc je, že cesta Kryštofa Haranta, která byla určující pro výběr našeho repertoáru, hrála velkou roli i v mé představě sledu programu. Poněkud nestandardně zachycuje jeho cestu životem. Program začíná popravou Kryštofa Haranta, jeho smrtí, a vrací se zpět k jeho životním kořenům. Proto program otevírá část mše Credo (Vyznání víry), které poukazuje na jeho hlubokou víru a končí písní Otce Buoha nebeského z Benešovského kancionálu, ke svátku Seslání Ducha svatého, která je obrazným naplněním Harantova života. Tato píseň, pro mě hudebně velmi silná, zazní v intimním spojení české duchovní písně z prostředí literátských bratrstev, tolik typických pro hudbu české renesance, s modlitbou na text perského básníka Háfize interpretovanou Kiyovou vokální improvizací.

Lze říci, že tento projekt je komunikací mezi kulturami?

Vojtěch Semerád: Rozhodně.

Kiya Tabassian: Komunikací a také obnovováním mostů mezi našimi kulturami, které dříve existovaly, ale jež je nutné znovu postavit. Velmi důležité je nestát každý na opačné straně mostu. Ten musí být místem potkávání. V hudbě to znamená, že chceme uskutečňovat právě takovéhle projekty, které spojují naše kultury. Každá hudba má svá gramatická pravidla (grammatical rules), vlastní vyjadřovací prostředky (vocabularies), ale každá, ať ta ze Středního východu, modální hudba, nebo západoevropská polyfonní, je založena na vlastních charakteristických pravidlech, která musíme najít, aby jeden typ hudby mohl konvertovat do druhého a stvořit něco krásného. V mnoha skladbách této nahrávky zpíváme mikrotóny pocházející z modu hudby Středního východu, přidáváme do nich trochu polyfonie a naopak. Je to velmi konstruktivní a hluboký dialog mezi těmito kulturami.

Vojtěch Semerád: A je to také určitý vzkaz dnešní společnosti.

Rozhovor vedla hudební publicistka Alena Sojková