Jak se stalo v posledních dvou letech dobrým zvykem, i letos se hned zkraje roku můžeme od Supraphonu těšit na kompilaci mapující vývoj československého bigbeatu na sklonku šedesátých let. Po předchozích výborně reflektovaných dvojalbech Beatline 1967– 1969 (2016) a Big Beat Line 1965 – 1968 (2017), jež se věnovala době „předalbové“, tentokrát nastal čas na miniprofily sedmnácti prvních bigbeatových alb vydaných v letech 1968 až 1970. Děje se tak prostřednictvím dvojalba Beat (Al)Boom 1968 – 1970. To vychází společně s LP Beatline 1967 – 1969 19. ledna a najdete zde 47 skladeb ze 17ti alb, mezi nimiž nechybí jak absolutní klasiky, tak ukázky z možná ne tolik exponovaných, ale i tak neméně zásadních albových debutů.
Vedle Želvy (Olympic), Zvonky, zvoňte (Prúdy), Šípkové Růženky (Rebels), Meditace (Blue Effect) nebo Ptáka Rosomáka (Olympic) se objevují ukázky z debutových alb Matadors, Framus Five, Atlantis, Flamingo nebo George & Beatovens a nechybí ani připomínky Fortuny, Marthy a Teny Elefteriadu, Voxu & Pavla Nováka nebo Their Majesties & Josefa Laufera či Josefa Plívy.
Srovnáváme-li tento výčet s obsahem předchozích dvou dílů, je na první pohled jasné, že je to hudba mnohem různorodější. Beat (Al)Boom zároveň poukazuje na skutečnost, jaká až neuvěřitelně silná a inspirativní hudební vlna se na zdejší hudební scéně na sklonku šedesátých let vzedmula. Vždyť vydání 17ti LP v podstatě stále ještě začínajících umělců, navíc v tehdy již „posrpnovém“ Československu, působí jako zjev z kategorie těžko představitelných.
Svůj díl na tom měl fakt, že Supraphon, Panton ani Opus už nemohly déle přehlížet masovou popularitu rocku, jež šla ruku v ruce se skvělými prodeji SP a EP jen trochu se podobajících elektrifikované moderní muzice. Paradoxem doby a režimu pak bylo to, že díky rigidním socialistickým edičním a výrobním plánům mohlo leccos z toho, co bylo v krátké době bez cenzury prosazeno, skutečně vyjít či být natočeno. Něco ovšem již byrokraticky pozměněno či odloženo na symptomaticky „dočasné“ neurčito.
Jindy šlo o alba vydaná až ve chvíli, kdy už kapely neexistovaly, s repertoárem, který už nehrály nebo v obsazení značně se lišícím od toho klasického, někdy nejslavnějšího. Také tyto ukázky zde najdete, stejně jako interprety později různě úspěšně a kvalitně vklouznuvší do popového mainstreamu.
Nic to ovšem nemění na tom, že doba, kterou Beat (Al)Boom mapuje, byla na domácí hudební scéně dobou vskutku výjimečnou, a právě Beat (Al) Boom je toho společně s nyní nově vydaným LP Beatline 1967 – 1969 a předchozími díly užitečnou připomínkou nejen pro pamětníky.