4 TENOŘI

4 Tenoři jedou! Vyprodávají divadelní sály i velké haly, rozdávají radost fanouškům všech věkových kategorií. Jejich coververze světových i československých hitů oslovují publikum, především díky originálnímu čtyřhlasému aranžmá. Každý hlas je zde nezastupitelný a dohromady tvoří dokonalou harmonii. Pánové Marian Vojtko, Michal Bragagnolo, Jan Kříž a Pavel Vítek se díky promyšlené práci manažera Janise Sidovského těší velké popularitě. Jejich alba jsou velmi žádaná – první dvě získala zlaté a platinové desky, a nové album nazvané Příběh bylo oceněno „zlatem“ již měsíc po svém vydání. Toto nové album obsahuje jedenáct evergreenů ze světa divadelního i filmového muzikálu, ale také celou řadu překvapení.

K filmu a muzikálu vás to očividně stále táhne…

Honza: Logicky nás to všechny táhne k muzikálu, protože právě tam jsme se vzájemně poznali. Začínali jsme na muzikálových divadelních prknech, máme za sebou spoustu muzikálových produkcí. K filmu máme také blízko, protože filmová hudba je nedílnou součástí naší kultury. Milujeme velké filmové melodie a na našem albu jsou písně, které nás osobně baví zpívat.

Pavel: Přesně tak. Muzikály jsem miloval vždycky. Ty filmové s sebou přinášejí nádherné melodie, které obletěly svět. Všem se nám líbí tahle hudba a její atmosféra. Takže divadlo, ano, tam jsme se poznali, ale to by na album nestačilo. Čili přibyly i melodie z filmů. Dostávali jsme tipy – ať už je nosil náš manažer Janis nebo my sami. A nakonec i jedna velice slavná melodie z ještě slavnějšího filmu nám pojmenovala celé album.  

Marian: Máme rádi žánrovou všehochuť, a všechny kousky na desce jsou nakonec zabaleny v nádherné aranži. To je důležité.

Vybíráte písně na album společně? Jak to funguje?

Pavel: Říkám tomu demokratický přístup. Pokud se někomu z nás nějaká píseň nelíbí, na album ji nezařadíme. Vždy se musíme shodnout jednohlasně, což je podle mě tajemství našeho úspěchu. Každý z nás má právo veta.

Michal: Přesně tak. Naším cílem je oslovit široké publikum a nabídnout písně různých žánrů. Díky tomu je naše hudba pestrá a každý si najde to svoje. Na albu jsou melodie, které nás všechny spojují, a to je na tom nejdůležitější.

Jaký je váš přístup k aranžmá písní? Zasahujete do něj?

Marian: Máme skvělého aranžéra Františka Krtičku, který se perfektně vyzná v oboru i v našich hlasech. Protože jsme ale různá individua a můžeme mít například pocit, že by nějaká část aranže seděla lépe jinému hlasu, navrhujeme i sami určité úpravy. Vždycky to ale děláme společně, po vzájemné dohodě a společně pak tlačíme na aranžéra. (smích)

Jak se vám zpívají známé písně, které už mají svou historii a proslavili je slavní interpreti?

Honza: V některých případech cítíme větší odpovědnost. Třeba u písně Černý páv se jedná o velký světový hit, který – vedle toho, že jde o obrovský šlágr skupiny Chicago – je u nás spojený s Hankou Zagorovou. V takových případech cítíme velký respekt. Černého páva se proto snažíme zpívat uctivě, tak, aby s tím Hana Zagorová, pokud by nás slyšela, byla v pohodě. Takže určitě tam nějaký závazek a odpovědnost jsou.

Pavel: Podobně je to s písní Zatmění. Tu lidé znají od Leony Machálkové nebo v originále jako Total Eclipse of the Heart v podání Bonnie Tyler, a i když je to zavazující, baví nás přinést do ní vlastní přístup. Je pro nás zajímavé, když můžeme staré písně oživit a dát jim nový čtyřhlasý rozměr.

Zajímavý příběh má píseň Tak jednou. Jak vznikla?

Janis: Základem téhle písně je hudební téma ze seriálu Zlatá labuť. Na naši žádost vznikla z téhle melodie písnička s textem, a my z toho máme velkou radost. Hudbu ze svého seriálového motivu rozvedl David Solař, skvělý text pro nás napsala Sabina Ludányiová. Je to skladba plná naděje, o tom, že každý hledá svůj vlastní snář.

Pavel: A těší nás, že jsme prvními interprety téhle písně, do které byl ten původní motiv přetaven. Mimochodem, ta píseň má fantastické filmové aranžmá. A my jsme si v ní mohli najít naši vlastní tvář.

Podílíte se i na úpravě textů pro písně?

Honza: Někdy. Třeba u Vltavy, která taky na albu zní, jsme použili už existující text Jiřího Štaidla, který se pro naše účely skvěle hodil. O něm jsme vůbec nepochybovali. V případě jiných písní, jako třeba u Till I Hear You Sing z muzikálu Love Never Dies, vznikal nový text přímo pro nás. Je to proces, do kterého se všichni zapojujeme a snažíme se najít to nejlepší řešení. S Janisem Sidovským je nás pět hlav, a pět hlav ví víc než jedna.

Raritou na vaší desce je duet s Jiřím Suchým, píseň Krajina posedlá tmou. Jaká byla spolupráce s touhle legendou české muziky?

Pavel: Byli jsme nesmírně poctěni, když pan Suchý, tahle legenda Semaforu, souhlasil se spoluprací s námi. Jeho přístup byl úžasně profesionální a energický. Že bychom si s ním někdy jako těleso 4 Tenoři zazpívali duet, to mě nikdy ani ve snu nenapadlo.

Michal: I přesto, že je o několik generací starší než my, svým nasazením a elánem nás všechny strčil do kapsy. Přišel do studia, tedy – lehce vyběhl do druhého patra, a přišla skvěle naložená legenda s velmi laskavým humorem. Když jsme mu nabídli k pití vodu, on poděkoval a odmítl s tím, že už se myl. (smích) Pan Suchý nám nabídl několik variant a barev definitivní podoby písničky, bylo těžké mu stačit. Cítíme, že se nám podařilo propojit staré a nové, a společně jsme vytvořili něco staronového a hezkého. Navíc s legendou, která patří ke kulturnímu dědictví tohoto národa.

Marian: Věk pana Suchého nikterak neubral jeho jiskře a náboji, a celkovému vyznění nahrávky. 

Tahle píseň má i hezký videoklip. Teď nemyslím ten původní z 60. let, ale klip k vaší nové nahrávce. Jak důležité jsou pro vás videoklipy?

Pavel: Videoklipy řídí především náš manažer Janis, který má skvělý cit pro to, jak naši tvorbu prezentovat na YouTube a sociálních sítích. YouTube ale drasticky klesá sledovanost a doba, kdy jsme ke každému albu měli mnoho videoklipů, už je asi pryč. O to větší radost máme z jednoduchého a přirozeného klipu s panem Suchým, který se nám velmi líbí. I když klipům nedávám zásadní roli v popularitě a prodeji alb, myslím, že jsou pro naše fanoušky pěkným bonusem. Spíše ale pracujeme se sociálními sítěmi. Klipové televize, třeba MTV, to není naše cílovka. Byli bychom ale rádi, kdyby se naše písničky hrály více v rádiích.

Na desce máte i duet s Monikou Absolonovou, oscarovou píseň z divadelního muzikálu a taky filmu Aladin. Měli jste při nahrávání respekt – třeba z toho Oscara nebo i z ceny Grammy, kterou autoři písně dostali?

Pavel: Pro nás není motivací nebo kritériem to, jestli písnička dostala Oscara nebo jinou cenu. Hudbu vnímáme jako krásnou záležitost a když si můžeme tuhle krásu zazpívat, těší nás to. Ne každý si může zazpívat takhle krásný repertoár. To už za svoji čtyřicetiletou kariéru vím.

Marian: Monika je naše dlouholetá kamarádka. Známe ji z divadla a pro mě je jednou z nejlepších současných zpěvaček. Pro duet s ní jsme si vybrali právě píseň z muzikálu Aladin, který jsme slyšeli s Honzou i na Broadwayi. Je to náročný duet, ale Monika v něm exceluje. Jsme moc rádi, že přijala naši nabídku.

Jak dlouho vám celkově trvá příprava nového alba?

Honza: Příprava alba je dlouhý proces, nejde o to, že bychom se v jednu chvíli rozhodli a začali nahrávat. Nejdůležitější je pečlivý výběr písní, aranží a hostů. Samotné nahrávání ve studiu je pak už tvůrčí proces, kde dáváme písním finální podobu. Na tomto albu jsme pracovali více než rok.

Otázka pro každého z vás: dá se říct, které písničky z vašeho nového alba jsou vám nejbližší?

Pavel: Pro mě to je Když už víc nesmím si přát, v originále Help Me Make It Trough the Night od Krise Kristoffersona. Je to jedna z nejzpívanějších světových písní a naše coververze se mi moc líbí. U ní taky chápu, proč se různé hvězdy světové pop music jako třeba Elvis Presley, Mariah Carey, Michael Bublé nebo u nás Michal Tučný či Naďa Urbánková, obraceli ke country.   

Michal: Já hlasuju pro Tak jednou. Vrací mě do dětství. Má v sobě něco hezkého, co v sobě nesla stará doba, ať už šlo o první republiku nebo divoký západ se svými kovbojkami a westerny.

Marian: Hodně osobní vztah mám k písni z Fantoma opery, z dvojky. Deset let jsem totiž Fantoma ztvárňoval na jevišti a teď jsme nejkrásnější duet z tohoto muzikálu nazpívali s klukama čtyřhlasně. Je to pecka a posluchači si ji jistě užijí. Ale nejkrásnější věc z celého alba je pro mě Unchained Melody, kterou jsme pojali trochu jinak, než jak ji lidé znají z filmu Duch nebo od Karla Gotta.

Honza: Těžko vybírat, za mě je to asi píseň Zatmění, ta je mi hodně blízká. U ní mi vždycky běží hlavou krásné vzpomínky.  

Závěrem. Pavel mluvil o písni Když už víc nesmím si přát. Kdybyste směli, co byste si – jako 4 Tenoři – přáli do budoucna?

Marian: Rád bych, aby naše alba byla stále lepší a lepší. Když se podívám zpátky, první album bylo taková zkouška. To druhé už bylo náročnější a třetí album je podle mě naše nejlepší. Doufám, že budeme nadále umělecky růst a přinášet lidem radost z naší hudby.

Honza: Abychom našli nové výzvy a pokračovali v tom, co nás všechny těší – spojovat se s našimi posluchači skrze krásnou hudbu.

Michal: Aby se naše třetí album líbilo jako ta předchozí nebo i víc, a aby nám to nadále klapalo. A aby nás mohli lidi slyšet víc i z rádií. 

Pavel: Aby nás to, co jsme společně dokázali, provázelo dál a dál.