ILONA CSÁKOVÁ

Ilona Csáková, zpěvačka s jedním z nejpodmanivějších hlasů u nás, letos slaví dvaatřicet let na scéně a při té příležitosti dopřála sobě i všem svým fanouškům skvělý dárek – nové studiové album s výmluvným názvem Pořád jsem to já. Patnáct písní, jež se na novinku vešly, je určitou retrospektivou Iloniny minulosti, vítaným potvrzením zajímavé současnosti, ale také nadějným posunem do budoucnosti. To ostatně potvrzuje i bonusová skladba Abych byla IN, k níž vznikl i povedený videoklip.

„Vybrala jsem písničky, které mají posluchači rádi, ale vybrala jsem i ty, které nejsou tak známé. Dvě novinky zase naznačují směr a cestu, kterou bych se v blízké budoucnosti chtěla ubírat. Volila jsem na toto album big band, protože miluji swing a líbí se mi zvuk velkého orchestru,“ dodává Csáková k novince, jež vyjde 6. dubna u Supraphonu.

Nový swingový kabát dostaly písně z Iloniny hitové éry, například skladby Proč mě nikdo nemá rád, Tornero, Pink, a nebo Malý vůz. Ilona celé album natočila za podpory výtečného big bandu, přičemž spojila své síly s nejmladším zpívajícím kapelníkem Petrem Sovičem.

„Ilonu jsem poslouchal už jako kluk v pubertě, a když jsem dostal možnost podílet se na tvorbě její desky dost mě to potěšilo. Zeptal jsem se jí, zda by nestálo za to její skladby předělat po vzoru vývoje ve světové populární hudbě v rámci crossoveru žánrů do jazzu a swingu. Samotné natáčení probíhalo skvěle, protože Ilona je ve svém projevu velice invenční. Nazpívala si i všechny vokály na desku sama, a to mě muzikantsky moc baví. Myslím si, že nová deska je atraktivní na poslech a líbí se mi její žánrová pestrost, kterou, doufám, ocení i samotní posluchači. Ilona si s velkou kapelou rozumí a myslím si, že to je na samotném výkonu, který jsme zaznamenali, znát,“ poznamenává k tomu kapelník Golden Big Bandu Prague Petr Petr Sovič.

Kromě již zmíněných ověřených hitů naleznou posluchači na novince i písně, které složili Ondřej G. Brzobohatý, Jiří Škorpík, Augustin Bernard, Patricie nebo tituly, které fanoušek v podání Ilony ještě nezná. Jedním z nich je i úplná novinka – duet s Karlem Gottem nazvaný Pláč (Crying).

Zpěvačka k tomu dodává: „Ani jsem netušila, jak zásadní se pro mne stane píseň Pláč v podání Karla Gotta. Postupem času jsem zjistila, že je to píseň, kterou napsal Roy Orbison, a když jsem ji pak do třetice objevila ve filmu Davida Lynche Mulholland Drive jako Llorando, zamilovala jsem se do ní definitivně. A to vyslyšel Karel a prohlásil, že si ji společně jednou zazpíváme. A stalo se. A tak se mi splnilo jedno z mých dalších velkých přání.“

Výrazným charakterem alba je skvělý zvuk, který je výsledkem velkorysého způsobu nahrávání. Během nějž dostaly zásadní prostor „živé“ nástroje a velké hudební těleso a vzniklo tak skutečně povedené swingové album. „Líbí se mi na Iloně, že jde těžší cestou a snaží se zaujmout posluchače spoluprací s velkým orchestrem, což běžně dělají interpreti hlavně v zahraničí,“ komentuje to kapelník Petr Sovič.

Podmanivý charakter novinky Pořád jsem to já podporují i stylové fotografie Lenky Hatašové, která s citem sobě vlastním nafotila fotoset, jež skvěle dokresluje novou část kariéry zpěvačky s tajemným altem a charismatickým vystupováním.