120 LET ČESKÉ FILHARMONIE

První orchestr české hudební scény slaví 120 let od svého vzniku! Záhy po svém založení v roce 1896 a prvním koncertě, dirigovaným slavným českým skladatelem Antonínem Dvořákem, se Česká filharmonie stala nejvýznamnějším českým symfonickým orchestrem se stále stoupajícím mezinárodním renomé.

Česká filharmonie vznikla jinak než většina evropských souborů. Zatímco ty mohly pokračovat v tradici dvorských ansámblů, v Praze nic podobného nebylo. V 19. století tam byly pouze divadelní orchestry a úlohu symfonického tehdy plnil pouze orchestr posluchačů konzervatoře. Několik pokusů učinil již od roku 1864 Bedřich Smetana, který s orchestrem Prozatímního divadla pořádal i filharmonické koncerty. Rozhodujícím impulzem ale byl spor v Národním divadle v roce 1894. Část orchestrálních hráčů v čele s Aloisem Palečkem se tehdy cítila přetěžována a vstoupila do stávky. Založila nový spolek Česká filharmonie, jehož stanovy byly schváleny v červnu 1894. Po řadě odkladů a dohadů se první koncert orchestru konal 4. ledna 1896 v pražském Rudolfinu, což je považováno za oficiální „zrození“ České filharmonie.

Orchestr od samého počátku dirigoval Antonín Dvořák a hrály se výhradně jeho kompozice. Pro Prahu to znamenalo velkou událost, kritik Emanuel Chvála si tehdy zavěštil: „Čeští muzikanti vytvořili orchestrální těleso, které s velkou uměleckou vážností bude provozovat orchestrální produkce nejvyšší úrovně.“ Filharmonie odehrála do dubna 1896 s úspěchem ještě tři koncerty a na dalších pět sezón se její program omezil na asi čtyři abonentní vystoupení za rok. Muzikanty totiž platilo divadlo, proto jejich hlavní závazky byly v něm.

K osamostatnění orchestru v roce 1901 přispěl výrazně konflikt mezi šéfem opery Národního divadla Karlem Kovařovicem a jeho orchestrem. Hudebníci mu odepřeli poslušnost, Kovařovic si však sehnal jiné hráče a měl úspěch. Rebelům nezbylo než založit nový symfonický orchestr. S osamostatněním České filharmonie problémy teprve začaly, protože uživit desítky muzikantů nebylo jednoduché. Orchestr vydělával např. na koncertech s houslovým virtuosem Janem Kubelíkem v Anglii (1902), hrál třeba pět měsíců v Rusku (1904) nebo čtyři ve Varšavě (1905). Angažmá prvního šéfdirigenta Ludvíka Čelanského se nepovedlo, po něm nastoupil Vilém Zemánek. Tomu se podařilo relativně stabilizovat finanční situaci tělesa, ale v roce 1918 musel odejít. Pod precizním vedením Václava Talicha (1919–1941) to už nebyl jen boj o přežití. Orchestr získal technickou jistotu a vytvořil si jedinečný zvuk. Repertoár se soustředil na české velikány spolu se soudobými skladateli, světovými i domácími. Talich, který uskutečnil s ČF téměř tisíc koncertů, nezapomínal ani na prověřené klasiky. Od roku 1925 orchestr dostával pravidelnou subvenci od státu, finančně pomohly i rozhlasové přenosy a mimo jiné tři turné do Itálie. Talicha vystřídal mladý Rafael Kubelík, který zažil na podzim 1945 zestátnění filharmonie. Naděje vkládané do talentovaného umělce skončily s Kubelíkovým odchodem po únorovém puči v roce 1948. Skutečná světová proslulost přišla až s Karlem Ančerlem (od 1950), který orchestr vyvezl po evropských zemích, Rusku a také na Dálný východ (1959). „Jeden z největších orchestrů světa,“ hlásaly již v říjnu 1965 plakáty v Bostonu, kdy byla filharmonie poprvé v USA. Ančerl navázal na tradici svých předchůdců, ale také významně obohatil repertoár o díla zahraničních autorů. Emigrujícího Ančerla nahradil od roku 1968 na více než dvacet let Václav Neumann. Od devadesátých let pak v čele filharmonie působili Jiří Bělohlávek, Němec Gerd Albrecht a Vladimir Ashkenazy. Desátým šéfdirigentem se od sezóny 2003/2004 stal exulant Zdeněk Mácal, po němž stanul v roce 2009 na tři roky v čele orchestru izraelský dirigent Elijahu Inbal, od roku 2012 je v čele České filharmonie opět Jiří Bělohlávek.

ČESKÁ FILHARMONIE V NAHRÁVKÁCH SUPRAPHONU

Česká filharmonie v průběhu let natočila velké množství nahrávek. Ty první byly realizovány ještě pro nadnárodní společnost His Master's Voice. Domácí Supraphon má ve svém archivu přes 1300 nahrávek České filharmonie. Jedna z prvních byla realizována pro label Ultraphon v lednu roku 1932 a Českou filharmonii v provedení Slovanských tanců Antonína Dvořáka vedl dirigent Jaroslav Řídký. První nahrávka přímo pro značku Supraphon je věnována Dvořákově „Novosvětské“ řízené Václavem Talichem v dubnu roku 1949. Jednou z nejprodávanějších nahrávek České filharmonie u Supraphonu je Má vlast Bedřicha Smetany s Rafaelem Kubelíkem natočená po „sametové revoluci“ v roce 1990. Supraphon v průběhu let realizoval řadu nahrávek České filharmonie se světovými dirigenty – např. Jean Fournet, Antonio Pedrotti a především Sir Charles Mackerras, který České filharmonii a Supraphonu přinesl řadu mezinárodních ocenění.

Nahrávky České filharmonie na značce Supraphon v průběhu let získaly na 130 mezinárodních ocenění; mezi nejprestižnější například patří: Grand Prix du Disque de l´Académie Charles Cros, Gramophone Awards, Cannes Classical Awards, Preis der deutschen Schallplattenkritik či Nippon Columbia Golden Disc Prize, ale i nominace na slavné Grammy Awards.

KATALOG ČESKÉ FILHARMONIE na Supraphonline zde:
http://www.supraphonline.cz/…-filharmonie