BLUES ROCK LINE

To, co v lednu 2016 odstartovalo cédéčkové dvojalbum Beatline 1967–1969, se stalo v následujících letech vítanou tradicí, když kompilace mapující různé podoby čs. rocku od jemnějších až po ty ostřejší pravidelně rok co rok rozčísla letargii novoročních edičních kocovin. A platí to i pro leden 2025. Podesáté a naposled. Fanoušky i kritiky ceněná a vyhledávaná „Line“ edice Supraphonu vrcholí dvojalbem Blues Rock Line 1968–1989. Jak už název napovídá, novinka mapuje blues a jeho variace v podání tuzemských hudebníků od krátkého kulturního nádechu na sklonku let šedesátých až po rok, kdy konečně zhynula normalizace.

„Z různých důvodů nebylo zaznamenáno zdaleka vše, co se tehdy dalo slyšet. Po velké gramonáloži z konce ‚Sixties‘ se u nás rozhostilo ponuré ediční ticho, vítaně přerušené třeba alby Město Er, Kuře v hodinkách nebo ETC...1, nepochybně také líznutými blues. Většinou ale probíhal ideologicky méně napadnutelný, neboť převážně instrumentální jazzrock, art rock či fusion, kam se schovali třeba i naši kytaroví hrdinové Radim Hladík, Luboš Andršt nebo František Francl, četné důkazy naleznete na předchozích výběrech této retro řady,“ uvádí jubilejní díl „Line“ edice sestavovatel a producent Supraphonu Karel Deniš v bookletu novinky, jejíž předchůdce najdete na speciální podstránce e-shopu Supraphonline.cz zde.

První část kompilace samozřejmě neopomíjí domácí bluesrockové otce zakladatele The Matadors, ani jejich současníky či následovníky v podobě Hladíkova Blue Effectu, Prokopových Framus Five, „předkuřecího“ Flamenga či Vladimíra Mišíka s ETC…. Nezapomíná ale ani na ty, kteří se rázně přihlásili o slovo mimo jiné na beatových festivalech v Lucerně. Ač jejich doménou nebylo blues naprosto ortodoxní, hudební suverenita i značná kvalita například Soulmenů Deža Ursinyho nebo Jazz Q Martina Kratochvíla byla (a stále je) nepřeslechnutelná.

Sázkou na jistotu pak byl od začátku osmdesátých let Blues Band Luboše Andršta a Petera Lipy, jedním z bluesových symbolů té dekády byla také formace ASPM s Janem Spáleným a Petrem Kalandrou. Ve druhé polovině osmdesátek jim začali víc než zdatně sekundovat o hudební generaci mladší muzikanti z pražské Hanspaulky. Bluesberry a následné různě přátelsky vzniklé odnože Krausberry či Hlava B nebo Ivan Hlas a Žlutý pes Ondřeje Hejmy posunuli téma do svobodných devadesátek a učinili hitovým. Třeba bez Pocem moje stará, vlídně promíchaného s Osvobozeným divadlem, Semaforem, Olympikem, Krylem nebo Hutkou, by náš vodácký či chalupářský život nebyl kompletní.

„Kompletní určitě není ani tato kompilace, pracující s pojmem blues a rock volně, snad však posluchačsky příjemně a užitečně. Blues s námi zdárně absolvovalo etapu 1968 až 1989 a je tu dál. A může být třeba akusticky jako řemen krátké nebo sólovými extravagancemi půlhodinové, ale neomrzí se. Je totiž prapodstatou všeho, ač se to tak při poslechu dnešních hitparád nemusí jevit. Ale i oni na to přijdou...“, uzavírá Deniš své průvodní slovo a vlastně i celou dekádu „Line“ edice, která bude svými jednotlivými díly jistě i nadále těšit pamětníky či napomáhat k znovuobjevení naší velezajímavé nedávné hudební minulosti.