HARFENISTKA KATEŘINA ENGLICHOVÁ

Křest alba „Musica Per Arpa“ bude trochu netradiční. Uskuteční se ve čtvrtek 26. 11. 2015 v rámci velké módní přehlídky „Petra Kociánová fashion designer 2016“ ve Dvoraně Rudolfina. Petra Kociánová totiž poskytla Kateřině Englichové své róby pro fotografie, které nafotil Petr Kurečka na obal CD. Na tuto mimořádnou módní přehlídku se prodávají vstupenky na webu: www.petrakocianova.cz

U příležitosti vydání alba jsme si s Kateřinou Englichovou povídali.

Na albu Musica per Arpa jsou skoro všechny skladby z per českých autorů. Jedinou výjimku tvoří Suita pro harfu Benjamina Brittena. Jak podle Vás vycházejí vedle sebe díla česká a Brittenova skladba?

Myslím si, že vycházejí velmi dobře, a proto jsem je tam zařadila. Je logické, že určitý náznak konfrontace tam může být. Naši skladatelé Slavický, Hurník, Sluka, Kabeláč i Gemrot jsou autoři, kteří při své kompoziční práci přesně vědí, co dělají. Tím, že žili a žijí v malé zemi, v prostředí, kde se mluví jedním jazykem, tak možná neměli takovou možnost se ukázat i v zahraničí. Důvod, proč jsem vedle sebe zařadila tato díla byl ten, abych, nejen harfistům, dokázala, že jsou to skladby, které se mohou směle hrát na koncertech, ale mají své jasné místo i na nahrávce a to vedle slavné harfové skladby Benjamina Brittena.

Bylo náročné vybírat český repertoár pro toto album nebo by bylo možné jím naplnit i další nahrávky?

Myslím si, že by vystačil na tři nebo čtyři alba. Samozřejmě, že není tak široký jako tvorba pro klavír, harfa je tím limitována a záměrně jsem vybírala skladby, které nejsou pouze sólové. Dobře si uvědomuji, jak těžké je poslouchat dlouho jakýkoliv drnkací nástroj a mám ráda, když je tam zařazen i jiný element a harfa se může představit jako nástroj vhodný pro komorní hudbu. Myslím si, že by byla škoda, nepředstavit veřejnosti nová díla, často se totiž stává, že interpreti hrají stále to samé. Když si vezmeme třeba skladbu Klementa Slavického z mého alba – to je dílo, které by mohlo naprosto suverénně znít na světových pódiích a soutěžích.

Na tomto albu jsou hned tři skladby, které byly napsány přímo pro Vás. Jaký je to pro Vás pocit? Mluvila jste se skladateli při vzniku těchto skladeb o jejich koncepci?

Je to tak, že skladatel dílo napíše a během jeho tvůrčího procesu do toho nikdy nezasahuji, to by ani nebylo dobře. Když pak skladbu dostanu, tak k tomu řeknu svůj komentář, ale je potřeba říci, že všichni tři autoři jsou lidé, kteří přesně vědí, co chtějí napsat. K tomu je tu ještě ta věc, že jejich skladby jsem dostala napsané ručně, to je pro mě krásný pocit, člověk to hraje hned jinak. Ty noty mají svou duši.

Je hudba 20. století po harfu v něčem jiná než hudba jiných období?

Harfa obecně zjemňuje hudbu, to je hlavní. A to platí i pro tvorbu 20. a 21. století. I když se stále snažím představovat harfu jako nástroj, který umí být rytmický a silný, který nehraje jen andělskou hudbu.

Co byste vzkázala posluchačům, kteří budou přemýšlet nad nákupem Vašeho nového CD a budou mít třeba na první pohled obavu z moderních skladeb?

Řekla bych snad jediné – že i moderní hudba má co nabídnout. Jsou to skladby, které nepatří mezi ultra moderní kompozice, které mají šokovat. Je to hudba, která má klasickou formu (sonátová forma, francouzská suita), ale ten obsah je moderní, a to ve smyslu poetiky, novátorství. Často to testuji na svých přátelích, kteří nejsou z hudebního světa a ti byli velmi mile překvapeni.

Na CD Musica per Arpa jste přizvala i několik hudebních hostů. Ve dvou skladbách se představí špičková americká flétnistka a dlouholetá profesorka newyorské Juilliard School Carol Wincenc. Jak došlo k této spolupráci?

Poprvé jsme se setkaly na jednom americkém hudebním festivalu, kde nás dali dohromady pořadatelé. Hned po prvním setkání jsem si „padly do noty“ a od té doby jsme odehrály už několik koncertů, ať už v Los Angeles, kam se budeme opět vracet nebo i v ČR. Když jsem zjistila, že Carol Wincenc bude v Praze v rámci soutěže Pražského jara, kde byla v porotě, rozhodla jsem se ji požádat o spoluúčinkování na mém albu a ona souhlasila. Bylo to vlastně velmi snadné.

Jak americká flétnistka Carol Wincenc vnímala českou tvorbu 20. století?

Troufám si říci, že z těch skladeb byla nadšená. Možná je to i tím, že její předci jsou ze Slovenska a zároveň je jasné, že ona jako flétnistka světové úrovně, se stále zajímá o nový repertoár. Jako hráčka se setkává nejen s hudbou západní, ale věnuje se například i indickým autorům.

Zajímavostí tohoto alba je fakt, že Jiří Gemrot nebyl pouze autorem poslední skladby, ale zároveň hudební režisér této nahrávky. Jak se to projevilo při natáčení jeho Tria pro hoboj, harfu a klavír?

Jiří Gemrot patří k nejvyhledáva­nějším hudebním režisérům u nás. Je to člověk, který má obrovský dar komunikace s interpretem. Někdy si myslím, že je to jako terapie u psychologa. Bylo velmi zajímavé s ním natáčet jeho vlastní dílo. My sami jako hudebníci jsme ho dokonce museli žádat, aby byl u své skladby na nás stejně přísný, jako u skladeb jiných autorů. Byl velmi pokorný a skromný a já věřím, že jsme ho potěšili tím, že jsme jeho trio n nahrávku zařadili.

Dalšími dvěma hosty jsou klavírista Martin Kasík a hobojista Vilém Veverka. Předpokládám, že toto nebyla vaše první hudební spolupráce?

Martin Kasík i Vilém Veverka patří k mým dlouholetým hudebním partnerům. Trio, které nám Jiří Gemrot věnoval, jsme hráli několikrát i na koncertě, a shodli jsme se na tom, že by byla škoda ho nenatočit. Všichni tři si totiž myslíme, že je to dílo, které je velmi reprezentativní pro harfu jako komorní nástroj. Martin Kasík je mým oblíbeným klavíristou, kterého nesmírně obdivuji pro jeho kreativní a brilantní klavírní technikou. S Vilémem Veverkou hrajeme už deset let na mnoha koncertech a bylo vlastně logické, že jsem ho pozvala v rámci tria i na toto album.

Kdy bude oficiální křest nové desky?

Křest tohoto alba bude trochu netradiční. Uskuteční se totiž v rámci módní přehlídky návrhářky Petry Kociánové, která mi poskytla své róby pro fotografie, které krásně nafotil Petra Kurečka do mého CD. Bude 26. listopadu ve Dvoraně pražského Rudolfina. Rozhodly jsme se tak propojit dva na první pohled rozdílné světy.

SU 4185–2

Supraphonline: http://www.supraphonline.cz/…ica-per-arpa

VIDEO: https://www.youtube.com/watch?…