Nahrávky Pantonu součástí Supraphonu
Archiv nahrávek Pantonu se stal součástí společnosti Supraphon Music (rozhodnutím holdingu Bontonu, který Panton odkoupil v roce 1996 a správu původně předal společnosti Bonton Music).
V roce 1927 začala pražská firma Gustava Sušického, zabývající se prodejem elektrických přístrojů, radiopřijímačů a optických přístrojů, nabízet také gramofony pod značkou Avuston, které vyráběla tehdy ještě málo známá firma jménem Ultraphon z Amsterodamu. V roce 1929 bylo berlínskou pobočkou Ultraphonu nabídnuto firmě Gustava Sušického výhradní zastoupení na prodej gramodesek, jejichž výroba se plánovala. Za tím účelem vznikla společnost Ravitas. Desky byly původně do českých prodejen dováženy z Berlína a měly mezinárodní repertoár. České nahrávky se objevily až později.
Přibližné dobové odhady celkové domácí spotřeby desek udávají čísla 3 mil. kusů
pro rok 1928, 2,5 mil. pro r. 1929, 2 mil. 1930, 1 mil. 1931 a 600–700 tis. 1932.
Jestliže roku 1928 byly téměř všechny desky dováženy, o rok později měly z dovozu
pocházet 2/3 a v r. 1932 se poměr obrací: 2/3 prodaných nahrávek byly údajně lisovány
(ať již z domácích nebo z dovezených matric) v pražských továrnách Esty a Ultraphonu
a zahraničními koncerny v severočeském Střekově.
Začala v Československu působit společnost Ravitas, která vydává pod značkou Ultraphon nejen nahrávky mateřské společnosti Deutsche Ultraphon AG, ale téměř od počátku své existence z velké části také původní české nahrávky. Hlavními podílníky a manažery společnosti Ravitas byli František a Jan Valentini. Na domácím trhu působily tehdy i další společnosti jako Parlophon, Odeon, ale dlouho v konkurenci neobstály. Udržely se pouze The Gramophon Company s labely Columbia a His Master's Voice.
Dne 8. 3. 1929 byla založena zastřešující „mateřská“ holdingová společnost N. V. Küchenmeister’s Internationale Maatschappij voor Accoustiek, jejíž akcie držela komanditní společnost Heinrich J. Küchenmeister & Co. – dělila se na tři podřízené holdingové společnosti, v nichž drží majoritní podíly: a) N.V. Küchenmeister’s Internationale Maatschappij voor Sprekende Films, Amsterdam; kapitál 10 mil. RM; 99% podíl; b) N.V. Küchenmeister’s Internationale Ultraphon Maatschappij, Amsterdam (Intraphoon); kapitál 6 mil. RM; 56% podíl; c) N.V. Küchenmeister’s Internationale Radio Maatschappij, Amsterdam; kapitál 5 mil. RM; 100% podíl. Každý z těchto tří holdingů řídil proměnlivou skupinu dceřiných společností v různých zemích Evropy. V případě Intraphoonu podle obchodní zprávy z konce roku 1930 byly tyto: a) Deutsche Ultraphon Aktiengesellschaft, Berlin; kapitál 1,5 mil. RM; 100% podíl. b) Prager Ultraphon Gesellschaft, Prag (in Gründung); kapitál 200 tis. Kč (plně investován); 100% podíl. c) Société Ultraphone Française S. A., Paris; kapitál 3 mil. Frs; 55% podíl. d) Turicaphon AG, Zürich; kapitál 200 tis. Sfrs; 12,5% podíl. e) Nederlandsche Ultraphoon Maatschappij, Amsterdam; kapitál 100 tis. hfl .;30% podíl. f) Clausophon G.m.b.H., Berlin; kapitál 300 tis. RM; 50% podíl. K pražské filiálce, která pro celý koncern spravovala továrnu na výrobu desek (další továrnu měl koncern v Paříži) se uvádí, že měla výrobní kapacitu 5 tis. desek za den.
První gramodesky značky Ultraphon s českým repertoárem se objevily na konci roku 1929. Byly natáčené pražskými populárními umělci v berlínském nahrávacím studiu této původně holandské firmy za doprovodu studiového tanečního orchestru, složeného z muzikantů z celé Evropy (i několika amerických sólistů), který dirigoval F. A. Tichý. Vzhledem k tomu, že první české snímky uvítalo obecenstvo celkem příznivě, další nahrávky již byly pořizovány dojíždějícími německými techniky na mobilním nahrávacím zařízení v Praze v nahrávacím studiu v Národním domě na Vinohradech, zapůjčovaným gramofonovou firmou Odeon. Zároveň přistoupil český licenční uživatel značky Ultraphon, kterým byla obchodní společnost elektrickými, optickými a akustickými přístroji Ravitas, urychleně k výstavbě vlastní lisovny a nahrávacího studia v pronajatém objektu v Praze -Holešovicích. První nahrávání zde proběhlo asi v srpnu či září roku 1931.
V roce 1930 byla v Praze zřízena první lisovna desek.
Vydává u Ultraphonu první gramofonovou desku se Spejblem a Hurvínkem profesor Josef Skupa, který přešel od nahrávací společnosti HMV. Skupa ji realizoval v nahrávacím studiu v Berlíně. Nahrávky Josefa Skupy ze třicátých až padesátých let minulého století vydal Supraphon pod názvem Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy v kompletu pěti CD znovu v roce 2007.
Německý Ultraphon vyhlašuje bankrot a jeho aktiva kupuje společnost Ravitas. V ČSR měl německý Ultraphon aktiva ve výši 1 milionu Kč, proto holandští majitelé navrhli společnosti Ravitas, která v Československu zastupovala zájmy této firmy, aby tento majetek i s právem nadále používat ochrannou známku Ultraphon odkoupila. Společnost Ravitas sice požadovanou částku v hotovosti neměla, ale podařilo se jí dohodnout dvouletý splátkový kalendář – a ten skutečně dodržela a od roku 1933 už pod názvem Ultraphon začíná vydavatelsky působit. Vzniká česká firma Ultraphon, akciová společnost pro průmysl a obchod gramofonový se sídlem v Klimentské ulici v Praze. Pro Československo si nechává registrovat značku Ultraphon a pro ostatní svět s malými výjimkami poprvé i značku Supraphon. Česká společnost Ultraphon zpočátku čelila koordinovanému tlaku zahraničních koncernů a jejich kartelové cenové politice. Vydavatelství se zaměřovalo na domácí repertoár a intenzivně spolupracovalo s respektovanými českými institucemi a organizacemi (například s Radiojournalem). Desky značky Supraphon (na etiketě se objevovalo označení: SUPRAPHON U) napomáhaly šíření věhlasu především české klasické hudby v nahrávkách z třicátých až čtyřicátých let. Tehdejší cílevědomá dramaturgie dala vzniknout rozsáhlému katalogu titulů systematicky mapujících dílo Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a dalších osobností české hudební kultury i velikánů hudby světové. Na nahrávkách se podíleli přední domácí i světoví interpreti, komorní soubory a orchestry řízené významnými dirigenty.
Pro Ultraphon nahrává R. A. Dvorský se svými Melody Boys slavnou písničku Karla Vacka Cikánka. Právě od roku 1932 začal jako firemní orchestr Ultraphonu R. A. Dvorský se svými Melody Boys bezkonkurenčně vládnout gramofonové produkci na československém trhu – natočil mnoho desítek dobových šlágrů českých a německých autorů, často ve verzích zpívaných jak česky, tak německy. Obrovský úspěch ultraphonské verze Cikánky definitivně odpomohl společnosti Ravitas od dluhů, které jí vznikly v roce 1931. Tehdy převzala veškerý majetek německého Ultraphonu v ČSR v ceně 1 milionu Kč a tuto částku musela splácet původnímu holandskému majiteli této značky.
Ultraphon registruje značku Supraphon – jako název elektrického gramofonu!
Vyšlo první číslo firemního časopisu s názvem Revue Ultraphonu. Měl rozsah 24 stran propagačních textů, firemních anoncí a rozhovorů s různými interprety, kteří nahrávali pro Ultraphon. Dočkal se ale pouhých čtyř čísel, než v létě roku 1933 zanikl.
Tento den s Ultraphonem podepsali exklusivní smlouvu pánové Vlasta Burian a Jára Pospíšil! Ultraphon slaví na českém trhu úspěchy především s nahrávkami filmových písniček a melodií. Jára Pospíšil se stává kmenovým zpěvákem Ultraphonu.
Ultraphon vydává album zpěváka Oldřicha Kováře, který od roku 1931 působil v původní šestičlenné sestavě trampské skupiny Settleři, se kterými vystupoval v operetách v různých pražských hudebních divadlech a také ve filmu. Na popud Václava Talicha v roce 1938 odešel do Národního divadla a své působení v oblasti populární hudby omezil. K jeho největším hitům patřily písničky: Láska brány otevírá, Nejkrásnější hvězdy hoří nad splitem, Kosí fox.
V žebříčku nejprodávanějších desek bodoval úspěšný šelak Ultraphonu s nahrávkou písničky autorské trojice Ježek & Voskovec & Werich „Nebe na zemi“, který nahrál Ježkův Hot-jazz se zpívajícím hercem Vladimírem Šmeralem, jenž v té době slavil třiatřicáté narozeniny a působil v Osvobozeném divadle – teprve rok na to dostal nabídku ke svému prvnímu filmu (byl to opět Voskovec s Werichem, kteří ho obsadili do filmu Svět patří nám).
Ultraphon vydává šelakovou desku s foxtrotem Jaroslava Ježka ze hry Těžká Barbora, kterou V+W nazvali David a Goliáš. Voskovec a Werich skladbu natočili za doprovodu Ježkova Swing bandu v tehdy nejmodernějším českém nahrávacím studiu Na Rokosce.
Na značce Esta vychází nahrávky slavného slovenského operního pěvce Janka Blaho, který spolupracoval s Estou i ultraphonem už od roku 1934. Na scéně Slovenského národního divadla působil přes čtyřicet let. Vynikal především v dílech Bedřicha Smetany a W. A. Mozarta. Ve třicátých letech intenzivně spolupracoval s gramofonovou společností Esta, kde nahrával především populární repertoár a lidovky. Janko Blaho při nahrávání desek často spolupracoval s Orchestrem Harryho Hardena. Spolu také nahráli v roce 1938 oblíbenou lidovou píseň prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka „Ach, synku, synku“.
Nikdy se Smetanova Má vlast nehrála tak často jako za nacistické okupace. Zněla v Praze i v desítkách měst po celém protektorátu Čechy a Morava. Národní manifestace, které vyvolávala, brzy vedly k tomu, že se nesměla hrát jako celek (Tábor a Blaník nesměly znít vůbec). 11. a 12. února 1941 Česká filharmonie hostovala – na pokyn Josepha Goebbelse – v Berlíně a Drážďanech. Talich zařadil na program celou Mou vlast. Odvážný dramaturgický kousek prošel a po velkém úspěchu v lůně Říše bylo možné uvádět Smetanův cyklus i v protektorátu. Česká filharmonie se nevyhnula koncertům přímo pro vládnoucí režim: v březnu 1942 hrála Mou vlast pro Český národně socialistický svaz Vlajka, v dubnu 1944 koncertovala v rámci slavnosti k „55. narozeninám Vůdce Adolfa Hitlera“. V roce 1943 vznikla ve Studiu Domovina pro Estu nahrávka Mé vlasti v podání Orchestru Národního divadla v Praze s dirigentem Karlem Boleslavem Jirákem
Již samo uvedení Smetanovy Mé vlasti v protektorátní Praze – navíc v Národním divadle, vnímaném jako symbol soudržnosti – bylo výrazným projevem vlastenectví dirigenta Václava Talicha a České filharmonie. Emocionální náboj okamžiku dal vzniknout patrně jeho nejlepší nahrávce Mé vlasti a nadšené publikum po dlouhotrvajících ovacích spontánně završilo koncert zpěvem české národní hymny. Záznam tohoto koncertu i Dvořákových Slovanských tanců, které v divadle zazněly o osm dní později, se zachoval díky přímému přenosu do několika evropských měst. Supraphon unikátní archivní nahrávky mohl vydat až po 72 letech v roce 2011, kdy se vzácný zvukový snímek našel v archivu Norského rozhlasu. V roce 2012 nahrávka na CD získala prestižní ocenění Gramophone Awards a do Londýna si ji přijeli převzít vnučky Václava Talicha spolu se zástupci Supraphonu.
Ve studiu Rokoska natočil pro Ultraphon jeden ze svých největších hitů „Jen pro ten dnešní den“ populární herec Oldřich Nový. V nahrávce ho doprovodil R. A. Dvorský a jeho taneční orchestr.
V nahrávacím studiu Ultraphonu v Praze na Rokosce nahrál R. A. Dvorský se svým tanečním orchestrem písničku Půlnoční tango.
Ultraphon slaví velký komerční úspěch s deskou pro děti, kde herec Richard Antonín Strejka načetl knížku Ondřeje Sekory Ferda Mravenec. (R. A. Strejka v letech 1938 a 1939 stvořil tři titulní úlohy studentů, které mu přinesly nevídanou popularitu u mladých lidí: ve Fričových komediích Škola, základ života! (1938) a Cesta do hlubin študákovy duše (1938) sehrál septimány Tondu Holouse a Antonína Peterku a v Cikánově snímku Příklady táhnou (1939) potrhlého studenta architektury Vaška.)
V červenci roku 1941 nahrála zpěvačka Inka Zemánková s Orchestrem R. A. Dvorského písničku Slunečnice od Slávka Emana Nováčka a Josefa Grusse. Slunečnice se stala velkým hitem a patří na gramofonových deskách k nejprodávanějším nahrávkám Inky Zemánkové.
Fotka samozřejmě znázorňuje jinou nahrávku…
Na začátku května 1942 vyšly příkazy redukující program českého hudebního života. Obsahovaly 7 zcela a 66 částečně zakázaných autorů, k tomu 59 titulů hudebnin a 35 gramofonových desek. Z hudebního života byli zcela vyřazeni židé. Zákaz se týkal i árijců, jestliže použili textů židovských autorů. Z českých skladatelů byl zakázán například Bohuslav Martinů, Rudolf Friml a Jaroslav Ježek.
Koncem roku 1942 nahrává populární vokální trio Allanovy sestry (Jiřina Salačová, Věra Kočvarová a Radka Hlavsová) pro Ultraphon album „Poznáte lehce náš rytmus“. Nahrávka vznikla s Orchestrem Karla Vlacha a hudebním tělesem Allan kvartet. Deska patřila k nejprodávanějším a Allanovy sestry v té době přestávají vystupovat v kabaretu Červená sedma. Vydávají se na koncertní turné s Orchestrem Karla Vlacha, ale také s úspěchem vystupují a nahrávají pro Ultraphon s Melody Boys R. A. Dvorského.
V lednu 1941 pokračuje exklusivní spolupráce Allanových sester s vydavatelstvím Ultraphon nahráním desky s nahrávkou slow-foxu „Růžová krinolína“, který složil František Svojík a otextoval Vladimír „Eddy“ Fořt. Allanovy sestry v populární písničce doprovodil Karel Vlach se svým orchestrem.
J. M. Kamenický s Orchestrem ESTA vydává v dubnu 1943 nahrávku písně Járy Pospíšila ze stejnojmenné operety Bílá orchidej. Vydavatelství Esta zařazuje v roce 1944 tuto desku mezi deset nejprodávanějších nahrávek ze svého katalogu. Jára Pospíšil je nejen rekordmanem v počtu natočených gramodesek, kterých bylo více než šest stovek, ale patrně i v počtu veřejných vystoupení. Za téměř padesát let své aktivní umělecké činnosti totiž účinkoval na jevištích hudebních divadel a na různých estrádních pódiích ne méně než desettisíckrát. Svou uměleckou a životní dráhu popsal Jára Pospíšil dostatečně podrobně v knížce „Hvězdou operety“. Zajímavá je i skutečnost, že Jára Pospíšil se stal vůbec prvním českým zpěvákem, který se kdy objevil na televizní obrazovce. V roce 1935 totiž navštívil světovou výstavu v Bruselu, kde dostal možnost zazpívat si v televizním studiu, z něhož tehdy pokusně vysílala francouzská televize. V roce 1968 byl Jára Pospíšil jmenován zasloužilým umělcem, o rok později odešel do důchodu, ale i poté ještě nahrával na gramodesky značky Panton. Zemřel v únoru roku 1979.
V říjnu 1943 ve studiu Domovina vzniká pro label Esta nahrávka Mé vlasti Bedřicha Smetany. Pod vedením dirigenta Karla Boleslava Jiráka ji nahrál Orchestr Národního divadla v Praze. Karel Boleslav Jirák byl nejen dirigent, ale i pedagog a hudební skladatel. Poté co byl v roce 1945 nařčen skupinou členů rozhlasového orchestru z asociálního a nečeského jednání, byl nucen místo dirigenta SOČRu opustit. Měl více času na komponování a tak napsal několik úspěšných děl. Rehabilitaci mu poskytlo až soudní řízení v roce 1947, ale ani to mu nepomohlo ke kvalifikované práci. To byl také nepochybně jeden z důvodů, proč přijal pozvání do Chicaga na letní hudební kursy na univerzitě a díky úspěchu a spokojenosti si svůj pobyt prodloužil. Nešťastným rokem se stal rok 1948, kdy se po únorovém puči začal dívat komunistický režim na Jiráka jako na nepřítele, což ještě oslabilo jeho už tak špatné postavení. Komunisté ho ihned zbavili členství Syndikátu československých skladatelů, jeho hudba nesměla být prodávána ani hrána, odsoudili ho dokonce jako emigranta (i přesto že byla jeho cesta do USA legální) a byl zbaven svého nevelkého majetku. Karel Boleslav Jirák najednou neměl ve svém rodném Česku téměř nic. Z jeho zoufání ho zachránila až Rooseveltova univerzita, která mu ihned poskytla profesorské místo. Jirák jako skvělý skladatel a pedagog, odborník na analýzu hudby všech stylů i zkušený dirigent vyučil za svůj pobyt v USA několik desítek skvělých osobností. Zatímco v USA byl velkým oblíbencem, zde byl až do roku 1968, kdy nastala změna politického klimatu vládou nenáviděn a zapírán. Téhož roku se znovu stal čestným členem Svazu československých skladatelů a jeho příjezd do Prahy po celých jednadvaceti letech vynuceného života mimo vlast byl Jirákovým triumfem a příslibem, že jeho hudba v domácím prostřední opět zaujme místo, jež jí náleží. Za svůj pobyt v USA napsal Jirák celkem 34 prestižních děl, mezi nimi dvě symfonie, Rekviem, řadu komorních a orchestrálních skladeb i písní na slova českých básníků. Zemřel 30. ledna 1972 v Chicagu v Illinois.
V květnu roku 1945 vychází komplet standardních desek Musica antiqua bohemica, který byl určen jako pocta k výročí Karlovy univerzity. Byl to první závažný pokus o vhled do historie české hudby. V tehdejší době působily mnohé nahrané skladby českých autorů tzv. staré hudby (zejména renesance a raného baroka) jako objev. Velký podíl na tomto edičním činu měl dr. Ladislav Vachulka.
V prosinci roku 1945 ve studiu Rokoska Jan Werich nahrává za doprovodu varhan a kytary pro album Ultraphonu traditional „Casey Jones“, který sám otextoval a nazval „Strojvůdce Příhoda“.
Znárodněním v roce 1946 došlo ke konečnému zničení konkurenčního prostředí, neboť značky Ultraphon a Esta se dostaly pod jednu střechu. O tři roky později pak byl pro exportní účely národního podniku Gramofonové závody ustaven Supraphon. Na deskách se objevil symbol lva s lyrou. Státní Gramofonové závody kontrolovaly vše – od vývoje a výroby hmoty na lisování gramofonových desek, přes nahrávání až po distribuci a prodej zvukových nosičů. Celá tato koncepce souzněla s neblahým dobovým trendem národního a socialistického hospodářství a kultury…
V květnu roku 1946 ve studiu Rokoska nahrála Jiřina Salačová s Orchestrem Karla Vlacha hit „Říkej mi to prosím potichoučku“. Jiřina Salačová pro Ultraphon nahrála 250 různých písniček. Patřila mezi klasické zpěvačky swingové éry české populární hudby.
Po těžké nemoci 7. září 1947 umírá František Valentini, který stál v čele Ultraphonu spolu se svým bratrem Janem, který sice po znárodnění Ultraphonu i nadále vykonával svou funkci, ve které od 1. ledna 1947 pokračoval jako náměstek ředitele Gramofonových závodů, ale téhož roku jej vedení závodu obvinilo z obohacování na úkor podniku a počátkem roku 1948 si akční výbor Národní fronty a závodní rada vyžádaly jeho propuštění. V průběhu roku 1949 tak Jan Valentini čelil třem žalobám za škodu v celkové výši 1,4 mil. korun – na základě obvinění, že po znárodnění Ultraphonu z firmy neoprávněně čerpal mzdy a provize z obratu pro sebe a ve prospěch svého bratra v době jeho nemoci. Valentini se přesvědčivě bránil, poukazoval na bratrovy zásluhy o vybudování českého gramofonového průmyslu a nakonec se mu podařilo prokázat nevinu, protože všechny peníze přijímal podle stále platných služebních smluv z roku 1939. Nicméně zůstal bez zaměstnání a bez prostředků, brzy po začátku sporu onemocněl a od prosince 1948 začal pobírat invalidní důchod. Zatímco jméno Valentini upadalo do zapomnění, původní značka elektrických gramofonů Supraphon se postupně stávala synonymem československého gramofonového průmyslu.
Ve Studiu Rokoska nahrává 23. dubna 1948 Rudolf Cortés se Soňou Červenou a Orchestrem Karla Vlacha píseň „S čertem si hrát (Old Devil Moon)“ amerického skladatele Burtona Lanea. Slavný song českým textem opatřili Voskovec s Werichem.
Na začátku roku 1949 založil generální ředitel Gramofonových závodů Josef Háša v suterénních prostorách budovy ČTK v Opletalově ulici v Praze Divadlo hudby. Vznikla scéna, která spojovala reprodukci hudby i její živé provádění, popularizační výklad, taneční, herecký a recitační projev, promítání diapozitivů a film. Propojení divadla s Gramofonovými závody umožnilo vybudování rozsáhlé diskotéky (obsahovala 100.000 gramofonových desek z celého světa) a archivu. Mnoho úvodních textů vyšlo v edici Divadla hudby, kterou řídil umělecký ředitel Gramofonových závodů (později Státního hudebního vydavatelství a SUPRAPHONU) a v letech 1949–53 první vedoucí Divadla hudby Jaroslav Šeda. Divadlo dále vedli: Karel Boušek (1954–55), Ladislav Rejman (1956–57), Jiří Šrámek (1957–71), Vladimír Cabalka (1971–76), Otakar Roubínek (1977), Jiří Brušák (1977–78), Iraida Petřinová (1978–82). V roce 1983 došlo ke spojení divadla s Lyrou Pragensis. Vedoucím této instituce a zároveň posledním vedoucím Divadla hudby se stal Milan Friedl (1983–91). Na úplném začátku v roce 1949 se Divadlo hudby jmenovalo Gramotón a v jeho blízkosti byla značková prodejna Supraphonu, který Divadlo hudby a Lyru Pragensis spravoval až do roku 1990. V roce 1991 byl na několik let v prostorách Divadla hudby Supraphonem zřízen Supraclub, který vedl dramaturg a moderátor Tomáš Sláma.
Ultraphon zaregistroval značku Supraphon již v roce 1932 (label pro elektrické gramofony a později i gramofonové desky určené na export), ale slavné logo lva s lyrou stvořil grafik Václav Zajíček až v roce 1949, kdy se zúčastnil soutěže, kterou vypsal 8. února národní podnik Gramofonové závody v Praze. V podmínkách mimo jiné stálo, že návrhy musí obsahovat slovo Supraphon a vystihovat, že jde o gramofonové desky Československého původu. Čtyřiadvacetiletý grafik Zajíček poslal osm návrhů pod heslem „Václav Ludvík“. A jeden z nich zvítězil. Zajíček byl dlouholetým předsedou Aktivu památkové péče a ochrany přírody v Hodkovicích nad Mohelkou. Zemřel v dubnu 1989.
Jiřina Salačová s Rudolfem Cortésem natočili na jaře 1949 s Orchestrem Karla Vlacha slavnou píseň Tam za tou duhou (Look To The Rainbow) ze hry Divotvorný hrnec, kterou česky otextovali Jiří Voskovec a Jan Werich. Písnička vyšla na desce se značkou: SUPRAPHON/U.
V květnu roku 1949 v nahrávacím studiu Československého rozhlasu vznikla pro Supraphon nahrávka opery Bedřicha Smetany Libuše se slavnou Marií Podvalovou v titulní roli. Jednalo se o pěvkyni s fenomenálním hlasovým projevem, který se skvěle hodil pro náročné dramatické role, její krásný hlas se v jejím případě vzácně snoubil s výrazným hereckým nadáním a velice působivým osobním zjevem. Marie Podvalová pro Supraphon natočila přes stovku snímků, které dodnes patří do zlatého fondu vydavatelství.
Supraphon ke konci roku 1949 připravuje k vydání vánoční EP nazvané „Naše první Vánoce“ se světově proslulou písničkou Rolničky (Jingle Bells), kterou do češtiny převedl textař Jiří Traxler a nazpíval Rudolf Cortés spolu s Allanovými sestrami za doprovodu Orchestru Karla Vlacha. Deska patřila několik let k nejprodávanějším vánočním titulům vydavatelství Supraphon.
Supraphon v červenci 1950 pořizuje ve studiu Domovina proslulou nahrávku Slovanských tanců Antonína Dvořáka s Českou filharmonií řízenou dirigentem Václavem Talichem.
Na podzim roku 1950 se šéfdirigentem České filharmonie stává na 18 let Karel Ančerl. Supraphon pořizuje v průběhu té doby velkou řadu nahrávek. Právě zde došlo k zvláštní anomálii. Přestože byla celá kultura pod politickou kontrolou komunistické strany, tak vzniklo vedle dobově ideologických titulů, jež právem zapadly, mnoho nahrávek klasické hudby velké hodnoty. Politická podpora vážné hudbě přinesla paradoxně projekty, jež se ukázaly později jako nadčasové a konkurující zavedeným labelům západní Evropy. Nahrávky dirigenta Karla Ančerla s Českou filharmonií se v roce 2002 vrátily k posluchačům prostřednictvím remasterované CD edice Supraphonu. Kolekce obsahuje 42 titulů pod názvem: Ančerl Gold Series a Supraphon za ni sklidil řadu významných mezinárodních ocenění.
Od roku 1951 začíná pracovat v Supraphonu Jiří Vinařický, který zastával významné postavení v oblasti mezinárodních kontaktů. Dokázal navzdory složité politické situaci a cenzuře domluvit spolupráci s významnými západními vydavatelstvími – např. s Polygramem nebo EMI. Svými manažerskými schopnostmi pomohl k zahraniční kariéře například Karlu Gottovi a Heleně Vondráčkové. V Supraphonu aktivně působil až do poloviny osmdesátých let. Zemřel v roce 1999 v jednaosmdesáti letech. Poznáte někdo pana Vinařického na tomto snímku z porady vedení Supraphonu?
Slavný operní pěvec Beno Blachut nahrává na začátku roku 1951 pro Supraphon ve Studiu Domovina operu Bedřicha Smetany Dalibor. Nahrávku řídí dirigent Jaroslav Krombholc. Hraje Orchestr Národního divadla v Praze. Pro Československý rozhlas a firmy Supraphon a Decca pořídil Beno Blachut v průběhu čtyřiceti let stovku snímků árií, písní, operních výstupů i kompletů. Vedle ceněné nahrávky Dalibora také například Hubičku, Rusalku, Psohlavce, Její pastorkyni, Káťu Kabanovou, Věc Makropulos, Zápisník zmizelého, Stabat Mater, Svatební košile a v neposlední řadě dnes již legendární Českou mši vánoční. Supraphon se k nahrávkám Blachuta vrací i v novém miléniu, kdy s úspěchem vydává operní komplety (např. v roce 2001 na 2CD vyšla po padesáti letech remasterovaná nahrávka právě Dalibora).
Na začátku padesátých let se v Československu do prodeje dostaly první nerozbitné dlouhohrající desky, dnes známé ještě pod titulem LP – elpíčka. Výrobu realizovala továrna v Loděnicích. Elpíčka neměla zpočátku dobrou kvalitu, ale postupně se podařilo Supraphonu výrobu zorganizovat tak, že československá produkce byla schopna vstoupit úspěšně na zahraniční trhy.
Supraphon na podzim roku 1951 vydává první malou sérii vinylových LP desek. Jedná se o trojalbum s nahrávkou Mé vlasti. Produkce šelakových desek pozvolna doznívá až do začátku šedesátých let.
Ve studiu Lucerna vzniká v lednu 1952 v interpretaci Jana Wericha nahrávka pohádky Josefa Štefana Kubína Dva zámky. Ve stejném roce (v dubnu) Werich ještě natočil Kubínovu pohádku Horká jehla. Supraphon oba snímky vydal před Vánoci 1952 na SP desce.
V březnu 1952 Jan Werich nahrává pro Supraphon povídku Jaroslava Haška Slepice idealistka. Na vinylové desce vyšla ve stejném roce. Zvukovou knihu Ze světa zvířat vydal po půl století Supraphon na CD jako znovu objevený zvukový poklad.
V nahrávacím studiu v Karlíně v červnu 1952 vznikla pro Supraphon nahrávka pochodu ze hry V+W „Balada z hadrů“ – „Hej, pane králi!“, kterou nazpíval Jan Werich za doprovodu Orchestru Divadla hlavního města Prahy v Karlíně řízeného Karlem Vlachem. Písnička vyšla na albu „Zpívá Jan Werich“, které v následujících letech vyšlo v několika podobách a dodnes patří k nejprodávanějším nahrávkám Supraphonu.
V roce 1953 se stal ve svých 28 letech uměleckým ředitelem Supraphonu Jaroslav Šeda, který už od roku 1949 působil v Gramofonových závodech a následně se stal ředitelem pražského Divadla hudby a od roku 1951 zastupoval uměleckého ředitele Supraphonu. Ve funkci ředitele Supraphonu působil 25 let! Jeho éra vykazovala zajímavé iniciativy. Jako umělecký ředitel dokázal v obtížné době proplouvat mezi politickými tlaky na straně jedné a uměleckou kvalitou produkce na straně druhé. Pochopitelně musel natáčet díla s politickou tematikou, skladby čelných funkcionářů Svazu skladatelů, ale současně se za jeho vedení dočkal nahrávek prakticky každý dobrý skladatel. Nechyběla ani tvorba duchovní, historické skladby i opusy sledující moderní kompoziční trendy. Za jeho působení také Supraphon rozvinul licenční obchodování se zahraničními gramofonovými společnostmi včetně velkých nadnárodních firem EMI, Polygram, Sony ad. V roce 1974 byl Jaroslav Šeda přinucen z politických důvodů Supraphon opustit. Z edičních plánů, které sestavoval na několik let dopředu, se ovšem vycházelo i po tomto roce… Dalším působištěm se Šedovi stal nově založený hudební odbor Divadelního ústavu, který vedl do roku 1986. Šeda zde rozpracoval novou muzikologickou disciplínu hudební praxeologii. Zabýval se reflexí hudební kritiky a popularizace, dospěl ke konceptu tzv. aktivní dramaturgie. Zemřel 30. 8. 1993.
V roce 1953 začala vysílat Československá televize. Supraphon s ČST od padesátých až do konce osmdesátých let velmi často spolupracoval na vzniku hudebních pořadů, ale také na realizaci některých nahrávek určených pouze pro gramodesky Supraphonu, které vznikaly ve specializovaných zvukových studiích ČST. Supraphon pro pořady ČST poskytoval playback, který se od šedesátých let hojně využíval v pořadech s populární hudbou. V průběhu let vzniklo i několik pořadů, které jméno Supraphonu měly přímo ve svém názvu (např. Album Supraphonu) anebo se i realizovaly koprodukce pro televizní ztvárnění oper a operet na nahrávky Supraphonu (např. Prodaná nevěsta, Rusalka, Netopýr). V šedesátých letech se díky ČST zrodily i první videoklipy (např. v režii Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka), které obrazově ztvárňovaly písničky, jejž vycházely na deskách Supraphonu.
Od října 1953 Jan Werich ve studiu Lucerna začíná nahrávat pro Supraphon celý román „Osudy dobrého vojáka Švejka“ Jaroslava Haška. Osobitá interpretace Jana Wericha násobí dojem čteného díla. Slavná nahrávka v průběhu doby vychází v kompletu na LP, MC a CD. V roce 2004 Supraphon vydal remasterovanou nahrávku v kompletu 12 CD. V roce 2011 je nahrávka zpřístupněna v digitální podobě, například v obchodě Supraphonline.
Druhý květnový den roku 1954 v nahrávacím studiu Domovina natočil Rudolf Cortés jazzový standard George Gershwina s českým textem Vladimíra Dvořáka „Vzpomínky mi zůstanou“. Písnička v doprovodu Orchestru Karla Vlacha se stala v následujících letech velice populární a pojmenovala i zpěvákův vzpomínkový sampler, který vyšel v roce 1988 na LP Supraphonu. V roce 2009 bylo album převedeno i do digitální podoby.
V pražském Rudolfinu se 6. listopadu 1954 uskutečnil první sólový koncert Josefa Suka. Houslový virtuos Josef Suk následně podepsal exkluzivní nahrávací smlouvu se Supraphonem, se kterým s malými výjimkami, spolupracoval přes padesát let. Byl velice úspěšný i v zahraničí a Supraphon jeho nahrávky vyvezl do 47 zemí, kde řada z nich získala i prestižní hudební ceny – jako například: francouzskou Grand Prix du disque de l’Academie Charles Cros, Edisonovu cenu v Holandsku, cenu Mozartovy společnosti ve Vídni “Wiener Flötenuhr”. Stal se držitelem Zlaté desky Columbie z roku 1977, Zlaté desky Supraphonu 1986 a v roce 1999 získal Jubilejní diamantovou desku Supraphonu za 1 112 000 prodaných nosičů.
V roce 1955 na festivalu Pražské jaro vystoupil tehdy osmadvacetiletý violoncellista Mstislav Rostropovič, který zahrál slavné Bachovy suity. Vznikla vzácná živá nahrávka jeho mladistvého podání, protože když již věhlasný Rostropovič ve Francii roku 1991 suity nahrál studiově, bylo mu 64 let.
Karel Vlach se svým orchestrem ve studiu Domovina natočil v listopadu 1955 pro Supraphon populární skladbu Emila Františka Buriana s textem Josefa Grusse „Chlupatý kaktus“. Karel Vlach k nazpívání písničky přizval Richarda Kubernáta a Jiřího Jelínka.
V dubnu 1956 ve studiu Domovina vznikla nahrávka písničky „Lavička v jasmínu“, kterou natočil Karel Vlach se svým orchestrem a zpěvačkou Věrou Rackovou. Supraphon snímek vydal na desce o rok později. „Lavička v Jasmínu“ byla největším hitem Věry Rackové, která v 50. letech se zapsala zejména do povědomí posluchačů Českého rozhlasu v Brně.
Jeden z nejpopulárnějších zpěváků své doby Standa Procházka ve studiu Domovina natáčel 9. 6. 1956 písničku „Do kolečka, dokola“, kterou nahrál s dechovou hudbou řízenou Jindřichem Bauerem. Standa Procházka st. již od roku 1939 působil jako profesionální zpěvák v kabaretu U Šenfloků, zpíval na čajích v Lucerně. Pak vystupoval s Orchestrem Jaroslava Maliny v kavárně Vltava (spolu s Inkou Zemánkovou a Bajo triem) a v Divadle U Nováků v lidových operetách. S úspěchem zpíval a nahrával gramofonové desky s orchestry Karla Vlacha a Karla Valdaufa.
Ke konci roku 1956 v nahrávacím studiu Supraphonu na Strahově nahrála svůj první singl brněnská zpěvačka Jarmila Veselá. Šlo o písničku „Harfy v nebi“, kterou kompletně složil Josef Kainar.
Koncem ledna 1957 ve studiu ABC vzniká slavná nahrávka předscén Jana Wericha a Miroslava Horníčka. Supraphon nahrávku vydal na podzim 1957 a v následujících letech ještě několikrát – naposledy v kompletu 2CD v roce 2005.
Od února 1957 Spejbl a Hurvínek hlasem Miloše Kirschnera poprvé promlouvají z gramofonové desky v nahrávce podle textu Josefa Barchánka: „Spejbl básníkem“.
Ředitel Supraphonu Jaroslav Šeda se pokouší v květnu roku 1957 pomoci R. A. Dvorskému a tak Supraphon vydává SP desku s jeho nově nahranou písničkou Vzpomínka na Miláno. R. A. Dvorský byl propuštěn v květnu 1956 z vězení, kde byl za pokus o ilegální překročení hranice. V roce 1954 byl obviněn z vlastizrady, odsouzen byl na pět let odnětí svobody. Odvolal se k Nejvyššímu soudu, který jeho odvolání zamítl, ale s přihlédnutím k jeho zdravotnímu stavu snížil trest na tři a půl roku odnětí svobody. Ve vazbě a věznicích (Bartolomějská, Pankrác, Bory) odpykal přibližně polovinu trestu.
V roce 1958 vzniklo vydavatelství Panton, které samostatně existovalo do roku 1996. Oficiální název: „Panton, nakladatelství Svazu československých skladatelů“. V šedesátých a sedmdesátých letech Panton vydával pouze hudebniny a knihy o hudbě. V roce 1967 rozšířil svou činnost o vydávání gramofonových desek a později dalších nosičů zvuku… Panton vydal například legendární LP desku Karla Kryla „Bratříčku, zavírej vrátka“; nahrávky sourozenců Hany a Petra Ulrychových se skupinou Atlantis, dua Marthy a Teny Elefteriadu se skupinou Aleše Sigmunda, skupin Greenhorns (resp. Zelenáči) a Plavci (resp. Rangers), první snímky zpěváků Věry Špinarové, Karla Černocha, Pavla Nováka, Ladislava Vodičky, Evy Olmerové, Hany Hegerové, Laďky Kozderkové, skupin Kamarádi táborových ohňů, C & K Vocal, Mustangové, Metronom, George and Beatovens, Krausberry, Abraxas, Jiřího Grossmanna a Miloslava Šimka a skupiny Shut Up Františka Ringo Čecha, také souborů JAZZ Q Martina Kratochvíla, SHQ Karla Velebného, instrumentalistů Luboše Andršta, Emila Viklického, Michala Pavlíčka, Michala Kocába a mnoha dalších… Po roce 1989 se Panton dostal do obtížné finanční situace. V roce 1996 byl privatizován a předán pod egidu firmy Bonton, která jej přiřadila ke svému vydavatelství Bonton Music. Od roku 1998 se Bonton rozhodl přesunout archiv nahrávek Pantonu do společnosti Supraphon Music, a. s., který vlastnil od roku 1993.
Od roku 1958 je ustavený (jako zájmová organizace) Gramofonový klub, který je Supraphonem subskripčně organizovaný. Členové Gramofonového klubu požívali rozličných výhod. Na základě předobjednávek byl stanoven náklad – tedy vlastně šlo o tzv. limitované edice. Pod hlavičkou Gramofonového klubu často vycházely i licenční desky. V roce 1968 byla zřízena Jazz & Pop sekce. V sedmdesátých letech začala spolupráce Gramofonového klubu s časopisem Mladý svět a s Čs Hifi-klubem. Do jeho zrušení v roce 1985 se stalo logo Gramofonového klubu nezbytnou součástí obálek gramodesek přinášejících do Československa alespoň ochutnávku jinak jen obtížně dostupné popové, rockové, jazzové, folkové hudby z „kapitalistického“ Západu. Publicista Lubomír Dorůžka ve svých memoárech (Panorama paměti, Torst 1998) píše. „Myšlenka Gramofonového klubu, který by přinášel i pečlivě vybrané špičkové nahrávky jazzu, šansonu nebo třeba country, nám dnes, kdy je u nás dostupné téměř všechno ze světových katalogů, může připadat absurdní. Ještě absurdněji se může jevit tehdejší praxe, že takové desky nevycházely většinou ve své původní podobě, ale jako kompilace, sestavované u nás z většího počtu zahraničních pramenů. Ale vydavatelská kapacita byla sešněrována devizovými i ideovými omezeními: jestliže mohla, dejme tomu, jednou za tři čtyři roky vyjít deska s Armstrongem nebo Ellingtonem, mělo svůj smysl pokusit se soustředit na ní to nejlepší z dosažitelného.“
V únoru 1958 ve studiu Supraphonu na Strahově vzniká první nahrávka zpěváka Jiřího Poppera. Šlo o písničku Miroslava Zikána „Babatschi“, ve které ho doprovodil Jiří Procházka se svým orchestrem. Na vrcholu své slávy byl Jiří Popper v 50. a 60. letech minulého století. Mezi jeho hity patřily písně Marina, Čas je běžec dlouhým krokem či Bílou tmou. Z povědomí českého publika se nuceně vytratil po své emigraci v roce 1968.
V červnu 1958 Karel Krautgartner se svým orchestrem a zpěvačkou Vlastou Průchovou nahrává ve studiu Supraphonu na Strahově písničku Jana Hammera s textem Jaromíra Hořce „Docela všední, obyčejný den“. V repertoáru Vlasty Průchové se stává písnička jednou z nejúspěšnějších.
V září 1958 vzniká ve studiu v Rudolfinu nahrávka jedné ze skoro šedesáti písniček, které za šestileté období spolupráce pořídil Orchestr Gustava Broma s anglickou zpěvačkou Gery Scott… díky úspěchům počátkem padesátých let se Orchestru Gustava Broma podařilo prolomit železnou oponu alespoň tím, že mohl odjet do sousední NDR na Lipský veletrh. Ve zdí tenkrát ještě neobestavěném západním Berlíně se Gustav Brom setkal se sympatickou Angličankou Gery Scott, a protože si hudebně konvenovali, nahráli na jaře 1957 první společnou desku pro tamní Amigu. Krátce nato pak přijela Gery Scott i do Československa na sérii prvních zdejších koncertů a průběžně vznikaly i studiové nahrávky Gery Scott s Orchestrem Gustava Broma, ale také s Orchestrem Karla Vlacha a Orchestrem Dalibora Brázdy. Supraphon vydal v roce 1959 LP desku s výmluvným názvem Anglicky zpívá Gery Scott.
13. března 1959 vzniká v nahrávacím studiu Domovina jedna z prvních stereofonních nahrávek Supraphonu! Jde o nahrávku opery Leoše Janáčka Káťa Kabanová s operními pěvci: Ludmilou Komancovou, Zdeňkem Kroupou, Benem Blachutem, Viktorem Kočím, Drahomírou Tikalovou a Orchestrem Národního divadla vedeným dirigentem Jaroslavem Krombholcem.
V březnu 1959 Supraphon poprvé získal slavnou francouzskou cenu Grand Prix du Disque de l’Académie Charles Cros. Za nahrávku opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky s orchestrem Národního divadla v Praze vedeného Václavem Neumannem a se sólisty – například: Rudolfem Asmusem, Květou Belanovou, Antonínem Votavou, Libuší Domanínskou, Helenou Tattermuschovou ad. Grand Prix du Disque de l’Académie Charles Cros je prestižní hudební ocenění, které každoročně od roku 1948 uděluje francouzská Akademie Charles Cros za vynikající nahrávky hudebních skladeb jak po stránce umělecké, tak technické. L’Académie Charles Cros je společnost, založená v roce 1947 skupinou muzikologů, hudebních kritiků a nahrávacích specialistů. Asociace přijala název podle francouzského básníka a vynálezce v oblasti nahrávací techniky Charlese Crose (1842–1888). V oblasti vážné hudby se díky vysoké úrovni práce akademie stala Grand Prix du Disque de l’Académie Charles Cros prakticky nejprestižnější cenou tohoto typu. Supraphonská produkce patří v tomto směru k velmi úspěšným. Nahrávky Supraphonu získaly tuto cenu v následujících letech ještě sedmnáctkrát – naposledy v roce 2006 za komplet 42 disků Karel Ančerl Gold Edition.
Supraphon ve Studiu Domovina natáčí v listopadu 1959 operu Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta. Pod taktovkou Zdeňka Chalabaly hraje Orchestr Národního divadla v Praze. Zpívají hvězdy Národního divadla: Drahomíra Tikalová, Jaroslava Dobrá, Jarmila Pechová, Ivo Žídek, Jaroslav Kovář, Rudolf Vonásek, Jiří Joran, Eduard Haken, Jaroslav Horáček a Václav Bednář. Komplet na LP vydá Supraphon až v polovině roku 1960.
Ve studiu Domovina vzniká 21. ledna 1960 nahrávka písničky autorské dvojice Jiří Šlitr & Jiří Suchý „Včera neděle byla“ nazpívaná Pavlínou Filipovskou za doprovodu Orchestru divadla Semafor řízeného Ferdinandem Havlíkem. Tato píseň se stala druhým nejprodávanějším singlem v historii Supraphonu – hned za SP deskou s písničkou Holky z naší školky nazpívanou v roce 1982 duem Petr Kotvald a Stanislav Hložek.
Od poloviny dubna roku 1960 Karel Gott s orchestrem Karla Vlacha pořizuje pro Supraphon ve studiu na Strahově své první nahrávky, které na EP Supraphonu vycházejí až na začátku roku 1963. Karel Gott jako první nahrávku pro Supraphon nazpíval v anglickém originále (!) píseň Careless Love od autorů Williama Christophera Handy, M. E. Koeninga a Spencera Williamse.
Ve studiu Domovina v červnu roku 1960 nahrává ve své vrcholné formě proslulé Smetanovo kvarteto. Pro tehdy připravované profilové LP si členové kvarteta: Jiří Novák, Lubomír Kostecký, Antonín Kohout a Milan Škampa vybrali skladbu Franze Schuberta. Hovoří-li se s úctou o „české kvartetní škole“, nepochybně na prvním místě je Smetanovo kvarteto, jehož schopnosti, umělecké renomé a v neposlední řadě i libůstky (ve své době šokující hra zpaměti; od roku 1949, celkem 40 skladeb!) tento soubor proslavily po celém světě. Soubor založený v roce 1945 a činnost ukončivší v roce 1989 vystoupil na více než 4000 koncertech.
Supraphon v průběhu šedesátých let spravuje v Praze několik nahrávacích studií. Nejstarší v té době bylo nahrávací studio používané především pro populární hudbu na Strahově a o něco novější v Dejvicích. Mluvené slovo se nahrává ve specializovaném studiu v Lucerně. Pro vážnou hudbu se využívá výtečné studio zřízené v prostorách Rudolfína. Nejmodernější nahrávací studio vybudoval Supraphon v sedmdesátých letech v Mozarteu v Jungmannově ulici v centru Prahy, kde se nahrává převážně populární hudba. Pro některé nahrávky se také využívalo Smetanovo divadlo a později vzniklo studio v Hrnčířích.
V roce 1963 Supraphon získává za komplet nahrávek na LP „Československý jazz 1960“ v Německé spolkové republice cenu „Deutsche Jazz Föderation“. Jde o průřez jazzovou produkcí československých sólistů a souborů: jsou zde nahrávky orchestrů Karla Vlacha, Karla Krautgartnera, Gustava Broma, TOČR a skupiny Ferdinanda Havlíka, Zdeňka Pulce, Milana Pilara.
Ve studiu na Strahově natáčí 13. února 1961 svoji první nahrávku pro Supraphon Waldemar Matuška. Šlo o českou verzi songu „Souvenirs, souvenirs“ od amerického skladatele Cy Cobena přebásněnou Zdeňkem Borovcem a Alexandrem Tompichem. Matušku doprovázel Karel Vlach se svým orchestrem.
V dubnu 1961 Milan Chladil nahrává s Orchestrem Karla Vlacha pro singl z ediční řady „Zpěváci Supraphonu“ písničku, „Ať hudba dále zní“ – jde o českou verzi hitu „I Could Have Danced All Night“, kterou složil Frederick Loewe. Chladil v té době již pět let úspěšně spolupracoval s Karlem Vlachem a patřil k nejoblíbenějším zpěvákům tanečních písní. V roce 1962, kdy byla poprvé vyhlášena anketa Zlatý slavík se umístil na pátém místě hned za Evou Pilarovou a Jiřím Suchým. Jeho dlouholetá pěvecká partnerka získala v roce 1961 dokonce stříbrného slavíka.
Ke konci roku 1961 Supraphon nahrává operu Antonína Dvořáka Rusalka s Orchestrem Národního divadla v Praze řízeným Zdeňkem Chalabalou s Miladou Šubrtovou v titulní roli. V roli vodníka zpívá charismatický Eduard Haken a prince Ivo Žídek. Supraphon předal v roce 1998 Miladě Šubrtové Jubilejní platinovou desku za umělecký přínos do zlatého fondu vydavatelství. Její nahrávka Rusalky se v různých vydáních a s mezinárodním úspěchem prodávala na LP, MC, CD a dnes i v digitálních servisech přes padesát let! Stala se jednou z nejúspěšnějších nahrávek v historii Supraphonu.
Rozvoj gramoprůmyslu přinesl speciality v podobě záznamu do různých materiálů. Písničky se lisovaly do pohlednic i na PVC folie, jež byly většinou přikládány jako přílohy k časopisům. Například v Anglii hudební časopis POP na fóliích uváděl ukázky nových desek nebo rozhovory s hudebníky a zpěváky. Supraphon nezůstal stranou a vyrobil několik sad pohlednic, které obsahovaly zvukový záznam. Prodával je i se speciální obálkou opatřenou svým logem – symbol lva s lyrou. Zvukové folie se objevily i u časopisů „Ahoj na sobotu“ nebo „ABC“.
V roce 1962 byl vyhlášen první ročník ankety popularity českých zpěváků a písní. Organizoval ji časopis Mladý svět. Čtenáři hlasovali pro tři nejlepší zpěváky, za první místo zpěvák dostal tři body, za druhé dva a za třetí jeden. První ročníky ještě nerozlišovaly kategorie zpěvák, zpěvačka a skupina. Vyhrál Waldemar Matuška a píseň Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého „Láska nebeská“, která poprvé vyšla na singlu Supraphonu začátkem roku 1962.
V prosinci roku 1962 ve Studiu na Strahově nahrává svoji první písničku zpěvačka Helena Blehárová v doprovodu Orchestru Gustava Broma. Jde o skladbu Saši Grossmanna a Miroslava Zikána „Dvojčata“. Supraphon ji na SP desce vydá v roce 1963. Následující rok se Helena Blehárová probojuje do první desítky nejoblíbenějších zpěvaček v anketě Zlatý slavík.
Československá televize před Vánoci roku 1962 poprvé vysílá pořad „Album Supraphonu“, který byl v režii Jiřího Nesvadby záznamem části koncertu ze Sportovní haly v Praze. Program uváděl Vladimír Dvořák a své hity z desek Supraphonu zpívají: Yvetta Simonová, Judita Čeřovská, Waldemar Matuška, Milan Chladil, Edita Štaubertová, Jiří Vašíček, Jiří Popper… televizních pořadů „Album Supraphonu“ bylo natočeno do roku 1967 celkem pět dílů a představili se v něm také zpěváci Karel Gott, Eva Pilarová, Marta Kubišová, Václav Neckář a Helena Vondráčková.
Na začátku roku 1963 v Rudolfinu pro Supraphon vznikla nahrávka Mé vlasti Bedřicha Smetany s Českou filharmonií řízenou světově proslulým dirigentem Karlem Ančerlem.
V roce 1963 po odchodu Waldemara Matušky a Evy Pilarové ze Semaforu sestavili Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem novou pěveckou dvojici z Jiřího Jelínka a Jany Malknechtové. Duet „Motýl“ se stal nejprodávanější SP deskou Supraphonu následujících tří let. Jiří Jelínek byl známý jako výborný imitátor světově proslulého jazzového trumpetisty Louise Armstronga, kterému pak mohl osobně zazpívat společně s Evou Pilarovou při Armstrongově návštěvě v Praze (1965).
Od konce května roku 1963 Jan Werich ve studiu Lucerna načítá pro Supraphon svůj cestopis „Italské prázdniny“, který vyšel koncem padesátých let knižně. Úspěšná nahrávka se dočkala několika reedic na LP, MC, CD a od roku 2005 je k dispozici i digitálně.
Od června roku 1963 ve studiu Lucerna začal Jan Werich pro Supraphon načítat svoji humornou pohádku
„Tři veteráni“ z knihy „Fimfárum“. Zvukovou podobu celé knihy „Fimfárum“ poprvé vydal Supraphon na vinylových deskách v roce 1964. V korespondenci Jana Wericha s Jiřím Voskovcem, která byla poprvé knižně zveřejněna v roce 2007 – si Werich pochvaluje, že Supraphon mu dal příležitost jako málokdo v té době…
V září 1963 nahrál Pavel Sedláček písničku Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého „Život je pes“, kterou Supraphon vydal v roce 1964 na SP desce. Režisér Miloš Forman si písničku vybral do filmu „Černý Petr“.
Na Mikuláše roku 1963 nahrál Karel Gott pro Supraphon jeden ze svých prvních velkých hitů „Oči sněhem zaváté“, který mu složili Jiří Šlitr & Jiří Suchý. Karel Gott byl v angažmá v divadle Semafor od 1. 2. 1963. Písničku „Oči má sněhem zaváté“ poprvé zpíval ve hře „Zuzana není pro nikoho doma“. Tohoto singlu se prodaly u nás i v cizině zhruba 3 miliony kusů – jde o nejprodávanější singl Karla Gotta… První samostatná LP deska Karla Gotta vychází až v roce 1965.
Ve Studiu Strahov v únoru 1964 nahrála zpěvačka Judita Čeřovská českou verzi slavné písně Petera Seegera „Where Have All The Flowers Gone“, kterou svojí interpretací proslavila Marlene Dietrich. S českým textem Jiřiny Fikejzové dostala název „Řekni, kde ty kytky jsou“ a na desce Supraphonu poprvé vyšla v roce 1965. V dalších letech písničku nazpívala z českých zpěvaček také Marie Rottrová a Marta Kubišová. Působivý song „oživil“ v roce 2001 režisér Filip Renč, který ji zařadil do svého úspěšného filmového muzikálu „Rebelové“.
V únoru roku 1964 nahrála pro Supraphon sedmnáctiletá Yvonne Přenosilová českou verzi písničky I'm Sorry nazvanou textařem Jiřím Štaidlem Roň slzy. V nahrávce Yvonne doprovodila skupina Olympic a Taneční orchestr Čs. rozhlasu vedený Josefem Vobrubou. I v české verzi se písnička stává hitem a jedním z nejprodávanějších českých singlů šedesátých let. Rok na to, dostává Yvonne pozvání na třítýdenní pobyt do Londýna. Manažera ji dělal John Alcock. Yvonne Přenosilová zpívala v londýnském rozhlase, nazpívala SP desku When My Baby Cries/ Come On Home pro anglickou společnost PYE. Rovněž absolvovala dva úspěšné koncerty v klubech, vystupovala v televizi, psali o ní v novinách. Nejcennější vystoupení bylo pro ni v nejpopulárnějším pořadu britské televize Ready, Steady, Go!, kde vystoupila společně se skupinou Rolling Stones.
Koncem dubna 1964 ve studiu Strahov pro Supraphon nahrála jednu ze svých nejúspěšnějších písniček zpěvačka Judita Čeřovská. Jde o českou verzi písně „Dominique“ (Dominiku) belgické skladatelky, zpěvačky a řeholnice Jeanne-Paule Marie Deckersové. Světově proslavený hit s českým textem Jiřiny Fikejzové a s osobitým podáním Judity Čeřovské patří k nejprodávanějším SP deskám Supraphonu v roce 1965.
V roce 1964 se velké divácké oblibě těší představení herečky a zpěvačky Ljuby Hermanové v Divadle Na zábradlí. Recital s názvem „Nejlepší ro©ky paní Hermanové“ jí napsal Václav Havel (tehdejší dramaturg tohoto divadla) společně s Milošem Macourkem. V té době se Hermanová začíná programově věnovat šansonu. Spolupracovala s vynikajícími textaři, jako byl Pavel Kopta, Ivan Vyskočil či Jiří Suchý. Další veleúspěšný recitál v Divadle na zábradlí pro ni napsal Jaroslav Dietl s názvem „Kdo jste, Ljubo Hermanová?“. Ljuba Hermanová nahrávala pro Supraphon a s úspěchem spolupracovala s Československou televizí a Československým rozhlasem. Vystupovala v celé řadě estrád a koncertovala například i se zpěvákem Rudolfem Cortésem. K jejím hitům patřily songy: „Já mám ráda políra“, „Žižkovská“, „Život je jen náhoda“, „Tyjátr“ aneb „Blázni z povolání“.
V roce 1964 vznikla v Olomouci skupina „The Teenagers“. Stylově se pohybovala někde na rozhraní mezi rock'n'rollem a jazzem – jejími tehdejšími vzory byli Bill Haley, Liitle Richard, The Animals, Manfred Mann apod. V průběhu vývoje však byla stále více ovlivňována anglickou rhythm-and-bluesovou školou, až se, v roce 1966, změnila ve skupinu zcela se orientující na British rhythm and blues. V té době také přijala název „The Bluesmen“. Skupina se zaměřila na tzv. „černé“ rhythm and blues a soul music. V roce 1966 podnikla skupina dvě zahraniční turné – po Polsku a NDR. Na 1. Čs. Jazz Universiádě (festivalu nejlepších studentských a vysokoškolských jazzových a beatových skupin), na jaře 1967, obsadili The Bluesmen 1. místo v kategorii beatových kapel a o rok později, při druhém ročníku, si tento úspěch zopakovali. Petr Fiedler si odtud navíc odnesl cenu poroty za nejlepší vokální projev celé Universiády. The Bluesmen stihli v září roku 1968 nahrát pro Panton EP desku, která zůstala v archivech jako důkaz, že i českou populární hudbou již v šedesátých letech prošel hudební žánr, který se dodnes těší zájmu posluchačů pod označením R&B.
Helena Vondráčková v červnu 1964 nahrála v Čs. rozhlase písničku Červená řeka, která se jako její první nahrávka dostala také na gramofonovou desku Supraphonu a stala se jedním z evergreenů v repertoáru zpěvačky.
Ve studiu na Strahově 17. června 1964 vzniká nahrávka písničky „Gina“, ke které si napsal hudbu a text zpěvák a herec Josef Zíma. Píseň se stala po sedmatřiceti letech od svého nahrání opět hitem, když ji režisér Filip Renč zařadí do filmového muzikálu „Rebelové“. V roce 1964 nahrál pro Supraphon Josef Zíma ještě několik úspěšných singlů, z nichž k nejúspěšnějším patřila i cover verze písně „Green Fields“ s českým textem Ivo Fischera. Za rok 1964 se umístil Josef Zíma na 3. místě ve Zlatém slavíku – hned za Karlem Gottem a Milanem Chladilem.
Na konci srpna 1964 v nahrávacím studiu na Barrandově natáčí Waldemar Matuška jeden ze svých největších hitů – písničku Jiřího Šlitra & Jiřího Suchého „Tereza“. Spolu s dalšími třinácti písničkami patří do muzikálu divadla Semafor: „Kdyby tisíc klarinetů“. V roce 1964 v režii Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka vznikla jeho filmová podoba. Waldemar Matuška si ve filmu zahrál spolu s Janou Brejchovou, Hanou Hegerovou, Evou Pilarovou, Karlem Gottem, Jiřím Suchým, Jiřím Šlitrem, Pavlínou Filipovskou a mnoha dalšími zpěváky a herci..... Supraphon album s písničkami z muzikálu o groteskní možnosti přeměny zbraní v hudební nástroje vydal na LP ještě koncem roku 1964.
V prosinci roku 1964 se v Československém rozhlase zrodila legendární hitparáda manželů „Černých Dvanáct na houpačce“ (později „Čtrnáct na houpačce“). Z tohoto pořadu se stal fenomén 60. let, jehož hvězdné chvíle ukončil až zákaz v důsledku nastupující normalizace. Díky nasazování nových objevů na uvolněné příčky hitparády si posluchači rychle oblíbili dodnes známé songy. Za všechny uveďme tituly „Já budu chodit po špičkách“, „Vyznání, Depeše“, „Červená řeka“, „Hvězda na vrbě“. Zlomový okamžik pro tento hudební pořad přišel 30. 3. 1969, kdy manželé Černí nasadili do hitparády protiokupační píseň „Dobře míněná rada (Běž domů, Ivane)“, u které složil hudbu a text Jaromír Vomáčka, který ji navíc ještě nazpíval. Hned druhý den ráno se vedení Československého rozhodlo pořad „dočasně zastavit“. Už nikdy nebyl obnoven!
V roce 1964 jako první žena přebírá Eva Pilarová „Zlatého slavíka“ (oblíbená anketa popularity zpěváků taneční hudby, kterou pořádal časopis „Mladý svět“ od roku 1962, ale teprve v roce 1964 oddělil kategorie zpěvák a zpěvačka). Ve stejném roce připravuje Pilarová u Supraphonu své první studiové album, které vyšlo na LP desce následující rok.
Supraphon od roku 1963 začal vydávat „Album Supraphonu“. Reprezentativní výběry největších hitů za uplynulý rok. Šlo o svérázný sestřih hitů, které na sebe navazovaly v nepřetržitém proudu, jenž byl časově omezen jednotlivými stranami vinylové desky. Vzhledem k roční výrobní lhůtě obalů se tyto oblíbené samplery dostávaly k posluchačům s velkým zpožděním. Přesto LP „Album Supraphonu“ (v pořadí označeném římskou číslicí) se dočkaly mnoha úspěšných pokračování, která mapovala písničkovou produkci Supraphonu až do osmdesátých let minulého století. Dnes se tyto kolekce těší velkému zájmu návštěvníků digitálního servisu Supraphonline.
Od roku 1965 Supraphon začíná vydávat hudební měsíčník „Gramorevue“ – v novinovém formátu: 359mm x 505mm na 16 stránkách se psalo nejen o populární hudbě, ale i o klasice a jazzu. Obsahuje rozhovory s umělci, recenze a avíza na nové desky Supraphonu, ale i Pantonu a později i slovenského Opusu. V redakci „Gramorevue“ se postupně vystřídalo velké množství respektovaných publicistů – například v sedmdesátých až devadesátých letech minulého století to byli: Jiří Černý, Josef Vlček, Petr Žantovský, Olga Šotolová, Vojtěch Lindaur, Ondřej Konrád, Jitka Švarcová, Emilian Hörbinger. Vydávání měsíčníku Gramorevue pod Supraphonem skončilo v roce 1992.
V roce 1965 se ředitelem vydavatelství Panton stává Jan Matějček – hudební redaktor, překladatel a organizátor, který po sovětské okupaci Československa v roce 1968 emigruje do Německa a následně do Kanady. Po sametové revoluci, v devadesátých letech minulého století zorganizoval ve spolupráci se švýcarskou autorsko-právní organizací SUISA technickou pomoc české společnosti OSA. Několikrát přednášel na právnické fakultě Univerzity Karlovy o severoamerickém autorském právu. Stal se kanadským zástupcem nakladatelství Schott Music International. V letech 1999–2002 byl členem Umělecké rady Pražského jara. V roce 2002 byl také jmenován odborným poradcem Institutu Bohuslava Martinů pro Souborné vydání děl Bohuslava Martinů. V roce 1992 byl jmenován doživotním čestným členem Association of Canadian Orchestras, ve stejném roce byla založena každoročně udělovaná cena Jana Matějčka za nejúspěšnější dílo kanadského autora vážné hudby. V letech 1996 až 2009 se stala jeho dcera Jana Gondová ředitelkou vydavatelství Supraphon.
V nahrávacím studiu Kobylisy vzniká 9. dubna 1965 jedna z prvních nahrávek Supraphonu s Václavem Neckářem. Písničku „Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě“ Jiřího Bažanta a Vratislava Blažka nahrál Neckář s Tanečním orchestrem Čs. Rozhlasu řízeným Josefem Vobrubou. Po čtyřiatřiceti letech se písnička dočkala nového zájmu posluchačů – a to díky úspěšnému filmu „Pelíšky“ (1999), do kterého si ji vybral režisér Jan Hřebejk.
V květnu 1965 vychází pod výmluvným názvem „Zpívá Karel Gott“ první samostatná LP deska Karla Gotta. Obsahuje například písničky: „Angelina“, „Oči sněhem zaváté“, „Maria“, „Adresát neznámý“, „Jezebel“, „Ptačí nářečí“ nebo „Tam kde šumí proud“ ad.
V červenci 1965 vzniká ve studiu Československého rozhlasu nahrávka duetu Marty Kubišové a Waldemara Matušky „Víc nechtěl by snad ani d´Artagnan“. Krásný duet autorů Jaroslava Jakoubka a Jana Schneidera jez představení Chan & Son divadla Rokoko, kam Marta Kubišová nastoupila do angažmá na podzim roku 1964. Supraphon singl „Víc nechtěl by snad ani d´Artagnan“ vydal na podzim roku 1965. V té době přebírá Matuška stříbrného slavíka v anketě Zlatý slavík 1965 vyhlášené časopisem Mladý svět.
Pražský koncert Louise Armstronga přišel v období jeho celosvětového comebacku, když i přes nástup skupin jako The Beatles a The Rolling Stones vedl v Americe hitparádu s písní „Hello Dolly“. V Praze populární „Satchmo“ pobyl celých deset dní a jeho průvodcem a tlumočníkem se tehdy stal hudební publicista Lubomír Dorůžka. Moderátory Armstrongova koncertu v Lucerně byli Jiří Suchý a Jiří Šlitr a akce se stala obrovskou společenskou událostí, kde nechyběly ani hvězdy tehdejší české populární hudby jako Karel Gott, Vlasta Průchová, Karel Vlach nebo Eva Pilarová. Supraphon vydal v roce 1971 se souhlasem CBS International singl nazvaný „Louis Armstrong v Praze“. Vydavatelství Panton ve spolupráci s Artií vydalo záznam koncertu na LP až v roce 1979.
V roce 1965 vychází na vinylové desce Supraphonu LP s všeříkajícím názvem „Zpívá Waldemar Matuška“. Jde o první sólové album Zlatého slavíka z let 1962 a 1967.
V nahrávacím studiu na Strahově vzniká 23. listopadu 1965 nahrávka v podání pěveckého dua Milan Chladil & Yvetta Simonová „O nás dvou“. Hit Pavla Bayera s textem Vladimíra Dvořáka se stal pro Simonovou s Chladilem erbovní písní. Supraphon nahrávku vydal na stejnojmenné LP desce v roce 1966 a následně ještě mnohokrát v rámci řady kompilačních alb. Chladil se Simonovou tvořili duo rovných 28 let – od roku 1956, kdy přišel Chladil k Orchestru Karla Vlacha – až do jeho předčasné smrti v roce 1984 (zemřel 28. 6. v 53 letech). Album „O nás dvou“ získalo Zlatou desku Supraphonu.
Supraphon v roce 1966 vydává LP s nahrávkou četby románu Karla Poláčka „Bylo nás pět“ ve skvělé interpretaci Františka Filipovského. Nahrávka je natolik oblíbená, že v průběhu dalších čtyřiceti let ještě vychází na MC, CD a je dostupná i na internetových servisech jako je Supraphonline.cz. V roce 1996 převzaly dcera a vnučka Františka Filipovského Multiplatinovou desku Supraphonu.
V květnu 1966 pro Supraphon nahrávají Helena Vondráčková a Marta Kubišová s Tanečním orchestrem Čs. rozhlasu duet Bohuslava Ondráčka a Jana Schneidera „Oh, baby, baby“. S písničkou vystupují i v soutěži festivalu Bratislavská lyra, kde získávají stříbrnou Bratislavskou lyru. Duet se stane jedním z největších evergreenů šedesátých let.
V roce 1966 na značce Supraphon vydala Hana Hegerová své první album, které obsahuje celkem dvanáct písní, mezi nimiž jsou například „Šťastné slunce“, „Kázání v kapli Betlémské“, „Madony na kolotoči“, „Amfora“ či „Židovská máma“. Album je po čase komunistickou cenzurou zakázáno reedovat a Supraphon jej znovu vydává až po Sametové revoluci v roce 1990 v rámci edice Trezor na LP a CD.
V červnu roku 1966 přebírá Karel Gott svoji první Zlatou desku Supraphonu pro celkově nejúspěšnějšího interpreta vydavatelství.
V září 1966 Karel Gott vydává své první anglicky zpívané „exportní“ album s názvem „The Golden Voice of Prague“. Album vychází u Supraphonu na značce Artia – Supraphon. Jde o dlouhodobou spolupráci Supraphonu s podnikem pro zahraniční obchod. Vydavatelství a nakladatelství Artia bylo založeno v roce 1953 jako specializovaná společnost pro dovoz a vývoz kulturních statků, která vznikla opatřením ministra zahraničního obchodu č. 1/53. Jeho statut se však během padesátých a šedesátých let proměnil. Ještě v roce založení byla Artia vyhláškou č. 300/1953 přeměněna na podnik pro zahraniční obchod a v roce 1965 se stala podnikem zahraničního obchodu (PZO) na základě vyhlášky č. 147 Ministerstva zahraničního obchodu. Na značce „Artia-Supraphon“ vyšla vedle nahrávek vážné hudby i řada exportních, anglicky zpívaných alb českých interpretů jako například „Film Melodies“ Heleny Vondráčkové (1975), „Breviary Of Love“ Hany Zagorové (1979), „Hard Rockin' Heart“ Věry Špinarové (1979), „Katapult 2006“ skupiny Katapult (1981), „Hidden In Your Mind“ skupiny Olympic (1986) nebo „Closer Now“ Ivety Bartošové (1989). Společnost Artia zanikla v roce 1990.
Před koncem roku 1966 Supraphon vydal speciální album, které mapuje skladby nejlepších českých jazzmanů, s nimiž v té době spolupracoval. Ve výpravném albu „Československý Jazz 1966“ jsou prezentováni Karel Velebný, Jiří Mráz, Karel Růžička, Karel Krautgartner a Jaromír Hnilička.
Na začátku roku 1967 realizoval jednu ze svých prvních nahrávek pro Supraphon Pavel Novák. Šlo o coververzi písničky Briana Cassara „Little Girl“ s českým textem Eduarda Krečmara nazvanou „Malinká“. Písnička patřila v repertoáru Pavla Nováka k nejúspěšnějším po celou dobu jeho kariéry. Supraphon vydal v šedesátých letech Pavlu Novákovi řadu singlů a i dvě alba (v letech 1967 a 1969). V sedmdesátých letech spolupracoval Novák s vydavatelstvím Panton.
V březnu 1967 vznikla ve studiu Dejvice titulní píseň prvního alba skupiny Olympic. LP desku „Želva“ vydal Supraphon začátkem roku 1968. V roce 2013 vyšla nahrávka opět na vinylové desce – po pětačtyřiceti letech od vydání a jako připomínka jednoho ze zásadních alb z historie českého bigbítu.
Jiří Grossmann s Country Beatem Jiřího Brabce nahrál 10. července 1967 pro Supraphon jeden ze svých největších hitů „Své banjo odhazuji v dál“. Písnička dala jméno i celému albu, které vyšlo v reedici v 80. a 90. letech minulého století a dosáhlo statutu Platinové desky.
Na podzim roku 1967 vychází na značce Panton první LP (konkrétně nahrávka Niccolò Paganiniho “Koncert pro housle a orchestr”) tehdy sedmnáctiletého houslisty Václava Hudečka. Hudeček, jenž byl žákem světově proslulého houslisty Davida Oistr…
Na podzim 1967 natočila u Supraphonu svůj první singl skupina Greenhorns, jejíž vznik se datuje do roku 1965 a jež svými nahrávkami ovlivnila už několik generací country a bluegrassových hráčů. V základní sestavě byli Jan Vyčítal (kytara), Josef Šimek (mandolína), Marko Čermák (pětistrunné banjo), Petr Bryndač (housle) a Jiří Fallada (basa). V roce 1969 do skupiny přišel zpěvák Michal Tučný a v roce 1970 Greenhorns doplnili ještě Tomáš Linka a Miroslav Hoffmann skupiny White Stars. V 70. letech kapela začíná inklinovat více ke zvuku country, což bylo dáno již dříve použitím pedálové steelkytary, na kterou hrál Josef Dobeš. V roce 1972 je kapela přinucena komunistickým režimem změnit název na počeštěný “Zelenáči”. Po roce 1989 se Greenhorns rozdělili na Greenhorns (Honzy Vyčítala) a Nové Zelenáče (Mirka Hoffmanna). Téměř veškeré písničky z dřevních dob skupiny Greenhorns z počátku 70. let 20. století postupně zlidověly.
27. října 1967 nahrává Karel Černoch se skupinou Juventus písničku “Zrcadlo” – Černochovu vlastní skladbu s textem Pavla Žáka. Song je zařazen na Černochovo studiové album “Je to jasný”, které vydal Supraphon v roce 1968. “Zrcadlo” s velkým úspěchem nazpíval v roce 2000 zpěvák Petr Muk.
Supraphon v listopadu 1967 vydává pod názvem “Trrad Trrad” album Traditional Jazz Studia, které je považováno za nejvýznamnější české jazzové uskupení druhé poloviny 20. století.
Mezi 20. a 22. prosincem 1967 proběhl v pražské Lucerně 1. Československý beatový festival. Bylo to vyvrcholení mnoha snah zoficiálnit naší rockovou scénu, zastřešit ji a ukázat to, co je z ní opravdu nejlepší. Svou roli tu sehrál i dobrý úmysl rock propagovat. Tajemník festivalu Miloslav Langer uvedl v Beat Festival Expressu, že tu mj. „vyvstala zákonitá nutnost nějakého podobného podniku, jakožto prostředku k uvedení naší beat music na širší platformu a její zařazení na právoplatné místo v kulturním životě; chceme ukázat, že není onou pouhou ´periferní záležitostí´, jak se ještě mnoho lidí mylně domnívá“. Věc se nakonec podařila, přičemž největší roli v tom, že festival vůbec proběhl, hrál hudební teoretik a publicista Jiří Chlíbec. Byl celkem uznávanou osobností, činnou i v mezinárodních hudebních organizacích (IFMC), stál u zrodu mnoha tuzemských festivalů, týkajících se třeba naprosto rozdílných druhů hudby (ČAJF Přerov, Mladá píseň Jihlava, Porta), spoluzaložil Federaci českých jazzklubů atd. Šel na to celkem chytře: protože bolševik miloval úřad a všechny záležitosti z něj řízené, Chlíbec tedy založil “beatový úřad”, tzv. Pop federaci, organizaci, řádně zapsanou a zaregistrovanou na příslušných místech. Dokonce i s vlastním razítkem. A jak byl v té době na něčem štempl, bylo to bráno jako oficiální a schválené. Chlíbec se poté spojil s mládežnickou organizací OV ČSM Praha 5 a dramaturgy z Music f Clubu a uspořádání festivalu nakonec prosadil. Na místě natáčel Supraphon, který záznam vydal na LP desce nazvané “Beat line”. Na samotných vystupujících kapelách i návštěvnících bylo vidět, že světu vládne móda hippies. Ostatně popisuje to ve svém mírně znevažujícím článku v Mladém světě i publicista Jaroslav Pacovský (1968): „Lucerna žila tři dny skutečně svérázným prostředím. Někteří muži měli květinové kalhoty, jiní květinové košile a byli i tací, kteří měli květiny ve vlasech. Jinak publikum se na festivalu chovalo uvolněně a k nějakým excesům prakticky nedošlo. Nejlepším okamžikem bylo závěrečné nedělní finále a noční beat-session, na kterém exceloval Apollobeat. Velkou cenu festivalu získal Soulmen, cenu pro nejlepšího zpěváka Michal Prokop (Framus Five), nejlepší zpěvačkou byla vyhlášena Hana Ulrychová (Bluesmen), zvláštní cenu za nejlepší text pak obdržela skupina Prúdy za písničku “Balada o smutnom Jánovi” a ceny Music f Clubu v kategoriích nejlepší česká, moravská a slovenská skupina obdržely kapely Rebels, Synkopy 61, Soulmen.
V prosinci roku 1967 vysílá Československá televize ve spolupráci se Supraphonem první díl pořadu GramoHit. Nejúspěšnější písničky roku 1967 zpívali například: Eva Pilarová, Yvetta Simonová, Karel Štědrý, Helena Blehárová, Václav Neckář, Waldemar Matuška, Karel Gott, Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Pavel Novák, Josef Laufer a další. Televizní pořad GramoHit v režii Ivo Paukerta pokračoval až do roku 1970. GramoHit, který se v premiéře v Československé televizi vysílal 1. ledna 1969 obsahoval také (později komunistickou cenzurou zakázanou písničku) Modlitba pro Martu Marty Kubišové.
Werichova málo známá pohádka “O žlutém mužátku” byla zařazena do knížky Lincoln 1933, která vyšla v roce 1970 a – až na výjimky – se už ke čtenářům nedostala. Téměř celý náklad byl totiž zničen komunistickou cenzurou. Podobný osud potkal i zvukový záznam pohádky. Přestože ji autor načetl pro Supraphon už v roce 1968 (1. ledna ve studiu Lucerna), vyšla na CD až v roce 1999, kdy se na její interpretaci podílela Stella Zázvorková. Werichův přednes „Žlutého mužátka“ se dostal v premiéře k posluchačům na CD až v roce 2007.
V roce 1968 (po obrovském úspěchu vystoupení na Mezinárodním veletrhu gramofonových desek a hudebnin MIDEM v Cannes) Helena společně s Martou Kubišovou a Václavem Neckářem vystupovali na jaře v pařížské Olympii, kde byli jako hosté programu herečky Jacqueline Maillan.
1. listopadu na narozeniny Marty Kubišové, po odchodu z divadla Rokoko, vzniklo seskupení Golden Kids. Motto Bobana Ondráčka: „Helena má v hlase slunce, Vašek má v hlase smích, Marta má v hlase slzy…“ znamenalo široké možnosti tohoto tria. Již v prosinci tohoto roku se v Lucerně konala premiéra show Music Box No. 1, následoval pořad Micro Magic Circus a v roce 1970 třetí koncert Music Box 2, který byl vyvrcholením předčasně ukončené kariéry dnes již legendárního tria. Z této mimořádně úspěšné spolupráce byla celkem dvě samostatná alba: Micro Magic Circus (1969) a Golden Kids No. 1 (1970).
V březnu roku 1968 vyšel u Supraphonu první singl, kde zní hlas Hany Zagorové. SP deska obsahuje píseň „Svatej kluk“ a na druhé straně singlu je píseň „Jsem bláhová“ v podání Marie Rottrové. V průběhu roku 1968 ještě Supraphon vydá tři samostatné SP desky Hany Zagorové, které obsahují písničky: „Prý jsem zhýralá“/ „Dinda“ – „Jsou v blátivý cestě koleje“ / „Cyganicha“ – „Poslední šantán“ / Obraz smutný slečny".
23. dubna 1968 nahrává Olympic ve studiu v Dejvicích titulní písničku “Pták Rosomák” ze svého druhého alba, které Supraphon vydal následující rok. Jedná se o jeden z mála oficiálně vydaných pokusů o českou psychedelii (k tomu ostatně odkazuje i obal Jana Antonína Pacáka).
Rocková skupina Rebels vydala v roce 1968 své první album „Šípková Růženka“. Na 1. československém beatovém festivalu v témže roce kapela zvítězila v kategorii Objev roku. Na podzim 1968 odjeli Rebels na dlouhodobé turné po Západním Německu, Polsku a Rakousku. Skupina se začátkem roku 1970 rozpadla. Supraphon první reedici alba Šípková Růženka mohl uskutečnit až v roce 1990 po sametové revoluci, kdy jí vydal v edici Trezor. Jednorázového reunionu se kapela dočkala v roce 1991 v rámci série koncertů Comeback. K obnovení činnosti skupiny došlo v roce 1999, kdy kapela vydala nové eponymní album. Rebels následně koncertovali do roku 2007.
Orchestr Karla Duby, který byl v 60. letech 20. století poměrně populární kapelou, potkalo 21. srpna 1968 neštěstí v Ulánbátaru při turné po Mongolsku. Karel Duba tragicky zahynul při pádu autobusu do propasti společně s převážnou většinou členů svého orchestru (tuto nehodu tehdy přežil například trumpetista Jiří Jelínek a kontrabasista Karel Vágner). Karel Duba byl nejen skvělým kytaristou a úspěšným hudebním skladatelem, ale především se mu v polovině šedesátých let podařilo založit výborný orchestr, který rozšířil hudební škálu tehdejší české popmusic. Duba je považován za jednoho z českých průkopníků bigbítu v taneční hudbě. Album Hit Parade 1968 vyšlo již po jeho smrti. Zemřel ve svých devětatřiceti letech.
V září 1968 nahrává Marta Kubišová svoji „osudovou“ píseň „Modlitba pro Martu“. Písnička je zařazena na její první dlouhohrající desku „Songy a balady“, která vyšla v roce 1969 u Supraphonu. Album bylo nahráno v průběhu listopadu a prosince roku 1968 pod producentským vedením Bohuslava Ondráčka. Všechny písně jsou doprovázeny Orchestrem Golden Kids (dirigent Josef Vobruba) a některé písně jsou s vokály členů Golden Kids (H. Vondráčková a V. Neckář). Album bylo poprvé vydáno u Supraphonu v létě 1969 a záhy byl celý náklad rozprodán, z cenzurního důvodu byl dotisk z počátku roku 1970 pozměněn a písně „Modlitba“ a „Ne“ byly nahrazeny skladbami „Zlý dlouhý půst“ a „Kdo ti radu dá“. V reedici vyšla deska poprvé koncem roku 1989 v edici Trezor a roku 1996 v rámci pátého dílu Kolekce Marty Kubišové (Bonton Music). Roku 2000 se album „Songy a balady“ umístilo v anketě „Československá deska desek“ na skvělé 5. pozici!
V říjnu roku 1968 nahrává Karel Gott poprvé ve studiu Supraphonu v Dejvicích hit „Lady Carneval“. Slavná písnička s hudbou Karla Svobody a textem Jiřího Štaidla se v průběhu let dočkala více jak třiceti cizojazyčných verzí v podání desítek zpěváků… Zdobí ji také ocenění z mezinárodního písničkového festivalu v Riu de Janeiro 68.
„Od invaze vojsk Varšavské smlouvy uplynuly zrovna čtyři měsíce, Jan Palach měl před sebou necelý měsíc života, dětičky si okusovaly nehty nervozitou z toho, jak asi dopadne vánoční nadílka, obrozené občany začala zvolna pohlcovat plížící se normalizační nuda. Pražská Lucerna praskala 22. a 23. prosince 1968 ve švech, československý beatový národ si četl ve "svém“ cyklostylovaném manifestu: Chceme se uvolnit, smát. Chceme zapomenout na okolní svět, poněkud pochybně a mizerně zařízený, jevící se nám jako veskrze špatný se všemi válkami a politickými přehradami. Elektrickými a elektrizujícími fonetickými šoky boří pomyslné čáry státních hranic… Venku nás svět opět chytí za límec, svět všedních realit, velkých rozporů a malých nadějí. Sotva dýchatelný vzduch, výpary a potem davu zmáčené stěny Lucerny se opravdu alespoň na dva dny staly předobrazem onoho „veselého ghetta“, v němž pak československému rocku bylo žít, spíš živořit po celé dvě následující dekády…“ vzpomíná publicista Vojtěch Lindaur na průběh 2. československého beat-festivalu, který se navždy zapsal do historie. Supraphon vydal záznam na LP – a tak i po letech můžeme slyšet mladé talentované hudebníky: Samuels band s Petrem Kaplanem a Miki Volkem, Framus Five s Michalem Prokopem, Blues Five s Peterem Lipou, Apollo Beat s Viktorem Sodomou, Flamingo s Hanou Zagorovou a Petrem Němcem, Flamengo s Karlem Kahovcem. Album 2. československý beat-festival je cenným dokumentem, který na vinylové desce vydal Supraphon v roce 1969. V roce 2012 pak tuto vzácnou relikvii umístil na online servis Supraphonline.
Od roku 1969 funguje Supraphon pod oficiálním názvem: Supraphon n. p. (národní podnik) je samostatným vydavatelstvím bez lisovny gramodesek.
V ostravském studiu Čs. rozhlasu v průběhu roku 1969 nahrává tehdy sedmnáctiletá Věra Špinarová. Jde o singl s českou předělávkou hitu “Surround Yourself With Sorrow”, který dostal díky textaři Vladimíru Čortovi název “Music-box”. Písnička vyšla ve stejném roce na singlu Pantonu.
V únoru roku 1969 nahrává @Naďa Urbánková jednu z nejúspěšnějších písniček svého repertoáru. “Závidím” je česká verze songu Adriana Celentana “Ragazzo della Via Gluck”. Působivý text Jiřího Grossmanna předznamenává jeho vlastní osud (v roce 1971 zemřel v pouhých třiceti letech na Hodgkinovu chorobu). Supraphon tuto písničku vydal poprvé na vinylovém singlu v létě 1969 a od té doby ještě mnohokrát v rámci kompilačních alb Nadi Urbánkové nebo Jiřího Grossmanna.
25. 3. 1969 získává v Japonsku komplet Supraphonu – „Antologie autentických forem folklóru (český, moravský a slovenský autentický folklór)“ cenu Prize of The Art Festival Tokyo 1969.
Na konci šedesátých let se začalo i v Československu počítat s obchodní aplikací magnetického záznamu. Průběžně se však zdokonalovala i gramofonová deska, která rozhodně objevem magnetického záznamu nehodlala vyklidit pole. Sice dostala silného konkurenta, ale to až v průběhu šedesátých let, kdy se ve světě začaly nahrávky vydávat i na magnetofonových páscích a magnetofonových audio-kazetách. V Československu bylo vydáno také několik titulů na cívkových páscích. Vydávaly je vydavatelství ČHF – Panton a reklamní podnik Merkur, který začal nahrávky kupovat (na licenci) od Supraphonu. První pásky byly s monofonními nahrávkami v půlstopém i čtvrtstopém provedení a rychlostí 9,5 cm/s. Nahrávalo se na pásky značek BASF, AGFA a Scotch. Později – v 80. letech bylo vydáno i několik výběrů taneční hudby v stereo nahrávce na páscích EMI. Panton balil cívky do vlastních kulatých plastových krabiček, do nichž vkládal kulatý štítek. Merkur používal originální krabičky výrobců pásků nebo krabičky Emgeton s vytisknutou grafickou a textovou vložkou. Pořadí nahraných písniček bylo natisknuté na lístečku, který byl vložen do krabičky. Zajímavé je, že v éře normalizace se ještě dost dlouho v 70. letech (zřejmě do vyprodání zásob) prodávaly na těchto páscích i nahrávky s Martou Kubišovou, která už byla v té době komunistickou cenzurou zakázána. Tehdejší režim o tom zřejmě nevěděl nebo pásky vydávané v menších sériích Merkurem nepovažoval za podstatné.
V květnu 1969 ve studiu v Dejvicích nahrál pro singl Supraphonu Karel Černoch s Karlem Vlachem a jeho orchestrem „Píseň o mé zemi“, kterou složil spolu s Pavlem Žákem. Ve stejném roce na festivalu Bratislavská lyra za ni získal zlaté ocenění. Píseň však byla následně zakázána komunistickou cenzurou; byla považována za nevhodnou narážku na obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy. Karel Černoch musel ocenění a honorář vrátit.
Kapela Greenhorns / Zelenáči vždy vycházela z bluegrassových a country základů, ve své době se tomuto stylu říkalo country and western. Vznik kapely se datuje do roku 1965. Svými nahrávkami ovlivnili už několik generací country a bluegrassových hráčů. V základní sestavě byli Jan Vyčítal (kytara), Josef Šimek (mandolína), Marko Čermák (pětistrunné banjo), Petr Bryndač (housle) a Jiří Fallada (basa). V roce 1967 natočili u Supraphonu svůj první singl. V roce 1969 přichází zpěvák Michal Tučný a skupina nahrála u vydavatelství Panton první album. Společně se skupinou White Stars a Spirituál kvintetem realizovali legendární countryovou dlouhohrající LP desku Písně amerického západu.
V červnu 1969 ve studiu v Dejvicích natočil Petr Spálený titulní písničku svého druhého alba Zvon šílencův. Šlo o reakci na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Album bylo následně komunistickou cenzurou zakázané a Supraphon jej nemohl reedovat.
V roce 1969 vydal Supraphon první LP desku Heleně Vondráčkové, která je kompilací jejich nejúspěšnějších singlů. Album obsahuje celkem 13 písniček nahraných mezi lety 1964 až 1968: strana A: 1. Pátá; 2. Červená řeka; 3. Hříbě; 4. Mám ráda cestu lesní; 5. Jéňo, hrej; 6. Oh, baby, baby; 7. Chytila jsem na pasece motýlka; strana B: 1. Cink – cink; 2. Růže kvetou dál; 3. Nedoufej; 4. Vzdálený hlas; 5. Úžasná láska; 6. Přejdi Jordán. Nyní album naleznete v digitální podobě na Supraphonline.cz.
Supraphon v září 1969 vydává v licenci album skupiny The Beatles! Šlo o kompilační album:„A Collection Of Beatles Oldies (But Goldies)“, kterou vydalo EMI už 10. prosince 1966. Jednalo se o první desku The Beatles vydanou oficiálně v ČSSR. Supraphon LP vydal v rámci Gramofonového klubu. Až do listopadu 1989 pak měli čeští a slovenští fanoušci šanci oficiálně zakoupit ještě řadovky „Abbey Road“ (1972), „A Hard Day's Night“ (1985) a „With The Beatles“ (1987), a také v roce 1981 vlastní supraphonskou kompilaci „The Beatles 62 – 65“ a v roce 1983 „Expedice R'n'R“. Proč zrovna tato alba, a ne jiná, a proč s takovým zpožděním – to byl odraz politické cenzury komunistické éry, které dramaturgové Supraphonu úspěšně i neúspěšně čelili… Od poloviny šedesátých let až do začátku roku 1992 vydával Supraphon řadu licenčních nahrávek od zahraničních společností, které v Československu nemohly, z politických důvodů, napřímo podnikat: např. Deutsche Grammophon, Decca, EMI, Sony. Díky této aktivitě Supraphonu se do Československa dostávaly alba takových jmen jako například Leonarda Bernsteina s New York Philharmonic Orchestra, Herberta von Karajana s Berliner Philharmoniker a také nahrávky legend populární hudby: např. Franka Sinatry, Arethy Franklin, Ray Charlese, Bee Geese a mnoha dalších… Supraphon za úspěšné prodeje těchto licenčních alb dokonce získal i několik zlatých a platinových desek Polygramu, Sony a EMI.
Karel Gott v září 1969 nahrál v Týnském chrámu s Komorním orchestrem a Pražskými madrigalisty album „Vánoce ve zlaté Praze“. Album je nejprodávanějším z diskografie Karla Gotta i z produkce Supraphonu. Od data vydání na LP, následně i na kazetách a později na CD – patří k nejdéle prodávaným titulům z katalogu Supraphonu – reedice se prodávají od roku 1969 (mimo malých přestávek) až do současnosti – nyní i prostřednictvím on line prodejen. Alba „Vánoce ve zlaté Praze“ se prodalo téměř 700 000 kopií!
Eva Olmerová nahrála v roce 1969 slavné jazzové standardy a patří k nejlepším českým jazzovým zpěvačkám – i když se sama označení jazzová zpěvačka brání. Její první album, trefně nazvané Jazz feeling bývá označováno za její nejlepší řadovou desku. Nahrála jí pro Artii s S+HQ Karla Velebného, Skupinou Rudolfa Rokla a Sborem Lubomíra Pánka. Album obsahuje i šest gospelů z repertoáru Mahalie Jackson. Dobová kritika na ní pěla chválu, a když Evu Olmerovou při své návštěvě Prahy slyšela legendární Ella Fitzgerald, dokonce jí nabídla možnost vystupovat v jejím programu jako host – to však Pragokoncert nepovolil. Druhé album Evy Olmerové se natáčelo rovněž pro exportní label Artia. Jmenovalo se Eva Olmerová & The Traditional Jazz Studio a vyšlo na LP v roce 1970.
Supraphon koncem roku 1969 vydal LP desku Karla Gotta nazvanou „Poslouchejte! Karel Gott zpívá Lásku bláznivou a další hity…“
Helena Vondráčková v prosinci 1969 nahrává pro Supraphon své první studiové album (úplně první LP deska Vondráčkové byla kompilací singlů z let 1964 – 1969). Album, které vzniklo v produkci Bohuslava Ondráčka, dostalo název „Ostrov Heleny Vondráčkové“. Zpěvačku na něm doprovází Orchestr Golden Kids řízený Josefem Vobrubou. O rok později vzniká Island Of Treasure – anglická verze alba.
Ve studiu Supraphonu v pražských Dejvicích vzniká již od června 1969 Odyssea legendární album Hany a Petra Ulrychových se skupinou Atlantis a Orchestrem Gustava Broma. Originální, i ve světovém měřítku průbojný projekt šel z politických důvodů na dvacet let k ledu. Melodie jako „On na mě zapomíná“, obstála samostatně i na singlu, ale podnětné spojení Bromova jazzového orchestru a nejlepší skupiny, jakou Ulrychovi ve své rockové éře měli (Vladimír Grunt – bicí, Jaroslav Vraštil – klávesy, spoluaranžér, Ivo Křižan – baskytara, Stan Regal – kytara), tak zůstalo nepoznáno a nepatrný náskok před světem – možná jediný, jaký jsme kdy v historii populární hudby měli – nevyužit. Supraphon album připravoval k vydání v rámci Gramofonového klubu. Tlak ohledně textů ze strany normalizační cenzury byl však velký a i když se z počátku zdálo, že úprava některých textů pomůže k vydání LP, nestalo se tak a nahrávku mohl Supraphon nakonec vydat až po Sametové revoluci v rámci edice Trezor v roce 1990.
Za návrhy obálek gramofonových desek Supraphonu ze šedesátých let se občas skrývají nesmírně zajímavé osobnosti s podivnými osudy. Mnozí z nich to měli podobně – vystudovali UMPRUM, podíleli se na množství prestižních zakázek včetně slavné výstavy v Bruselu, a na konci šedesátých let jakoby přestali existovat. Po roce 1968 totiž mnozí z nich zůstali na Západě. Rádi bychom v závěru vzpomínek na 60. léta v Supraphonu vzpomněli na osudy některých z nich.
Grafická designérka a malířka Irena Bryndová (1941) absolvovala pražskou UMPRUM, v roce 1968 se jí podařilo vycestovat na léto do USA za svým přítelem a pozdějším manželem Svatoplukem Pitrou. Po srpnové invazi se rozhodli zůstat v emigraci. Obživu našla jako návrhářka potisků na metrový textil.
Grafik a animátor Svatopluk Pitra (1923–1993) studoval spolu s Ladislavem Radou na UMPRUM v ateliéru grafiky Adolfa Hoffmeistera. Byl spoluautorem výstavní grafiky Československého pavilonu na EXPO 58 v Bruselu. Jako výtvarník se podílel na animovaném filmu Tři muži, který získal Zlatého lva v Benátkách. Při návratu ze zájezdu na Kubu v roce 1963 požádal při mezipřistání v Kanadě o politický azyl. Na EXPO 67 v Montrealu už pracoval pro Kanadu. První Pitrova výstava od roku 1963 se v Československu konala až v roce 1991.
Malířka a grafička Šárka Šefranková (1933) vystudovala pražskou UMPRUM v ateliéru Adolfa Hoffmeistera. V roce 1966 si vzala za manžela spisovatele Jana Beneše. Za svědka jim šel Václav Havel. V době, kdy s ním čekala dítě, byl Jan Beneš zatčen a odsouzen na pět let za podvracení republiky kvůli spolupráci s exilovým časopisem Svědectví Pavla Tigrida. V roce 1969 oba odešli do emigrace. Šárka Benešová se později uplatnila i jako publicistka a překladatelka, pod pseudonymem Julie Salcherová mimo jiné překládala detektivky Agathy Christie.
Grafik a malíř Čeněk Pražák (1914–1996) studoval mj. u Františka Tichého. V padesátých letech se připojil ke skupině Máj 57. V šedesátých letech vytvořil řadu notoricky známých knižních obálek, mj. pro edici Máj. Také navrhoval filmové plakáty. V roce 1968 se dostal na stipendium do Německa, po srpnové okupaci se rozhodl pro emigraci a až do smrti žil ve Švýcarsku.
Malíř, karikaturista a grafik Ladislav Rada (1929) vystudoval pražskou UMPRUM v ateliéru Adolfa Hoffmeistera. V letech 1956–1978 navrhoval obálky gramodesek pro Supraphon, vytvořil jich několik desítek, mnohé z nich velmi známé a ceněné. Své gramo-návrhy i několikrát vystavoval. Pracoval i jako filmový výtvarník, mezi známější filmy, na nichž se podílel, patří „Měsíc nad řekou“, „Kam čert nemůže“, „Dnes naposled“ a „Žižkovská romance“. Je autorem loga Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Podle jeho vlastních slov je to jediné logo, které kdy navrhl.
Grafička Jarmila Mařanová (1922–2009) vystudovala UMPRUM v Praze. Podílela se na výzdobě Československého pavilonu na EXPO 58 v Bruselu. V šedesátých letech se věnovala návrhům plakátů, knih a obalů gramodesek. Proslavila se jako ilustrátorka díla Franze Kafky, ve svém díle zpracovala i tematiku holocaustu, který nepřežila část její rodiny. Po okupaci v roce 1968 její děti emigrovaly do USA, ona sama je následovala v roce 1976.
Malíř a grafik Miloš Reindl (1923–2002) vystudoval pražskou UMPRUM v ateliérech Emila Filly a Antonína Kybala. Pod jeho vlivem se po určitou dobu úspěšně věnoval navrhování koberců. Poté se zabýval organizací výstav a navrhováním filmových plakátů. Na tomto poli sklidil značné úspěchy. V roce 1968 jako pětačtyřicetiletý emigroval s manželkou a dvěma dětmi do Kanady, kde pokračoval v kariéře malíře a pedagoga na výtvarné škole.
V průběhu roku 1969 a 1970 byly zachyceny na zvukový záznam rozhovory, které spolu vedli otec Jan Werich s dcerou Janou a pro budoucnost tak zůstaly zachovány nesmírně zajímavé informace o počátcích Osvobozeného divadla, o tvorbě Vest Pocket Revue a o pozadí tvorby Voskovce a Wericha. Nejprve některé záznamy vysílal Československý rozhlas jako seriál. Následně výběr z nahrávek vyšel na vinylovém LP Pantonu a později je na CD vydal Supraphon. V roce 2012 byly producentkou Naďou Dvorskou objeveny v archivu Českého rozhlasu originální pásy, které obsahovaly všechny původní snímky, z nichž se některé nikdy nedostaly ani do rozhlasového vysílání. Supraphon tento komplet vydal v květnu 2013 na 8CD.
Ve studiu Dejvice se začala 25. února 1970 natáčet počáteční frekvence prvního alba Marie Rottrové se skupinou Flamingo. Supraphon nahrávky vydal na podzim téhož roku na vinylové LP desce. Album bylo také exportováno do Polska, NDR a Sovětského svazu. Po 41 letech album vyšlo poprvé na CD v rámci albového (17CD+DVD) kompletu Marie Rottrová – „Co mám, to dám“.
Supraphonskou nahrávku skladeb Oliviera Messiaena „Exotičtí ptáci, Rákosník, Probuzení ptáků“ v interpretaci Yvonne Loriodové, České filharmonie řízené Václavem Neumannem ocenili v roce hudební kritici v Amsterdamu – získala Prix Edison de la Critique Hollandaise du disque, 1969. Stejné prestižní ocenění ještě vyhrály nahrávky „Missa super Maria zart“ Jacoba Obrechta v roce 1970 a v roce 1978 „Jana z Arku na hranici“ Arthura Honeggera.
Na jaře roku 1970 v nahrávacím studiu Lucerna natáčí pro gramofonové desky neopakovatelným způsobem herečka Jiřina Bohdalová příběhy Křemílka a Vochomůrky. V té době v Československé televizi již oblíbený Večerníček podle knihy Václava Čtvrtka a výtvarníka a animátora Zdeňka Smetany ve zvukové podobě uvedly na trh takřka zároveň obě tehdejší gramofonové firmy – Supraphon i Panton. Vydavatelství Supraphon za úspěšné prodeje nahrávky předalo na Mezinárodním festivalu pro děti a mládež ve Zlíně v roce 1995 Jiřině Bohdalové Diamantovou desku za 90.000 prodaných zvukových nosičů za uplynulých pětadvacet let. Nahrávky se s úspěchem prodávají dál i po roce 2000.
V roce 1970 vyšlo album Kolotoč svět. Jde o první dlouhohrající desku beatové skupiny George and Beatovens. Poprvé vyšla v Pantonu, podruhé byla reeditovaná v roce 1994 jako CD a MC. V roce 2004 vyšlo remastrované CD u firmy Supraphon, které bylo doplněno řadou bonusových písní z původních singlů, vydaných v roce 1970. Bez bonusů vyšla deska jako součást kompletu třinácti CD, nazvaných Petr Novák: Komplet 1967–1997, který vydal Supraphon v roce 2010. Album bylo nahráno v obsazení Petr Novák – zpěv, Jan Farmer Obermayer – varhany, Jiří Čížek – baskytara a zpěv, Miroslav Dudáček – kytara a zpěv a Jiří Jirásek – bicí. Kolotoč svět patří do volného triptychu, složeného z LP Kolotoč svět (1970), Modlitba za lásku (1970) a Ve jménu lásky (1971), po nichž se Petr Novák rozhodl skupinu v této sestavě rozpustit a navrátil se k ní až později, v druhé polovině 70. let.
Na konci června 1970 (to už měla několik měsíců zákaz vystupovat a její písně se nesměly vysílat), natáčí Marta Kubišová ve studiu v Dejvicích, pro Supraphon své zcela poslední nahrávky: Hare Krišna a Kde máš svůj dům, s Orchestrem Golden Kids. Poslední připravený singl s písněmi Jakoby nic / Hare Krišna, byl (těsně před rozvozem do prodejen), po zásahu komunistické cenzury, ve skladu v Loděnici u Berouna sešrotován. K posluchačům se tyto nahrávky dostaly až po roce 1989.
Po řadě singlů, které u Supraphonu s úspěchem vydával Milan Drobný již od poloviny šedesátých let, konečně ve Studiu A Karlín nahrál na podzim roku 1970 své první album. Spolu s Ladislavem Štaidlem a jeho orchestrem připravil dvanáct písniček, kterým na LP dala jedna z nich jméno: „Najdu klíč a projdu branou“. Mezi autory písní byli Karel Svoboda, Boban Ondráček, ale i Ladislav Štaidl a také sám Milan Drobný.
Ve studiu R40 nahrává 27. října 1970 skupina Rangers pro vydavatelství Panton traditional „Cotton Fields“ s českým textem Milana Dufka. Rangers v roce 1970 získali Zlatý štít firmy Panton za první milion prodaných desek v Československu. V roce 1971 byla publikována jedna, mimochodem výborná recenze na LP, kde se objevila věta „…proč se těch 6 sympatických chlapců jmenuje jako američtí zabijáci ve Vietnamu.“ Název elitní jednotky byl příčinou tlaku Pragokoncertu na přejmenování. Na scéně se objevili Plavci. Skupina Plavci v osmdesátých letech vedle Pantonu také spolupracovala s vydavatelstvím Supraphon…
Ve studiu v Dejvicích vzniká 27. října 1970 titulní písnička „My dva a čas“ nejprodávanějšího alba pěveckého dua Yvetta Simonová & Milan Chladil „MY DVA…“. Zpěváky na nahrávkách doprovodil Orchestr Karla Vlacha a na vinylové desce ho Supraphon vydal v roce 1971. Album vyšlo v reedici na LP, MC a později na CD ještě v letech 1980, 1988, 1996 a 2000.
Koncem roku 1970 vyšlo LP „9 X ZDENĚK RYTÍŘ“. Na albu byly písničky, které měly být základem pro další album Golden Kids. Známé politické důvody však již realizaci dalšího alba populární skupiny nedovolily. Tvůrci se rozhodli skladby vložit do speciální kompilace se jménem úspěšného textaře v názvu. O nazpívání písniček se podělil už jen Václav Neckář a Helena Vondráčková. Marta Kubišová si na nový text Zdeňka Rytíře musela počkat až do roku 1991, kdy připravila album Někdy si zpívám.
20. ledna 1971 realizuje ve Studiu Dejvice Michal Prokop se skupinou Framus Five nahrávku titulní písničky alba „Město Er“, které je v diskografii Michala Prokopa druhou studiovou nahrávkou. Supraphon poprvé LP vydal na podzim 1971.
V roce 1971 vzniká vyčleněním ze slovenského závodu Supraphonu samostatné slovenské hudební vydavatelství Opus. Supraphon Opusu předal ze svého archivu nahrávky slovenských umělců. Opus vydával gramofonové desky, audiokazety, CD, hudebniny a knihy o hudbě. Dařilo se mu vydávat i zajímavá licenční zahraniční alba (např. z diskografie skupiny ABBA). Vydavatelství mělo na Slovensku svoji vlastní síť maloobchodních prodejen. Po Sametové revoluci v roce 1990 byl Opus transformován na standardní akciovou společnost.
V nahrávacím studiu Supraphonu v pražských Dejvicích vznikla 15. 4. 1971 nahrávka písně autorů Bohuslava Ondráčka a Zdeňka Borovce „Spoutej mě“, která byla původně připravena pro Martu Kubišovou (…ta již nemohla tou dobou vystupovat, díky zákazu komunistické cenzury). Boban Ondráček pro tuto skvělou píseň nakonec vytipoval Hanu Ulrychovou. Ta ji nazpívala s orchestrem Karla Vlacha pro SP desku, ale také se s ní účastnila festivalu populární hudby v Bratislavě. Píseň jí přinesla Zlatou Bratislavskou Lyru.
V dubnu 1971 ve studiu v Dejvicích začíná nahrávat své první sólové album Jiří Korn. 15. dubna '71 vzniká nahrávka písničky Karla Svobody s textem Zdeňka Rytíře „Yvetta“. Supraphon album vydá v roce 1972 pod názvem: Jiří Korn – „LP 01“.
Rakouskou prestižní cenu Wiener Flötenuhr – Preis der Mozartgemein – de Wien '71 získala nahrávka koncertů pro klavír a orchestr W. A. Mozarta v nastudování Pavla Štěpána a České filharmonie řízené Zdeňkem Mácalem. Ocenění také získaly Kvartety pro flétnu, housle, violu a violoncello W. A. Mozarta v interpretaci Petra Brocka, Josefa Vlacha, Josefa Koďouska a Viktora Moučka. Nahrávka vznikla pro Supraphon už v roce 1968. Wiener Flötenuhr – Preis der Mozartgemein – de Wien získal Supraphon za své nahrávky ještě v letech 1972, 1974, 1975 a 1982.
V roce 1971 vydává Supraphon první album Hany Zagorové pojmenované „Bludička“ po jejím velkém hitu „Bludička Julie“. Zpěvačku v nahrávkách doprovodil Václav Zahradník se svým orchestrem.
V červnu 1971 vzniká ve studiu Supraphonu v Dejvicích první živé album Heleny Vondráčkové. Pod názvem „Helena, Helena, Helena!“ byl zaznamenán koncert Vondráčkové, kdy se publikum umístilo přímo do nahrávacího studia, a nahrávka vznikala záznamem živého vystoupení. Producentu Bobu Ondráčkovi šlo o zachycení atmosféry koncertu při zachování kvality studiové nahrávky. Helenu doprovází Orchestr Golden Kids, který je na obalu LP přejmenován na studiový orchestr. Album vydal Supraphon v roce 1972.
Se Supraphonem i Pantonem v sedmdesátých letech spolupracovala Vlaďka Prachařová. Zpěvačka s přitažlivým zjevem a zvláštním altem, která byla úspěšná v tehdejších anketách popularity, a její singly se dobře prodávaly. Na desky nahrála něco ke třiceti písním. Svoji aktivní kariéru však ukončila s příchodem 80. let. Pomalu se vytratila i z povědomí posluchačů. Nyní její jedinečný hlas připomíná Supraphonline na speciálním digitálním sampleru.
V říjnu 1971 se začíná nahrávat v pražském studiu v Dejvicích legendární album „Kuře v hodinkách“ skupiny Flamengo. Supraphon LP vydal roku 1972. Jde o album, které je dodnes pokládáno za jedno z nejlepších z české rockové historie. Na jeho vzniku se podílel jako textař básník Josef Kainar. Producentem byl Hynek Žalčík. Limitovaný vstupní náklad a úmyslné nedolistovávání, způsobené také pozdějším odchodem části kapely do ciziny, stejně jako sada skvělých koncertů, učinily téma Kuře v hodinkách absolutním pojmem v historii českého rocku. (V roce 2012 Supraphon album Kuře v hodinkách znovu vydal v remasterované podobě v jubilejní CD a LP edici a také poprvé jej začal prodávat v digitální podobě).
Na podzim roku 1971 Karlu Gottovi vychází u Supraphonu první audiokazeta s výběrem jeho největších hitů. První řadové album Karla Gotta „Má píseň“ vychází na audiokazetě v roce 1972. Pravidelně Gottova alba začal Supraphon vydávat souběžně na LP a MC (oficiální zkratka magnetofonové kazety) až od roku 1976.
Dne 5. prosince 1971 zemřel ve věku třiceti let na Hodgkinovu chorobu herec, zpěvák, textař, divadelní autor a instrumentalista Jiří Grossmann. S Miloslavem Šimkem vystupoval v úspěšných pořadech divadla Semafor Návštěvní dny a Besídka zvláštní školy, které také nahráli pro vydavatelství Panton a Supraphon a získali za ně Platinovou desku Supraphonu. Jiří Grossmann pro Supraphon nahrál s Country Beatem Jiřího Brabce řadu písniček, z nichž některé vyšly na LP desce: Ano, pane Jiří a na kompaktních discích Své banjo odhazuji v dál, Jako kotě si příst. Ještě po čtyřiceti letech od jeho úmrtí Supraphon s úspěchem vydává bilanční 3CD: Jiří Grossmann – Až tě náhodou potkám.
Ke konci roku 1971 ve studiu Mozarteum nahrává skupina Faraon (např. Karel Šíp, Jaroslav Uhlíř, Jiří Schelinger) jeden ze svých velkých hitů: Šlapací kolo, jde o cover Pushbike Song. Supraphon singl vydal v následujícím roce. Kapela se po roce a půl rozpadla, když Jiří Schelinger odešel ke kapele Františka Ringo Čecha.
Dnes už klasické pohádkové vyprávěnky Václava Čtvrtka o loupežníku z lesa Řáholce Rumcajsovi se staly díky televizním večerníčkům doslova hitem několika generací. Ve vynikajícím podání Karla Högera měly úspěch i na gramofonových deskách. Vycházely na singlech i LP od roku 1969 u Pantonu. V roce 1972 Karel Höger s úspěšným Rumcajsem přešel k Supraphonu, kde vyšlo několik vinylových LP, ale i kazet a později CD.
V souvislosti s narůstající převahou stereofonního záznamu pořídily Loděnice v roce 1972 druhou stereofonní přepisovou aparaturu ORTOFON. Další významná modernizace přišla v roce 1974, kdy byla zakoupena a instalována, moderní přepisová aparatura NEUMANN VMS 70 s kompletně tranzistorovou elektronikou. Následující léta představují vrchol slávy gramofonových desek, roční výroba se vyšplhala z přibližně 10 milionů v roce 1974 až na téměř 13,5 milionu v roce 1985.
Zpěvák Pavel Bartoň nahrál svůj první singl pro Supraphon v dubnu 1972 (jeho vlastní jméno je Jiří Šeda, otec Jaroslav Šeda (1925–1993) byl hudebním vědcem a spisovatelem. V době, kdy Bartoň začínal profesionálně zpívat, byl otec generálním ředitelem hudebního vydavatelství Supraphon a právě kvůli možnému spojování s ním zvolil zcela odlišné umělecké jméno). Jako výrazný tenor o rok později zazářil ve třetím ročníku pěvecké soutěže Intertalent v Gottwaldově (dnešní Zlín), vzápětí posbíral i ceny na dalších domácích festivalech Bratislavská lyra a Děčínská kotva. Slibně se rozvíjející kariéru podpořila i účast v menší roli zpívajícího mnicha ve slavném muzikálu NOC NA KARLŠTEJNĚ (1973). Bartoň následně obdržel nabídku na exkluzívní smlouvu s německou firmou Ariola – z plánované spolupráce ale nakonec sešlo. Sám Pavel Bartoň dnes říká, že na pokles jeho popularity měl vliv především fatální nedostatek kvalitního repertoáru s naprostou absencí hitového potenciálu. Jeho dobově populární písně (Gaudeamus, Má, má tě rád) jsou dnes prakticky neznámé, a i když v roce 1973 obsadil 7. příčku v anketě Zlatý slavík, v následujících letech již takového úspěchu nedosáhl. Nikdy navíc neměl vlastní kapelu, spoléhal se jen na spolupráci s velkými big bandy, nahrával s Karlem Vlachem nebo Josefem Vobrubou, nejčastěji a nejdéle spolupracoval s Václavem Hybšem. Pavel Bartoň má na svém kontě jen dvě LP desky, Můj svět (1975) a anglicky zpívanou The Great Love Songs (1982). V 80. letech nové nahrávky pořizoval již jen zřídka, nadále ale vystupoval s Orchestrem Václava Hybše, byl také hostem zábavných televizních pořadů. Po roce 1989 na zpívání rezignoval.
V květnu 1972 natáčí pro Panton jednu ze svých prvních nahrávek zpěvačka Jana Robová. Písničku Sopka Karla Fornera a textaře Vladimíra Poštulky nahrála se skupinou Groš. V následujících letech spolupracovala i se Supraphonem. (Jana Robová byla jedna z nejtemperamentnějších českých zpěvaček, proto jí také její kolegové přezdívali Sopka. Krátce zazářila na prknech Divadla Semafor, dva roky hrála a zpívala s kapelou Bacily Václava Neckáře, nazpívala několik pozoruhodných duetů. Pro velké problémy v osobním životě, přestala v roce 1985 zpívat. Zemřela po těžké nemoci v roce 1996).
V květnu 1972 získal Karel Gott Stříbrnou desku Supraphonu / Artie za prodej desek v zahraničí. Karel Gott získal těchto Stříbrných desek celkem pět a to v letech 1967, 1969, 1970, 1971 a 1972.
V roce 1972 u Pantonu vychází první LP deska ostravské zpěvačky Věry Špinarové, Na albu, které se jmenovalo Andromeda, doprovází talentovanou zpěvačku skupina Ivo Pavlíka. Pro Supraphon začala Věra Špinarová nahrávat v roce 1975, kdy jí vyšlo album Životopis.
V létě roku 1972 se Helena Vondráčková poprvé vydává na turné do Japonska. Před tím u Supraphonu ve spolupráci s Artií natočila své první a zdaleka ne poslední cizojazyčné album. LP desku Isle of Helena do Japonska vyvezl právě podnik zahraničního obchodu Artia. Helena zaznamenala úspěch na festivalu Yamaha v Tokiu a díky tomu se do Japonska ještě několikrát vrátila. Dokonce nahrála i dvě písně v japonštině. V září 1973, v koprodukci Supraphonu s japonskou nahrávací společností Nippon Columbia a se studiovým orchestrem Nippon Columbia nahrála album Film Melodies. Supraphon album na československém trhu vydal až v roce 1975.
Supraphon v listopadu roku 1972 vydává v rámci Gramofonového klubu album jednoho z nejlepších českých swingových zpěváků Karla Hály. Na album Swing nahrál Hála světové i domácí standardy s Orchestrem Karla Vlacha.
První album skupiny The Progress Organization – Barnodaj bylo časopisem Melodie ohodnoceno jako deska roku 1972! Přestože v polovině 70. let rozhodně nebylo české rockové hudbě přáno, podařilo se producentovi Hynku Žalčíkovi prosadit v Supraphonu natočení desky druhé. V tom čase už pouze studiové sdružení The Progress Organization muselo mj. změnit svůj anglický název na (pro režim přijatelnější) Barnodaj. Zpívané skladby texty opatřil Pavel Kopta, který se nechal volně inspirovat povídkami z Knihy džunglí spisovatele Rudyarda Kiplinga. Dechová i smyčcová sekce pak zvuk nahrávky posunují směrem ke střednímu proudu. Hudebníci kolem bubeníka Zdeňka Kluky již v době natáčení připravovali nový Progres 2 a velký monotematický audiovizuální projekt Dialog s vesmírem. K Mauglímu poznamenává v Melodii v roce 1979 Petr Dorůžka: „Chytrá a nenápadná aranžmá, měkké moravské vokály… Album nápaditých písniček…“ A takový je Mauglí i dnes!
V lednu 1973 dokončil ve studiu Čs. rozhlasu v Brně své první LP zpěvák Bob Frídl. Album Jen vítr to ví, vydal v polovině roku 1973 Panton. Vlastní tvorbu si Frídl začal psát na konci 60. let. Jeho první vydanou nahrávkou byl v roce 1970 singl Zpívej tu píseň kouzelnou, na jehož druhé straně byla píseň Madona. Mezi nejznámější melodie, které za svou kariéru zpíval, dále patří Maminka, Léna či Řeka nadějí. Začátkem sedmdesátých let vystřídal kapely The Progress Organization, Progres II a spolupracoval se skupinou Jana Sochora a sestrami Marthou a Tenou Elefteriadu.
Dne 10. března 1973 přebírá Petr Spálený Zlatou desku Supraphonu. Počátkem sedmdesátých let je Petr Spálený se svou kapelou Apollobeat jedním z nejúspěšnějších zpěváků na československé scéně. V anketě Zlatý slavík se umístil na druhé příčce.
Ve studiu Supraphonu v pražských Dejvicích dokončuje koncem března 1973 Karel Gott album Mistral. Vesměs německy zpívané album v produkci firem Supraphon a Amiga s aktuálními českými i německými hity, mezi které se dokonce vklínily i tři tradicionály – ruský, anglický a italský. Píseň Zpívejte písně mé má jiné aranžmá, než česká verze, jinak jsou podobné. Ony tři tradicionály jsou opravdovou ozdobou celé desky, na nádherné interpretaci romance Golubčik zaplesá srdce každého Rusa a neapolská Fenesta che lucive (Finstra – italsky), je právě tak opravdový mistrovský kus. U Amigy vyšlo album samozřejmě i ve východním Německu, avšak s jiným a snad i vhodnějším pořadím skladeb. Netřeba snad ani dodávat, že dlouho očekávané album mělo v NDR obrovský úspěch a brzy bylo zcela vyprodáno a získalo Platinovou desku.
V červenci 1973 nahrává Jiří Schelinger s kapelou Faraon svůj hit Holubí dům. Písničku složili Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák. Na singlu Supraphonu poprvé vyšla v říjnu 1973. (K zajímavostem patří, že Zdeněk Svěrák od šedesátých do osmdesátých let používal pro svoji textařskou tvorbu převážně pseudonym Emil Synek).
V září roku 1973 Eva Pilarová začíná ve studiu Dejvice nahrávat pro Supraphon své deváté album Zázrak je žít, které vyšlo na LP desce na jaře roku 1974. V nahrávkách ji doprovázel Taneční orchestr Čs. rozhlasu řízený Josefem Vobrubou. (Kvůli leteckému neštěstí přišla Eva Pilarová v únoru 1973 o svoji doprovodnou kapelu).
Dne 9. října 1973 zahynul ve svých třiceti letech při dopravní nehodě nedaleko od Prahy písňový textař, scenárista, hudebník a divadelní manažer Jiří Štaidl – blízký spolupracovník zpěváka Karla Gotta a skladatele Karla Svobody. V té době Supraphon vydával vinylový singl s písničkou Přijela pouť, ke které hudbu složil jeho bratr Ladislav Štaidl. Nahrávky s texty Jiřího Štaidla vycházejí dál i mnoho desetiletí po jeho tragické smrti. V roce 1983 Supraphon nahrál a vydal speciální vzpomínkové LP JIŘÍ ŠTAIDL 1943 –1973, kde jeho texty nazpívali Michal David, Lešek Semelka, Jiří Korn, Karel Černoch, Karel Gott a Ladislav Štaidl. V roce 2013 k poctě Jiřího Štaidla (u příležitosti nedožitých sedmdesátin) vydal Supraphon 3CD sampler Konec ptačích árií, kde písně s texty Jiřího Štaidla nazpíval Karel Gott.
Na podzim roku 1973 Eva Pilarová a Waldemar Matuška vydávají na vinylové desce společné album, které je pojmenované podle slavného dueta autorské dvojice Suchý & Šlitr Ach, ta láska nebeská. Na albu je mimo jiné také další úspěšný duet Tam za vodou v rákosí. Nahrávka Láska nebeská je multiplatinová a prodávala se v průběhu doby i na MC a CD. V současnosti je k dispozici na portále Supraphonline.cz i v digitální podobě. Jde o jedno z nejslavnějších alb v historii české pop music.
Karel Vlach se svým orchestrem vydává na začátku roku 1974 album standardů pod názvem Šňůra perel, které komunistická cenzura nedovolí reedovat – a tak je může Supraphon opět vydat až v roce 1990, kdy vyšlo v edici Trezor.
Na jaře roku 1974 získává Supraphon v Londýně Award of the Music Trades Association za komplet nahrávek sborové tvorby Bedřicha Smetany v podání Pražského filharmonického sboru vedeného sbormistrem Josefem Veselkou. Tuto cenu získal Supraphon ještě jednou v roce 1979 za nahrávku Symfonie č. 1 – 6 Bohuslava Martinů v interpretaci České filharmonie vedené Václavem Neumannem.
Ve studiu Mozarteum se na jaře roku 1974 nahrávala první LP deska Jitky Molavcové. Album obsahuje i vstupy Josefa Dvořáka a Jiřího Suchého. Oba se ještě s Pavlem Koptou podíleli na písňových textech. O hudební složku se postaral Ferdinand Havlík se svým orchestrem. Supraphon LP vydal v roce 1975.
V květnu 1974 probíhá v Divadle Semafor natáčení hry Kytice. Je to po delší době, co Supraphon nahrává v tomto kultovním divadle. Zatímco v šedesátých letech vyšla téměř ze všech her Semaforu většina písniček na deskách, v následujících letech se to neopakovalo. Částečně i proto, že hudba Semaforu už nestála v centru zájmu mladých lidí, ale nedostala k tomu bohužel ani šanci. Je pravdou, že Supraphon odolával tlaku cenzury déle než rozhlas a televize, zejména díky postavě ředitele Jaroslava Šedy, který byl odvolán v roce 1974 (v té době zrovna Kytice vycházela v krásném třídeskovém kompletu). Další ředitel Viktor Kašák, odborník z úseku výroby desek, ještě Jiřího Suchého několikrát podržel, za jeho vedení novinky už téměř nevycházely, ale podařilo se prosadit alespoň retrospektivní set Divadlo Semafor 1959–1969 a první album Jitky Molavcové s výraznou spoluprací Suchého. Bohužel v červnu 1980 podlehl ředitel Kašák rakovině a za vedení vysloveně stranického Jana Kvídery se Supraphon od tvorby Jiřího Suchého zcela odvrátil. Jiří Suchý našel podporu v nakladatelství Svazu československých skladatelů, které podléhalo ministerstvu kultury. Nedisponovalo seznamem zakázaných umělců, což neznamenalo, že by mohli vydávat vše, ale nebyli tolik pod dohledem ÚV KSČ jako Supraphon. Zejména díky řediteli Jaroslavu Hrabovi a redaktoru Janu Kolářovi zde vyšlo několik semaforských desek. V roce 2012 Supraphon vydává exkluzivně vypravený komplet 12CD: SEMAFOR – LÉTA 70. a 80., kde jsou soustředěny všechny nahrávky Divadla Semafor z této doby – z archivu Pantonu, Supraphonu, Českého rozhlasu a České televize.
V létě roku 1974 vydává Supraphon 2LP desku: Jan Vodňanský & Petr Skoumal Hurá na Bastilu, S úsměvem Donkichota.
V celé historii Divadla Spejbla a Hurvínka je nejprodávanější nahrávka v němčině Hurvínek und Herr Spejbl zum Geburtstag, které se prodalo 101.403 kusů zvukových nosičů. Z bohatého katalogu českých titulů Spejbla a Hurvínka byl nejprodávanější Vánoční kapr u Spejblů, kterého se prodalo celkem 92.939 kusů zvukových nosičů. Nahrávky Divadla Spejbla a Hurvínka získaly od šedesátých let minulého století až do roku 2010 (kdy Divadlo S+H slavilo osmdesátiny) celkem 32 Zlatých desek a 24 Platinových desek Supraphonu.
V roce 1974 u Supraphonu vychází LP deska Jaroslava Hutky Stůj, břízo zelená – moravské lidové balady ze sbírek Františka Sušila.
Na podzim roku 1974 z postu ředitele Supraphonu (po pětadvaceti letech) odchází z politických důvodů Jaroslav Šeda. Na jeho místo nastupuje tehdejší ředitel Gramofonových závodů Viktor Kašák, který stojí v čele Supraphonu až do roku 1980.
Premio della Critica Discografica Italiana 75 – získal komplet nahrávek Supraphonu Symfonie č. 1 – 9 Antonína Dvořáka v podání České filharmonie řízené Václavem Neumannem. Oceněné nahrávky vznikaly již v letech 1971 až 1973.
V červnu 1975 ve Studiu Dejvice začala nahrávat Petra Černocká své první album, kterému předcházela řada singlů a také její popularita coby moderní čarodějky Saxany v úspěšné filmové komedii Dívka na koštěti (1971). Album dostalo název Lidí se ptej a s Petrou Černockou ho nahráli Kardinálové Zdeňka Merty. Na této desce se také poprvé objevil jeden z jejích největších hitů, písnička Náklaďák. Album získalo Zlatou desku Supraphonu. Petra se v roce 1975 umístila v populární anketě Zlatý slavík na čtvrtém místě – za Naďou Urbánkovou, Helenou Vondráčkovou a Hanou Zagorovou.
Ve druhém pololetí roku 1975 vychází v edici Gramofonového klubu Supraphonu dvojdeskový komplet Černá galaxie. Šlo o exkluzivní výběr z katalogu proslulé detroitská gramofonové společnosti Motown, která českému vydavatelství nabídla k výběru písničky ze svých šestatřiceti nejúspěšnějších alb! Na nich zpívali třeba Stevie Wonder, Diana Ross, pětiletý Michael Jackson v sestavě Jackson 5 a další zpěváci a kapely stylů Rhythm & Blues, Soul a Funky. Výběrem byla pověřena Jiřina Fikejzová. Zástupci společnosti Tamla Motown Records přijeli do Supraphonu a předáním Zlaté desky ocenili úspěšný prodej alba a pochválili poučený výběr sestavy i originální název Černá galaxie. (Ukázalo se, že slovo Galaxy /v přeneseném slova smyslu/ pro ně znamenalo výraz pro dobrou společnost. To netušila ani kompilátorka oceněné sestavy Jiřina Fikejzová, která název pro československý trh vymyslela).
Vladimír Mišík se skupinou ETC nahrál 17. října 1975 ve studiu v Dejvicích svoji slavnou píseň Stříhali do hola malého chlapečka. Píseň vznikla na text Josefa Kainara a stala se titulní skladbou prvního alba Vladimíra Mišíka, které vyšlo u Supraphonu v roce 1976. V roce 1987, v rozšířené podobě o dvě písně, vydal album Panton a v roce 1996, v reedici společnosti Bonton Music bylo album rozšířeno na třináct písní. Supraphon album znovu vydal v roce 2009 – v rámci výpravné 2 × 4CD-box kolekce nazvané Vladimír Mišík & Etc – Déja vu.
V lednu 1976 Divadlo Járy Cimrmana zaznamenává pro Supraphon svoji první nahrávku. Je to hra Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Na LP vychází až začátkem roku 1977. Zdeněk Svěrák po letech k vydávání audio nahrávek představení Divadla Járy Cimrmana zmínil, že když byly vydány první desky, měl strach, aby lidé nepřestali chodit do divadla. „Nakonec se ukázalo, že diváci nás chodí kontrolovat, jestli říkáme správně text,“ řekl ČTK Svěrák.
Supraphon v roce 1976 pořídil řadu kvadrofonních nahrávek a vydal je na deskách. Vydal i seřizovací testovací desku tak, jak to udělal už v minulosti s příchodem stereofonie. U Supraphonu se jednalo převážně o nahrávky symfonické hudby, ale kvadrofonně bylo nahráno i několik oper. Z taneční hudby mělo kvadrofonní verzi v té době hodně populární orchestrální album Variace Orchestru Josefa Vobruby.
Jediný americký zpěvák, který „emigroval“ ze Západu na Východ, byl Američan Dean Reed. Se svojí profesionální kariérou rokenrolového a countryového zpěváka začínal již koncem padesátých let během svých studií na univerzitě. V období vrcholící rokenrolové éry v roce 1958 započal svoji profesionální dráhu, kdy hned zpočátku nazpíval několik hitů a dostal se rychle do několika amerických hitparád. Více než v USA se však stal populárním v Jižní Americe (Chile a Peru), kam vyjel v letech 1962 až 1965 na dlouhé turné. Poté následovaly zájezdy do Sovětského svazu. Od roku 1967 do roku 1973 pobýval se svou ženou v Itálii, kde vystupoval také jako filmový herec v několika spaghetti westernech. Od roku 1973 se usídlil v bývalé Německé demokratické republice, kde bydlel až do své smrti. Dean Reed vystupoval a natáčel desky i v Československu u Supraphonu (v roce 1976 např. nahrál album speciálně určené pro československý trh: Dean Reed a jeho svět). Od poloviny 70. let pravidelně spolupracoval s Václavem Neckářem. Koncertoval po všech zemích východní Evropy (v někdejším sovětském bloku) a stal se záhy velmi známým a relativně populárním. Jeho popularita byla značně přiživována z nejvyšších míst vládnoucích totalitních režimů, neboť buřičsky naladěný Američan, jenž odmítal kapitalismus, se z ideologických a politických důvodů vládnoucím komunistům hodil k jejich propagandistickým účelům. Zahynul nečekaně za doposud ne zcela vyjasněných okolností v roce 1986 v jednom z berlínských jezer (zdali se jednalo o nehodu, vraždu, sebevraždu či přirozenou smrt není dodnes spolehlivě známo).
Před Vánoci roku 1976 vyšlo LP s nahrávkou knihy Miroslava Horníčka Jablko je vinno, kterou načetl autor. Miroslav Horníček v sedmdesátých letech vydal u Supraphonu několik úspěšných desek, jako byly například: Dobře utajené housle, Tři muži ve člunu nebo Smrt krásných srnců.
Na začátku roku 1977 ve Dvořákově síni Rudolfina nahrává pro Supraphon Česká filharmonie pod vedením Václava Neumanna Symfonii č. 5 Gustava Mahlera. Dirigent Václav Neumann v průběhu sedmdesátých let realizoval nahrávky všech deseti Mahlerových symfonií. Vznikl tak velice ceněný komplet, který Supraphon v následujících letech několikrát vydal na LP, CD a v posledních letech s úspěchem i v digitální podobě.
Zástupci Supraphonu se účastnili v Hollywood Palladium v Los Angeles vyhlášení cen Grammy Awards 1977. Supraphon měl nominovanou nahrávku Smyčcového kvartetu F dur a Smyčcového kvartetu As dur Antonína Dvořáka v interpretaci Kvarteta města Prahy. Nominaci v kategorii The Best Chamber Music Performance nakonec nahrávky neproměnily. V tomto 19. ročníku Grammy Awards zvítězil v kategorii pop music Stevie Wonder s albem: Songs in the Key of Life, které vydal Motown Records.
Na jaře 1977 vychází u Supraphonu album Generace vokální hudební skupiny C&K Vocal. Umělecky vychází především z tehdejší rockové, jazz-rockové a folk-rockové hudební avantgardy. Vůdčími osobnostmi kapely byli od počátku Jiří Cerha a Ladislav Kantor. Album vyšlo i v anglické verzi.
O letních prázdninách roku 1977 ve studiu Mozarteum začíná nahrávat skupina Marsyas ve složení Zuzana Michnová, Oskar Petr a Petr Kalandra své první studiové album, které na LP desce vydal Supraphon začátkem roku 1978. O třicet let později Supraphon album vydal v jubilejní edici, kde remasterované nahrávky jsou doplněné o bonusové CD s dobovými akustickými demo snímky.
Dne 18. července 1977 ve studiu Mozarteum nahrává jeden ze svých prvních hitů zpěvačka Petra Janů. Písnička Motorest autorské dvojice Ota Petřina a Zdeněk Rytíř pojmenovala i její první album, které Supraphon vydal v roce 1978. V prosinci 1978 vzniká také anglicky nazpívaná verze alba, která se jmenuje Motel Rest a na exportní značce Supraphon-Artia vyšla v roce 1979.
Na podzim roku 1977 vyšlo hudebními recenzenty vysoko ceněné dvojalbum Planetárium, které nahrál pro Supraphon Václav Neckář se skupinou Bacily už v průběhu roku 1976. Materiál na 2LP se pečlivě vybíral z dvakrát tak velkého počtu písniček, ale přes několik externích autorů skladatelsky dominují členové Bacilů Ota Petřina a zpěvákův bratr Jan Neckář, textově pak Zdeněk Rytíř. Po vydání dostalo album i pódiovou podobu, která dosáhla 151 repríz a záznam jednoho představení pořídila Československá televize. Album vyšlo v průběhu uplynulých pětatřiceti let v několika reedicích, naposledy 27. 8. 2010 na 2CD+DVD.
V únoru 1978 se konal v Shrine Auditorium v Los Angeles již 20. ročník vyhlášení prestižních cen Grammy Awards, které ocenily nejlepší nahrávky roku 1977. Supraphon získal nominaci za nahrávku Smyčcového kvartetu E dur a Smyčcového kvartetu Es dur Antonína Dvořáka v interpretaci Kvarteta města Prahy! Nahrávka byla nominována v kategorii The Best Chamber Music Performance. Nakonec cenu získal dirigent David Munrow se souborem The Early Music Consort of London. Pro zajímavost: v rámci tohoto ročníku získala Grammy Award za nahrávku roku v kategorii populární hudby skupina The Eagles za Hotel California (Warner Music Group) a za píseň roku získal Grammy Evergreen Barbry Streisand (Sony Music). Na Grammy nominovanou českou nahrávku v digitální podobě nabízí Supraphonline!
V Rakousku získává cenu High Fidelity International Record Critics' Award 1978 komplet nahrávek Smyčcových kvartetů Antonína Dvořáka, které realizoval Supraphon v letech 1973 až 1976 v koprodukci s firmou Polydor International GmbH. Smyčcové kvartety A. Dvořáka nahrálo Kvarteto města Prahy.
Supraphon získal významnou cenu v Bruselu: Prix Caecilia de l'Union de la presse musicale belge 1978 – za nahrávku Jany z Arku na hranici Arthura Honeggera v nastudování České filharmonie s dirigentem Serge Baudo a sólisty. Ceny uděluje každoročně od 60. let 20. století Unie belgického hudebního tisku, sdružení profesionálních hudebních kritiků v Belgii ve spolupráci se společností Music Bozar. Supraphon tuto cenu získal ještě v roce 1980 za nahrávku symfonií Bohuslava Martinů a v roce 1985 za nahrávku Hry o Marii Bohuslava Martinů.
Nahrávka Supraphonu, Janáčkova opera Z mrtvého domu získala ocenění Grands Prix du disque de l'Académie du disque français 1978. Snímek nahrál orchestr Národního divadla v Praze s dirigentem Bohumilem Gregorem a sólisty: Beno Blachutem, Jaroslavem Horáčkem, Ivo Žídkem, Helenou Tattermuschovou ad. Tuto cenu získaly nahrávky Supraphonu v průběhu šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let minulého století ještě šestkrát.
V červnu 1978 v nahrávacím studiu Mozarteum natáčel pro Supraphon Pavel Bobek se skupinou Groš a se studiovým orchestrem řízeným Františkem Ringo Čechem jednu ze svých nejúspěšnějších písniček Lásko, mně ubývá sil. Supraphon ji poprvé vydal na LP v roce 1979.
V září 1978 přijíždějí do Prahy zástupci vydavatelství EMI, aby předali Supraphonu za deset let úspěšné spolupráce pamětní obraz od Francise Barrauda s legendárním psem Nipperem, který je spojen se sloganem: His Master's Voice. Ocenění dodnes zdobí sídlo Supraphonu.
Supraphon na podzim roku 1978 vydává album Edison Jana Spáleného a jeho studiové skupiny (Jiří Stivín, Richard Kroczek, Jaroslav Vraštil, Vladimír Bár, Eduard Parma ml., Petr Eichler). Album napsal a instrumentoval Jan Spálený na slova Vítězslava Nezvala.
Na konci roku 1978 vychází první LP deska skupiny Katapult, které se prodalo 150 000 kusů. Díky komunistické cenzuře má skupina zakázáno vystupovat v Praze. Katapult však uskutečnil úspěšné slovenské turné, zájezdy do tehdejšího NDR a Polska a vše korunoval prvním místem v anketě popularity Zlatý slavík 1979. V květnu 1979 začal nahrávat proslulý hit Až, který zařadil na album Katapult 2006, jež vyšlo i v anglické verzi v roce 1980.
V lednu 1979 nahrává Věra Špinarová pro Supraphon písničku Jednoho dne se vrátíš, která vychází z filmové melodie filmu Tenkrát na západě skladatele Ennia Morriconehe. Český text napsal Zbyšek Malý a v diskografii Špinarové šlo o nejprodávanější singl, který nechyběl v žádné její kompilaci největších hitů.
Supraphon v únoru roku 1979 získal v USA cenu Stereo Review´s Record of The Year Award za nahrávku Schumannova Koncertu a moll pro klavír a orchestr, op. 54 v podání Ivana Moravce, České filharmonie vedené Václavem Neumannem.
Bohuslav Ondráček byl jedním z hlavních protagonistů české populární hudby během jejího vzestupu na konci 60. let 20. století. Objevoval nové talenty (např. Martu Kubišovou a Václava Neckáře) a realizoval originální projekty. Založil a v letech 1968–1970 umělecky vedl trio Golden Kids (Kubišová, Vondráčková, Neckář) a prosadil se i v zahraničí. Stal se prvním českým producentem v pravém slova smyslu a v Supraphonu produkoval desky vlastní Bob-Serie. V 70. letech se dostal do potíží s normalizačními politiky, což pro něj znamenalo výrazné utlumení profesní kariéry a likvidaci jeho produkčního systému. V roce 1979 se mu podařilo vyprodukovat speciální album. Na tento projekt lze nahlížet jako na autorskou benefici Bohuslava Vondráčka a Zdeňka Borovce, kdy k nazpívání písniček přizvali velké hvězdy tehdejší popové scény: Hanu Zagorovou, Helenu Vondráčkovou, Marii Rottrovou, Václava Neckáře, Jiřího Korna a Jiřího Schelingera. Pod názvem Hvězdolet 06 tak vlastně vznikla superskupina, kdy si zpěváci v jednotlivých písničkách vzájemně zpívali sbory. Ondráčkovi vyšel předpoklad, že sóloví zpěváci i ve vícehlasech zůstávají individualitami. Albu ani po letech nelze upřít invenci, nápady a osobitou atmosféru všech nahrávek v určité ucelenosti.
Pod názvem Zázemí vychází na podzim roku 1979 první sólové album zpěvačky Jitky Zelenkové, které nahrála s Orchestrem Ladislava Štaidla. Za album získala Zlatou desku Supraphonu. Úspěch byl korunován televizním zpracováním recitálu, který režíroval Ján Roháč. Za koncertní provedení s klavíristou Rudolfem Roklem byla Jitka dokonce nominována na cenu Mladého světa Bílá vrána 79. Druhé album jí vyšlo v roce 1981 a jmenovalo se Kdo jsem vlastně já. Výběr z obou alb tvořil základ pro anglicky nazpívané exportní LP, které se jmenovalo Close Up.
V roce 1979 získává Supraphon za nahrávku Symfonie č. 1 – 6, Invence Bohuslava Martinů slavnou cenu Diapason d'Or udělovanou významným francouzským odborným časopisem Diapason. Symfonie Bohuslava Martinů nahrála Česká filharmonie řízená Václavem Neumannem.
V březnu 1980 Helena Vondráčková nahrává v Západním Berlíně v koprodukci Supraphonu / Artia a společností Teldec Schallplatten GmbH album v němčině složené z písní Billyho Joela, které vyšlo pod názvem Doch in der Nacht. Teldec album vydal v roce 1981. Supraphon LP na československý trh uvedl pod názvem Písně Billyho Joela.
Skoro by se dalo hovořit o zjevení. S tímto míněním se ostatně ztotožnila i většina nevyzpytatelných hudebních kritiků, kteří album Kresby tuší Marthy Elefteriadu shodně vysadili na umělecký Parnas roku 1980. Lví podíl na jeho realizaci měl hudební kritik Ondřej Konrád, který požádal o spolupráci tehdy hodně vytíženého skladatele a jazzového hudebníka Michaela Kocába, kterého zaujala Martha jako zajímavá zpěvačka s osobitým výrazem a barvou hlasu a sestavil pro nahrávací proces i studiovou skupinu. Vedle Kocába se na písních alba podíleli také Dežo Ursíny, Vladimír Mišík, Pavel Větrovec, Vladimír Merta, Oskar Petr (v době vydání alba byl utajený kvůli emigraci), Pavel Kopta, Jiří Dědeček a dva texty si napsala sama Martha Elefteriadu. Odbornými hudebními kritiky časopisu Melodie bylo album Kresby tuší vyhlášeno jako nejlepší domácí album roku 1980! Nahrávka je dodnes velice ceněna pro svoji výtečnou náladotvornou atmosféru.
Ve Studiu A Čs. rozhlasu vznikla 1. ledna 1980 nahrávka velkého hitu zpěvačky Jany Kratochvílové V stínu kapradiny. Hudbu složila sama zpěvačka a text připojil Pavel Vrba. Písnička vyšla na singlu i na LP deskách Supraphonu a stala se také nejhranější písní ze zpěvaččina repertoáru v rádiích. Jana Kratochvílová měla prakticky neustále velké problémy kvůli své výstřednosti, což v socialistickém Československu nebylo vládnoucím režimem nijak vítáno, setkávala se tudíž s mnoha zákazy a omezováním své umělecké dráhy. V roce 1983 jí bylo povoleno účinkovat na hudebním festivalu v Irsku a vzápětí po jejím odjezdu bylo rozhlášeno, že emigrovala. Hudební nosiče byly staženy a Jana Kratochvílová „přestala oficiálně existovat“. Na hudebním festivalu v Irsku získala několik ocenění a skutečně emigrovala do Anglie, protože v Československu by ji po návratu čekalo vězení. V roce 1984 se k ní přidal i její přítel Jiří Hrubeš, bubeník kapel Pražský výběr a Žlutý pes. V Londýně Jana Kratochvílová působila pod uměleckým pseudonymem Jana Pope. Před emigrací ji Supraphon stačil vydat dvě LP desky – z nichž jedna vyšla v angličtině na exportním labelu Artia.
V roce 1980 je podepsána na tři roky exkluzivní smlouva mezi Supraphonem a skupinou Katapult o vydání jednoho LP každý rok. Hned v srpnu však přichází do Supraphonu příkaz, resp. zákaz vydávat nadále nahrávky skupiny Katapult. Katastrofický rozkaz vydal M. Müller, vedoucí oddělení kultury ÚV KSČ. V roce 1980 ještě vyšlo album Katapult, které mělo fantastický prodejní úspěch, když se ho prodalo skvělých 250.000 kusů!
V září 1980 ve studiu Mozarteum začala Marie Rottrová nahrávat titulní písničku svého osmého alba Muž č.1, ke které ji text napsal písničkář Jaromír Nohavica. Album vydal Supraphon na začátku roku 1981. Dodejme, žě Jaromír Nohavica napsal pro Rottrovou čtyřiadvacet textů, z nichž je nejznámější Lásko, voníš deštěm z roku 1980, nezvyklá, do smyčců zahalená balada od britské hardrockové skupiny Black Sabbath.
Dne 13. listopadu 1980 nahrála Lenka Filipová ve studiu Mozarteum pro Supraphon písničku Francouze Francise Cabrela Zamilovaná, která se stala titulní písničkou jejího prvního studiového alba, jež vyšlo v roce 1981. „Když jsem byla na studijním pobytu ve Francii, dostala jsem se k dokončování druhé desky Francise Cabrela. Slyšela jsem u jeho manažera nesmíchané snímky a právě tahle píseň mě moc oslovila. Tak jsem Francise poprosila, jestli by mi tu píseň nevěnoval, že bych si ji nechala otextovat česky. Zajímavé na tom je, že ani Francis tehdy ještě netušil, že z této písně bude jeho velký hit. A když jsme já i on ve stejné době – on ve Francii a já u nás (s textem Zdeňka Rytíře) – zařadili tuto píseň na naše desky, byla tato píseň pro nás oba osudová…,“ vzpomíná Lenka Filipová a s úsměvem dodává: „Text mi Zdeněk Rytíř diktoval po telefonu přímo do studia, když už se to mělo točit. Jestli se do té nahrávky člověk pečlivě zaposlouchá, všimne si, jak to zpívám. Udýchaně, jako z papíru. A přesně tak to taky bylo.
V prosinci 1980 Supraphon nahrál v Divadle Semafor Decentní večer Luďka Soboty a Miloslava Šimka. V diskografii mluveného slova osmdesátých let patří humorné nahrávky s Luďkem Sobotou k nejprodávanějším. Předchozí titul Ze soboty na Šimka získal Zlatou desku a dočkal se mnoha reedic – a to i po dvaceti letech od svého nahrání.
V únoru 1981 získal Supraphon již po sedmé cenu Prize of The Art Festival Tokyo. Tentokrát za nahrávku Smetanovi Mé vlasti v podání České filharmonie řízené Václavem Smetáčkem.
V březnu 1981 vzniká ve studiu Mozarteum nahrávka písničky autorů Petra Jandy a Zdeňka Rytíře Okno mé lásky, kterou Olympic zařadil na své komponované album Ulice. Tímto albem napsal Olympic v roce 1981 druhou kapitolu své tematické trilogie, která začala o rok dříve Prázdninami na Zemi a zakončena byla roku 1984 Laboratoří.
Jiří Schelinger odjel v dubnu 1981 na pozvání bratislavského studia Československé televize do Bratislavy, kde měl vystoupit s písničkou Což takhle dát si špenát. Za dosud nevyjasněných okolností skočil z bratislavského Starého mostu do Dunaje a zemřel; bylo mu třicet let. Měsíc po jeho úmrtí vyšel singl s písničkou Alchymista. Supraphon mu za deset let jeho hudební kariéry vydal třicet singlů a tři řadová alba. Přes svůj krátký život se stal legendou československého bigbítu. V únoru 2011 (k jeho nedožitým šedesátinám) Supraphon vydal 3CD komplet – symbolicky nazvaný Čas 51:71:81. V březnu 2011 (třicet let po úmrtí) se bilanční 3CD Čas 51:71:81 zařadilo mezi deset nejprodávanějších titulů v hitparádě IFPI.
V květnu 1981 nahrává Michal Tučný ve studiu Mozarteum pro Supraphon své první sólové album Poslední kovboj. Tučný na albu spolupracuje s textařem Zdeňkem Rytířem a svojí skupinou Tučňáci. Album je multiplatinové a ze všech dvanácti písní se v průběhu doby staly evergreeny, které na deskách Supraphonu vycházejí i mnoho let po předčasném úmrtí zpěváka…
Stanislav Procházka ml. pocházel z hudebně založené rodiny (jeho otec Standa Procházka – je významný interpret lidovek). Vystudoval pražskou konzervatoř, obory kytara a zpěv. Krátce pracoval jako hudební redaktor v Československém rozhlase. V letech 1981–83 vystupoval se skupinou Maximum Petra Hanniga a později i s vlastním souborem Magnet. V roce 1981 soutěžil ve finále Intertalentu. Nakonec obsadil 5. místo, ale v divácké anketě byl druhý. Supraphon mu nabídl exkluzivní smlouvu na LP desku, které předcházelo několik úspěšných singlů, jež bodovaly i v hitparádě Československého rozhlasu Písničky pro Hvězdu. V roce 1982 Standu Procházku ml. vyslal Supraphon na festival Lidé a moře do německého Rostocku; v roce 1984 získal cenu na festivalu v Drážďanech. Mezi jeho nejúspěšnější tituly patří: Až ti bude víc, Bratranec Hubert, Celá škola už to ví, Déšť, Kamión, Krásných žen je nejmíň milión, Karolína, Maturitní léto, Rádio a já, Věci tajemné, Já si počkám, Správně švihnutá, První láska, Hádej proč asi, Příběh prázdninový, Náš tajný kout, Znám jen tvý dívčí příjmení. Dlouhých osm let bojoval s Parkinsonovou nemocí. Zemřel v roce 2003 v pouhých 48 letech.
První školní den roku 1981 ve studiu Mozarteum nahrál Michal David svůj hit Nenapovídej, který se zároveň stal i titulní písní jeho úspěšné LP desky.
V září 1981 Supraphon vydává na vinylové LP desce titul Šplechty Felixe Holzmanna. Album patří mezi nejprodávanější tituly mluveného slova v historii Supraphonu a v průběhu doby ještě několikrát vychází i na kazetách, CD a v roce 2010 i digitálně. Felix Holzmann za něj převzal Platinovou desku Supraphonu.
V říjnu 1981 vychází první singl Sedm dní /Dívka s modrýma očima poprockové skupině Turbo, kterou manažersky vedl Vladislav Vostárek. V kapele se v průběhu let vystřídala řada muzikantů jako například Richard Kybic, Jiří Vondráček, Jirka Lang, Martin Laul, Petr Bob Šťastný a Mirek Chrástka. U Supraphonu Turbo vydalo jedenáct singlů, šest alb a několik hitových kompilací. Kapela získala i několik zlatých a platinových desek.
Symfonie č. 9 e moll Z Nového světa, op. 95 Antonína Dvořáka nahraná pro Supraphon v roce 1981 Českou filharmonii s dirigentem Václavem Neumannem získává v březnu 1982 v Japonsku ocenění Compact disc Top 30. Japonští hudební recenzenti v tomto roce předali Supraphonu také ocenění Prize of The Ongakuno Tomo Sha Publishing House 1981 – za nahrávku Smyčcových kvintetů c moll, K 406, Es dur, K 614 Wolfganga Amadea Mozarta v nastudování Smetanova kvarteta a houslového virtuosa Josefa Suka. Tuto cenu získal Supraphon už v roce 1974 za nahrávku symfonií Antonína Dvořáka a v roce 1980 za smyčcové kvartety Leoše Janáčka se Smetanovým kvartetem.
V polovině března 1982 ve studiu Mozarteum začíná Václav Neckář nahrávat trilogii Příběhy, písně a balady, která představovala u nás v osmdesátých letech nejrozsáhlejší nahrávací projekt, na „černých deskách“. Alba patřila k nejprodávanějším titulům osmdesátých let. První díl si rozdělili autor hudby a veškerých aranžmá Ota Petřina a textař Ladislav Kantor, druhý Jan Neckář a Zdeněk Rytíř (po jednom textu navíc vypomohli Eduard Krečmar a Michael Prostějovský), a třetí album bylo výběrem nových verzí nejlepších balad staršího data (mj. Nautilus, Perla či Píseň pro Joriku).
V roce 1982 získávají hned tři nahrávky Supraphonu v Paříži Grand prix audiovisuel de l'Europe de l´Academie du disque français. Oceněny byly nahrávky Z mrtvého domu Leoše Janáčka s Českou filharmonií vedenou Václavem Neumannem; Řecké pašije Bohuslava Martinů nahrané Státní filharmonií Brno řízenou Sirem Charlesem Mackerrasem a nahrávka Concertina pro klavír a orchestr Arthura Honeggera v interpretaci Borise Krajného, Pražského komorního orchestru řízeného Stanislavem Macurou.
V květnu 1982 ve studiu Supraphonu Lucerna vzniká nahrávka Kočičí hry Istvána Örkény v titulní roli s neodolatelnou Danou Medřickou. Šlo o speciální úpravu pro zvukový záznam, který se uskutečnil deset let od divadelní premiéry. Obsazení se oproti divadelnímu nastudování nepatrně lišilo. I ve zvukové podobě se však Dana Medřická a Vlasta Fabiánová zhostily svých tragikomických rolí s neopakovatelným šarmem. 3LP desky na kterých nahrávka vyšla, byly stejně úspěšné jako divadelní ztvárnění, které se na scéně Stavovského divadla dočkalo neuvěřitelných 403 repríz. Supraphon Kočičí hru vydal v roce 1983 (vzhledem k tehdejším poměrům v oblasti polygrafického průmyslu dlouho trvala realizace obalů). Dana Medřická nečekaně 21. ledna 1983 v Praze zemřela a vydání alba se již nedočkala.
Ve Studiu A Čs. rozhlasu vznikl 24. 5. 1982 singl Já se mám, že je Olda přítel můj/ Komu se nelení – tomu se ženění. SP deska se v roce 1982 stala začátkem slávy i problémů skupiny Pražský výběr. Punkově energické hity, podpořené extravagantním ztvárněním v pořadu TKM v Československé televizi poplašily bdělou komunistickou cenzuru natolik, že další reprízy se nekonaly a již natočené album Straka v hrsti si počkalo na oficiální vydání Pantonu celých šest let. Po třiceti letech od první nahrávky Pražského výběru (2012) vydal Supraphon s velkým ohlasem tzv. jubilejní edici alba Straka v hrsti v remasterované podobě.
V létě 1982 Supraphon nahrává v Plzni na festivalu trampské, folk a country písně Porta kompilační LP desku, kterou se i v následujících ročnících snaží vydat do 24 hodin, tak aby se mohla ještě na festivalu prodávat. Pro některé ročníky Porty se LP deska předtočila, jindy se výroba LP podařila v rámci několika dnů. Soutěž festivalu Porta dávala příležitost především začínajícím zpěvákům a skupinám. V průběhu několika desetiletí tímto kultovním festivalem prošla celá řada dnes známých hudebních skupin a osobností české folk & country scény.
ed Vánoci 1982 vzniká ve studiu Supraphonu nahrávka nejprodávanějšího singlu v historii české populární hudby: Holky z naší školky. Autoři písničky Karel Vágner a textař Pavel Žák ji nechali nazpívat úspěšnému chlapeckému duu Petr Kotvald – oficiální stránka a Stanislav Hložek za doprovodu Orchestru Karla Vágnera. Singlu se prodalo 1 250 000 kusů.
Nejstarší gramofonové desky lisoval Emil Berliner v USA z vulkanizované pryže – ebonitu. Roku 1896 byla vyrobena první deska ze směsí šelaku (jako pojiva) a mleté břidlice (jako plnidla).
Drahou a nedostatkovou přírodní pryskyřici – šelak – posléze nahradila fenolformaldehydová pryskyřice s názvem Novolak. Uvedený typ pryskyřice pro československý gramofonový průmysl vyvinuli pracovníci Stalinových závodů v Litvínově, přičemž v Loděnici byl při lisování desek aplikován v letech 1952 – 1954. Výroba standardních gramodesek probíhala v Loděnici až do roku 1964.
Již v roce 1952 byl zahájen vývoj nového lisovacího materiálu na bázi vinylchloridu. V roce 1957 se složení jednotlivých komponent stabilizovalo a výsledkem se stala deska se zlepšenými akustickými vlastnostmi. Na scéně se objevil vinyl.
Následný vývoj do roku 1983 lze charakterizovat jako období, ve kterém probíhala optimalizace lisovacího materiálu. Výsledný kopolymer s označením KV 172 se téměř vyrovnal špičkovým zahraničním kopolymerům. Největší pokrok představovala homogenita šarží i rovnoměrné zachování parametrů mezi jednotlivými šaržemi.
V roce 1983 získal Supraphon za nahrávku Prodané nevěsty Bedřicha Smetany s Gabrielou Beňačkovou, Peterem Dvorským a Českou filharmonií řízenou Václavem Neumannem prestižní ocenění německých kritiků Deutscher Schallplattenpreis.
15. června 1983 začíná ve Smetanově divadle první frekvence nahrávání alba Vítr rváč zpěvačky Evy Olmerové. Produkuje ho ve svých devětadvaceti letech Michael Kocáb, který zaranžoval a se studiovou skupinou, včetně kolegů se skupiny Pražský výběr (Official), natočil album dokonale propojující rockovou, jazzovou, gospelovou i klasickou hudbu. Dnes již legendární a kritikou ceněné album vyšlo poprvé v roce 1984 u Pantonu. Následovalo několik reedic a v roce 2005 v remasterované podobě vydal na CD nahrávku Supraphon.
V červnu 1983 získal Karel Gott Zlatou desku za 20 let spolupráce se Supraphonem a také další Zlatou desku Supraphonu za 5 milionů prodaných alb v zahraničí.
Na začátku letních prázdnin 1983 nahrává ve studiu Mozarteum Michal David titulní píseň LP desky Non stop. Za album obdržel Zlatou desku Supraphonu.
V roce 1984 v SSSR a následně v celém tzv.“Východním bloku“ začala perestrojka! A právě v roce 1984 Supraphonu mění ministerstvo kultury statut na: SUPRAPHON VHJ, oborový podnik. Zkratka VHJ znamená: výrobně hospodářská jednotka. Supraphon v této době vedle vydávání vlastních i licenčních nahrávek na gramofonových deskách, magnetofonových kazetách a videokazetách také vydává hudebniny a knihy o hudbě. K Supraphonu patří výrobna gramofonových desek v Loděnicích, ale i Divadlo hudby v Praze, Bratislavě, Ostravě a Lyra Pragensis (sdružení pro hudbu, poezii a výtvarné umění). V té době ekonomicky velice prosperující Supraphon s úspěchem exportuje do 40 zemí světa. V Československu disponuje s rozsáhlou sítí maloobchodních prodejen, která se těší zájmu široké veřejnosti.
Na konci února 1984 vzniká ve studiu Strahov titulní písnička legendárního alba Michala Prokopa a Framus Five Kolej Yesterday, které původně vyšlo u Pantonu a v reedici v roce 1997 u Supraphonu.
V březnu 1984 nahrává zpěvačka Petra Janů s Tanečním orchestrem Čs. rozhlasu řízeným Vladimírem Popelkou pro Supraphon album filmových melodií, které získaly Oscara. Supraphon je vydává s anglickým názvem 12 Famous And Awarded Movie Songs až následující rok. Při realizaci se vyskytnou problémy s komunistickou cenzurou, kdy ji vadí fotografie zpěvačky se soškou americké filmové ceny. Nakonec album vyšlo s fotografií, které dominuje filmová klapka. Za album získala Petra Janů Zlatou desku. V původně zamýšleném obalu vyšla nahrávka až v devadesátých letech.
O letních prázdninách 1984 nahrává mladinké pěvecké duo Iveta Bartošová a Petr Sepéši titulní píseň z jejich prvního alba Knoflíky lásky, které na vinylové LP desce vydal Supraphon v roce 1985. Album získalo Zlatou desku a v následujících letech vyšlo v několika reedicích i na MC a CD.
V říjnu 1984 vydává Panton po dvou EP deskách folkové skupině Bratři Ebenové první album, které dostalo název Malé písně do tmy. V roce 2009 vydal remasterované album v reedici na CD Supraphon, který je navíc doplnil o šest bonusových nahrávek.
V listopadu 1984 vzniká nahrávka slavné písničky Zvonky štěstí z pera skladatele Jiřího Zmožka a textaře Zdeňka Rytíře. Do němčiny ji Gott s Rolincovou přezpívali už o rok později a duet mnohonásobného zlatého slavíka s tehdy dvanáctiletou zpěvačkou z Bratislavy, která dnes vystupuje pod uměleckým jménem Dara Rolins, okamžitě zabodoval v hitparádách v Německu i v Rakousku. Od té doby song Fang das Licht převzalo do svého repertoáru nejedno německé pěvecké duo.
Koncem roku 1984 Supraphon uzavřel smlouvu o spolupráci s německou gramofonovou firmou Ariola, která z katalogu vážné hudby Supraphonu vybrala několik nahrávek pro realizaci jedněch z prvních evropských CD. Na CD společnosti Ariola tak například vyšla nahrávka Symfonií Antonína Dvořáka v podání České filharmonie řízené Václavem Neumannem.
20. března 1985 přebírají v Paříži zástupci Supraphonu prestižní cenu Orphée d'Or de l'Académie du Disque Lyrique Prix Fondation Jacques Ibert za nahrávku Glagolské mše Leoše Janáčka, kterou v roce 1984 nahrála Česká filharmonie řízená Sirem Charlesem Mackerrasem a nazpívaná Drahomírou Drobkovou, Richardem Novákem, Elisabeth Söderströmovou, Pražským filharmonickým sborem vedeným Lubomírem Mátlem. Francouzskou cenu Orphée d'Or de l'Académie du Disque Lyrique získaly nahrávky Supraphonu v šedesátých až osmdesátých letech minulého století celkem sedmkrát. Vedle operních nahrávek toto ocenění získal v roce 1970 i titul Koledy staré Evropy v interpretaci Pražských madrigalistů řízených Miroslavem Venhodou.
Na jaře 1985 nahrává Michal David pro exportní label Supraphon/Artia album v italštině, které dostalo název Festa. Jde o výběr jeho největších hitů přetextovaných Vitem Pallavicinim a Luigiem Fedelem.
Na začátku června 1985 vzniká ve studiu Mozarteum nahrávka úspěšné písničky Levandulová, která je zařazena na album Hany Hegerové Potměšilý host, kde jsou výhradním autorským týmem Petr Hapka a Michal Horáček. Album vyšlo u Supraphonu v roce 1986 za skvělého přijetí odborné kritiky i posluchačů a Hegerová za něj získala Platinovou desku. Supraphon k písničce pořizuje ve své nové video divizi i speciální videoklip, kde stylizuje Hegerovou a Hapku do o bdobí secese.
Dne 10. 6. 1985 Supraphon uzavřel smlouvu s japonskou nahrávací společností Nippon Columbia o koprodukci vzniku digitálních nahrávek. Předcházela tomu ocenění Prix of Golden disc of Nippon Columbia, která v roce 1984 udělilo japonské vydavatelství nahrávkám Supraphonu (Dvořákova Symfonie Z Nového světa a Smetanova Má vlast). Japonci v roce 1985 dodali své nahrávací zařízení do Prahy. Díky této spolupráci se podařilo realizovat řadu koprodukčních nahrávek – šlo výhradně o snímky klasické hudby a dominovala v nich Česká filharmonie. K záznamu se používal videorekordér SONY U-Matic. Místo obrazu se na něj nahrával digitální zvukový signál. Digitální nahrávky sice zprvu vycházely na analogových gramodeskách nebo na audiokazetách, ale už v polovině osmdesátých let přišel na trh systém, který velice změnil celý dosavadní hudební průmysl. Byla to kompaktní digitální deska – zkráceně CD. Konečně se tak digitální nahrávky mohly dostat až ke koncovému spotřebiteli – tedy k posluchači. To byl naprostý přelom v hudebním průmyslu. Supraphon první CD vydal v květnu roku 1987 s nahrávkou Mé vlasti Bedřicha Smetany. Ovšem nahrávky Supraphonu na CD vydal v licenci Nippon Columbia již o rok dříve – např. Glagolskou mši Leoše Janáčka.
V září 1985 vydává Hana Zagorová své desáté album nazvané podle jedné z písní Sítě kroků tvých. V oblíbené anketě časopisu Mladý svět získává svého devátého Zlatého slavíka. Její popularita kulminuje a tak Supraphon v roce 1985 vydal hned tři LP desky – zmíněné studiové album a také kompilační 2LP desku Lávky s výběrem jejich největších hitů a sampler tria Zagorová & Kotvald & Hložek nazvaný Jinak to nejde.
Koncem září 1985 dokončuje Karel Gott ve studiu Mozarteum album To vám byl dobrý rok. A dobrý rok to opravdu byl. Karel Gott získal svého symbolického dvacátého Zlatého slavíka! Zlatou deskou byl oceněn komerční úspěch alba Muzika (prodalo se ho přes 200.000 kusů; žádná další Gottova deska již takový úspěch neměla), neméně úspěšný byl singl Zvonky štěstí s Darinkou Rolincovou, který získal první místo v nové anketě televizní zábavy Televizní rolnička, za dvacetiletou spolupráci s vydavatelstvím Polydor získal ocenění Zlatá jehla, velmi úspěšná byla televizní show Karel, Hits und Carneval, která se vysílala v Německu, Rakousku a Švýcarsku, dále pak zpěvák podnikl tříměsíční turné po Německu, které zahrnovalo 55 koncertů, odehrál také několik koncertů v Polsku, vystoupení v Moskvě či Cannes a v neposlední řadě je také nutno připomenout několikrát vyprodanou sportovní halu v Praze. V roce 1985 Karel Gott rovněž získal titul národního umělce, jako do té doby jediný z oblasti populární hudby.
V říjnu 1985 ve studiu Mozarteum nahrává zpěvačka Heidi Janků se skupinou Supernova Ivo Pavlíka své první album. Album obsahuje dvanáct písniček od českých autorů a pod jednoduchým názvem Heidi jej Supraphon vydal na jaře roku 1986.
Na podzim roku 1985 začínají vznikat první nahrávky jednoho ze zásadních alb českého rocku! Po zákazu Pražského výběru sestavil kytarista a skladatel Michal Pavlíček příležitostné trio (+ basista Guma Kulhánek a bubeník Klaudius Kryšpín) pro koncertní přehlídku Jazz Praha '85. Ukázalo se, že to mimořádně funguje a po rozšíření o klávesistku Vendulu Kašpárkovou, zpěvačku Báru Basikovou, stálého hosta Vildu Čoka a střídajícího basistu Jiřího Veselého vznikl nový hudební fenomén: Stromboli. 2LP nabídlo původní kombinaci živých a studiových záznamů dokazující účinnost spojení dozvuků jazzrockové fúze, mohutně doplněné dravými kytarovými prvky, sférickými i skoro metalovými pasážemi pro nástroje a hlasy, klávesovými i kytarovými syntezéry plus přeloženými Morgensternovými a nově napsanými texty. Aladin, Já ti dávám, dávám, Carmen, Veliké lalula, Košilela, Ivanhoe nebo Ó hory, ó hory. Panton nahrávky vydal v roce 1987.
V zimě roku 1986 u Pantonu vychází Masopust – první album skupiny Nerez. V roce 2007 Supraphon vydal nahrávky skupiny Nerez ve výpravném kompletu 2CD+DVD nazvaném Nerez …a bastafidli! shrnující studiová alba Masopust, Na vařený nudli a Ke zdi.
V únoru 1986 Divadlo Járy Cimrmana nahrává pro Supraphon LP se záznamem hry Dobytí severního pólu. Album vychází na začátku roku 1987.
V březnu 1986 dokončuje pro Supraphon Waldemar Matuška své album Jsem svým pánem. V létě se společně se svojí ženou Olgou Blechovou rozhodl emigrovat do USA. Na Floridě zůstal i po roce 1989, kdy v Československu padla komunistická vláda a nastala renesance jím zpívaných skladeb. Česko ale často navštěvoval a občas ještě i vystupoval. Album Jsem svým pánem již bylo v létě 1986 vylisováno na vinylových deskách, které musel Supraphon nařízením komunistické cenzury (těsně před rozvozem do prodejen) nechat zlikvidovat. Titul vyšel na CD až 15. 4. 1997 v rámci kolekce mapující nahrávky Waldemara Matušky, kterou z archivu Supraphonu vydával Bonton Music.
V dubnu 1986 vznikalo ve studiu Elektrovox Karla Svobody album Petry Janů nazvané podle jedné z písniček S láskou. Dne 30. 4. 1986 Petra Janů nahrála jeden ze svých největších hitů Říkej mi, který složil právě Karel Svoboda a otextoval Pavel Vrba. Album bylo tak úspěšné, že přineslo tvůrcům Platinovou desku Supraphonu a katapultovalo Petru Janů na vrchol popularity. Zpěvačka získala třikrát za sebou v letech 1987 až 1989 Zlatého slavíka.
V průběhu roku 1986 se na československý trh dostávají první videokazety z produkce Supraphonu. V tomto roce Supraphon nabízel pouze pět originálních titulů (často licencovaných od Československé televize) – dětské pořady Pan Tau, tříhodinové pásmo pohádek Maxipes Fík, Mach a Šebestová, filmy Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny a padesátiminutový záznam baletní kompozice Pavla Šmoka na smyčcové kvartety Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka v podání Smetanova kvarteta. Právě poslední zmíněný program nastínil primární orientaci videoprodukce Supraphonu, a sice na hudební pořady. V roce 1987 Supraphon vydal 18 nových titulů a v roce 1988 to bylo 20 nahraných videokazet. Supraphon zřídil speciální podnik Video Supraphon zabývající se původní videotvorbou, především záznamy koncertů určených pro export do zahraničí či tvorbou videoklipů. Z těchto záznamů se zhotovovaly matrice, které se pak rozmnožovaly převážně na videopracovišti Slovenského filmu v bratislavské Kolibě, hotové videokazety se poté dodaly k distribuci mateřskému podniku Supraphon. Během let 1987 – 1989 vydal Supraphon z produkce mimo vážnou hudbu například: Vánoce ve Zlaté Praze s Karlem Gottem, koncert Zlatých slavíků '87, písničky Semaforu a představení Divadla Járy Cimrmana.
V červnu roku 1986 nahrává Karel Vlach se svým orchestrem a Helenou Vondráčkovou speciální album složené z písní Jaroslava Ježka. Supraphon vydal album Helena zpívá Ježka u příležitosti nedožitých osmdesátin slavného skladatele a spolupracovníka Osvobozeného divadla. Vydání nahrávky doprovází nadšené recenze včetně pochvalné kritiky profesora Václava Holzknechta (ten byl významným hudebním vědcem, popularizátorem, dramaturgem, pedagogem a také osobním přítelem Jaroslava Ježka).
Na oslavném galakoncertu 40 let Supraphonu v Paláci kultury převzal Karel Gott 19. června 1986 Platinovou desku pro nejúspěšnějšího interpreta z celé historie vydavatelství. Galakoncert zaznamenala Československá televize.
Na konci června 1986 vychází na značce Supraphon první album skupiny Žentour (Jan Černý, Petr Ackermann, Václav Kabát, Janek Ledecký a David Koller) s prozaickým názvem 001.
Hospůdko známá, Malý přítel z města N, Jedna slza na tvé tváři, Dům u vycházejícího slunce, Vzpomínám na San Francisco nebo slavný duet s Evou Pilarovou Rozhoupej zvony – to je jen několik hitů z repertoáru zpěváka Jaromíra Mayera, které s úspěchem vydával Supraphon na SP i LP deskách. Jaromír Mayer emigroval v roce 1986 do Německa a po pár letech odešel do Kanady a usadil se v Edmontonu. Hudbě se přestal profesionálně věnovat, ale jeho syn Martin se stal v Kanadě uznávaným klavíristou a skladatelem.
V roce 1986 vydal Supraphon své první kompaktní disky = Smetanovu Mou vlast nahranou Českou filharmonií a CD s výběrem hitů Karla Gotta. První CD z řad zpěvaček má Helena Vondráčková. Jde o album Skandál a Helena nové CD představuje v roce 1987 na mezinárodní konferenci nových nahrávacích technologií v Hamburku, kterého se Supraphon, jako jediný z východního bloku, účastnil. (Supraphon první CD vyráběl ve Švýcarsku, protože v té době ještě nebyla v ČSSR žádná výrobna).
Světově uznávaná cembalistka – profesorka Zuzana Růžičková spolu s varhanicí Alenou Veselou nahrály v září 1986 v pražském Rudolfinu dnes již legendární a ceněnou nahrávku: Johann Sebastian Bach, Chorálové předehry.
Na podzim roku 1986 vydal Supraphon na LP a MC první album Lucie Bílé, které produkoval Petr Hannig. Obsahuje kompilaci čtrnácti písniček, mezi nimiž nechybí ani její tehdejší rozhlasové hity: Neposlušné tenisky a Horší než kluk.
Michael Kocáb ve studiu Smetanova divadla v Praze začal na konci roku 1986 připravovat sólové album Povídali, že mu hráli, které vznikalo v autorské spolupráci s textařem Michalem Horáčkem. Na zrodu některých skladeb se také podíleli Michal Pavlíček, Jiří Suchý, Josef Novotný a při realizaci ve studiu s Kocábem a Pavlíčkem byli rovněž Vladimír Kulhánek a Klaudius Kryšpín. Na značce Panton vyšlo LP v roce 1988.
První den roku 1987 vzniká ve studiu Mozarteum nahrávka písničky Zuzany Michnové S Luisem (věnovaná španělskému filmovému režisérovi L. Buňuelovi), kterou nahrála skupina Marsyas pro své zatím poslední řadové album nazvané V přítmí, které vydal Supraphon v roce 1988.
Zlatá slavice za rok 1986 Iveta Bartošová nahrává 6. května 1987 ve studiu Mozarteum písničku Ondřeje Soukupa a Eduarda Pergnera Víš lásko, která otevírá její první sólové album pojmenované pouze monogramem zpěvačky I. B. LP desku vydává Supraphon ještě před koncem roku 1987 a Iveta Bartošová za ní získala Zlatou desku. Album se dočkalo řady reedic i na audiokazetách, CD a v roce 2010 i digitální podoby pro downloading.
V květnu 1987 vychází u Pantonu LP jednoduše nazvané Bittová & Fajt. Iva Bittová patří k nejvýraznějším osobnostem české alternativní hudební scény a nejen ve spolupráci se skladatelem a bubeníkem Pavlem Fajtem dosáhla mnoha úspěchů na evropských scénách progresivní hudby.
V létě 1987 Supraphon vydává na vinylovém singlu první nahrávku tehdy sedmadvacetileté Věře Martinové. Na straně A je její velký hit Až na vrcholky hor a na straně B je písnička Pouhých pět mil. Zpěvačku doprovodil Karel Vágner se svou skupinou. Hned v následujícím roce vydává Supraphon Věře Martinové LP desku Dál jen vejdi. Publicisté přisuzují Martinové označení „první dáma české country“. Její první album získalo Platinovou desku a patřilo k nejprodávanějším LP deskám druhé poloviny osmdesátých let.
Ve studiu Mozarteum vznikl v červnu 1987 hudební projekt Šel jsem světem, kde poetické texty Pavla Kopty s hudbou Jiřího Zmožka nazpívala plejáda nejoblíbenějších hereckých hvězd. Album šansonů, které zdobí herecké mistrovství Josefa Kemra, Radoslava Brzobohatého, Gabriely Vránové, Josefa Abrháma, Pavla Zedníčka, Jany Hlaváčové, Viktora Preisse, Jiřího Císlera, Jany Preissové, Jaromíra Hanzlíka a Rudolfa Hrušínského, získalo v roce 1988 Zlatou desku Supraphon. V roce 1989 vyšlo album na CD a od roku 2013 je dostupné v digitální podobě na Supraphonline.cz.
V říjnu 1987 vychází singl skupiny Citron Kráska a Radegast, který předcházel LP a CD Radegast. Nový singl jasně odhalil, že Citron definitivně přesedlal na heavy metal. Album měsíc po vydání získalo Zlatou desku Supraphonu. Citron pořádá mamutí koncerty nejen u nás, ale i v Polsku, SSSR a Německu. Kapela se začíná mnohem častěji objevovat v televizi, kde vítězí v hitparádách. V anketě Zlatý Slavík se stává Citron nejlepší skupinou roku 1988. Počátkem roku 1989 skupina u Supraphonu připravuje další řadové album Vypusťte psy, ale v kapele se již začínají objevovat neshody. V srpnu 1989 kapelu opouští Ladislav Křížek.
V roce 1988 má Supraphon celkem 155 podnikových prodejen na území Československa! Od roku 1987 souběžně s ÚPF buduje ještě navíc i vlastní nezávislou síť videopůjčoven. V roce 1988 se dala celá produkce Supraphonu koupit ve specializovaných prodejnách Supraphonu v Praze, Bratislavě a ve všech krajských a některých okresních městech. Supraphon úspěšně obchodoval i s velkoobchodními partnery – jako byla například síť obchodních domů Prior nebo Knižní velkoobchod n.p. V roce 1993, kdy se stal majitelem Supraphonu Bonton, vznikla na místo prodejen Supraphonu síť prodejen nazvaná Bontonland.
V dubnu 1988 vydala skupina Oceán debutový singl Ráchel. V následujících dvou letech jí ještě u Supraphonu vyšly dva singly Lék světu a Čas.
Supraphon v roce 1988 poprvé vydává kompaktní disk Haně Zagorové. Na CD se jako první dostává její čtrnácté album, které se jmenuje Živá voda. Většinu textů pro toto album napsal Michal Horáček.
Na jaře 1988 vydal Supraphon první album osobité autorské dvojice Petr Hapka a Michal Horáček V penzionu Svět. V době vzniku to bylo naprosté zjevení: písně Petra Hapky na slova Michala Horáčka se staly v podání hostujících zpěváků hity až kultovní povahy. Jak jinak označit například Michala Kocába v S cizí ženou v cizím pokoji, Milostný dopis Haně Z. či Bernou minci Hany Hegerové, zcela zásadní song do repertoáru tu získal také Richard Müller v podobě dnes již evergreenu Štěstí je krásná věc. Tyto melodie, texty, aranže a interpretace jsou v postavení nezapomenutelných archetypů jak pro další tvorbu samotných autorů, tak pro celou českou scénu, označitelnou snad za popově šansonovou. V roce 2007 album vyšlo v reedici na CD v remastrované podobě.
V září 1988 vychází pod názvem Darmoděj první LP deska Jaromíra Nohavici, která byla nahraná Pantonem na veřejných koncertech v únoru 1987 a v lednu a únoru 1988 v Praze.
Pod názvem 10 prstů pro život vychází na podzim roku 1988 u Supraphonu třetí řadové album Dalibora Jandy, který za něj získal Zlatou desku. Dalibor Janda u Supraphonu vydal celkem pět alb. Za rok 1988 se Dalibor Janda (potřetí v řadě) stal Zlatým slavíkem v populární anketě časopisu Mladý svět. Jeho sláva v tomto období kulminovala. Po Sametové revoluci si založil vlastní vydavatelství Hurikán Records a se Supraphonem přestal spolupracovat.
Na konci roku 1988 v pražské Lucerně pořádá Supraphon Duhovou desku – slavnostní galakoncert u příležitosti vyhlášení nejúspěšnějších písniček roku. Cenu za nejúspěšnější píseň roku (a zároveň jako jediný slovenský interpret v historii) získal Richard Müller za hit autorské dvojice Petr Hapka & Michal Horáček Štěstí je krásná věc. Galakoncerty Duhová deska pořádané Supraphonem zaznamenávala Československá televize, uskutečněny byly i v roce 1989 a 1990
Na jaře roku 1989 vznikla v nahrávacím studiu Smetanova divadla nahrávka skupiny Stromboli s názvem Shutdown. V roce 1989 to byla průlomová, suverénně moderní muzika s anglickými texty! Původní instrumentář kapely byl obohacen o nové možnosti syntezérů nebo drum komputerů, základní trio Michal Pavlíček, Bára Basiková a Jiří Veselý je v jednotlivých skladbách doplněno o další členy Stromboli (Kryšpín, Seidl, Kašpárková, Dragoun) a hosty (Vitouš, Zdeněk, Čok a další). Část kouzla alba nepochybně tvoří texty Martina Němce, přeložené Michaelem Žantovským a Ondřejem Hejmou. Zajímavé je přátelské angažmá Michala Horáčka v úloze vypravěče, autora dvou textů a také průvodního slova, definujícího každý song. Album logicky posunující českou hudební scénu do devadesátých let.
14. prosince 1989 se ve Smetanově síni Obecního domu v Praze udál legendární Koncert pro Občanské fórum, kterého se účastnil budoucí prezident, tehdy ještě občan, Václav Havel. Uskutečnil se jako reakce na sestavení nové vlády. Dirigentu Václavu Neumannovi i České filharmonii se tak dostalo významného zadostiučinění poté, co na protest proti pronásledování signatářů prohlášení Několik vět půl roku před Listopadem odmítali spolupracovat s komunistickými masmédii. Dirigent si pro sólové party vedle hvězdné sopranistky Gabriely Beňačkové narychlo přizval prestižní zahraniční sólisty. Supraphon koncert zaznamenal a vydal na třech zvukových nosičích: LP, MC a CD. Nahrávka zachytila upřímné nadšení Sametové revoluce, atmosféru naděje, lidskosti a víry ve vítězství pravdy. Beethovenova Devátá je k tomu se svým nadčasovým humanistickým apelem jako stvořená. Nahrávka se celé desetiletí držela mezi nejprodávanějšími tituly Supraphonu a byla oceněna Platinovou deskou.
Pod tlakem ohlasu Sametové revoluce v Supraphonu rezignuje na svoji funkci generální ředitel Jan Kvídera, který byl do funkce v osmdesátých letech dosazen normalizačním režimem. Kvídera byl absolvent Vojenské hudební školy v Roudnici nad Labem, hrál na trombon.
V pražském Divadle hudby, Lyra Pragensis v Opletalově ulici se čtyři dny před Štědrým dnem odehrál křest alba Songy a balady (komunistickým režimem zakázané zpěvačky) Marty Kubišové. První reedici zakázaného alba vydává Supraphon poprvé v prosinci 1989 – tedy přesně po dvaceti letech od původního vydání.
Supraphon sdružoval do roku 1990 aktivity nakladatelské, vydavatelské, výrobní i prodejní v oblasti gramofonových desek, not, videa a knih o hudbě. Byl to gigant hudebního průmyslu, který v devadesátých letech podstatně zeštíhlel. Z rozhodnutí ministerstva kultury se ještě v rámci státního podniku oddělilo nakladatelství a vydavatelství knih a not pod titulem Editio Supraphon. Odloučila se výroba gramofonových desek v Loděnicích a stejně tak prodejny desek. Osamostatnila se Lyra Pragensis, podobně vznikla samostatná firma BVA pro produkci videa vážné hudby. Jiří Hubač mladší ji postupně zformoval do BVA International – Bright Vision Agency. Přestal vycházet časopis Gramorevue. Svou činnost skončil také Gramofonový klub a postupně zanikalo Divadlo hudby. Celkový počet zaměstnanců Supraphonu byl 170.
V březnu 1990 vyhrál konkurzní řízení na nového ředitele Supraphonu Zdeněk Čejka – bývalý zaměstnanec Supraphonu, který byl po vypuknutí normalizačních prověrek po roce 1968 donucen v roce 1970 vydavatelství opustit. Zdeněk Čejka zemřel nečekaně 5. 12. 1990.
Ředitel Supraphonu Zdeněk Čejka podepsal 2. dubna 1990 exkluzivní smlouvy s umělci: Jaroslavem Hutkou, Martou Kubišovou, Michalem Tučným a skupinou Kern.
V květnu 1990 Supraphon vydává 2LP Jaroslav Hutka Návrat – jde o průřez tvorbou legendárního písničkáře, který se vrátil z nucené emigrace, kde byl kvůli komunistickému režimu.
Ke konci května 1990 Supraphon nahrává ve studiu Lucerna dramatizaci Foglarových Rychlích šípů. Scénář připravil Petr Obdržálek a původní hudbu Zdeněk Merta. V roli vypravěče zní hlas Ladislava Mrkvičky. Nahrávka získala Zlatou desku za prodej na MC a CD.
Druhý červnový den roku 1990 se uskutečnil koncertní návrat Marty Kubišové. Po dvacetileté nucené přestávce vystoupila se svým recitálem v pražské Lucerně (poslední koncert Golden Kids zde byl 6. 1. 1970). Vyprodaná Lucerna se roztleskala poprvé, když do čestné lóže usedl prezident Václav Havel. Došlo i na slavnostní okamžiky. Nejprve přišel šéfredaktor Mladého světa Luboš Beniak, aby splatil dluh svých předchůdců. Připomněl, že Marta je držitelkou Zlatého slavíka '67 a '68, Zlatého slavíka '69 ji zástupci časopisu mohli předat už jen za zavřenými dveřmi redakce a Zlatého slavíka ´70 už nemohla ani vyhrát, přestože získala největší počet hlasů. A právě tohoto posledního Slavíka ji předal za bouřlivého potlesku publika. Druhým mužem, který se na jevišti objevil s oceněním, byl ředitel Supraphonu Zdeněk Čejka. Předal Martě Platinovou desku za 450 000 prodaných nosičů alba Songy a balady. Marta Kubišová se také v roce 1990 dostává k nahrání studiového alba. Je jím projekt Adventní písně a koledy, který pro ni připravila skupina Bratři Ebenové.
V srpnu 1990 Prahu navštívili tři nejvyšší představitelé IFPI – mezinárodní organizace sdružující výrobce zvukových a zvukově obrazových nosičů. Byli to: sir John Morgan – prezident IFPI, Ian Thomas – generální ředitel a Ian Haffey – právní poradce a koordinátor protipirátské činnosti. Účelem této návštěvy bylo nejen seznámení nového prezidenta IFPI se zástupci Mezinárodní federace fonografického průmyslu, ale i hodnocení polistopadového vývoje v Československu a jeho význam pro další spolupráci s IFPI včetně boje proti rychle se rozrůstajícímu pirátství. Sir John Morgan navštívil i vydavatelství Supraphon, kde pohovořil o problematice půjčoven (ve veřejných knihovnách a různých obchodních domech) a nutnosti vypořádávání jejich závazku vůči držitelům práv. Na otázku kolik států a firem je členem IFPI Morgan odpověděl, že počet členů není stálý, neustále se mění. Dá se ale říci, že jich je více než devět set ze třiašedesáti zemí.
Dne 20. listopadu 1990 byla podepsána smlouva s francouzskou gramofonovou firmou Vogue na léta 1991 – 1995. Supraphon při této příležitosti navštívil prezident Vogue Jean Louis Detry a francouzský velvyslanec Jean Gueguinou. Smlouva se týkala exkluzivního zastoupení značky Supraphon v celé šíři katalogu pro území Francie, Andorry a Monaka. Vzájemné vztahy obou firem se rozvíjely už od roku 1987, ale až od podzimu 1990 byly postaveny na pevných smluvních základech. Zatímco v roce 1989 odebrala firma Vogue pětasedmdesát tisíc kusů CD v hodnotě dva milióny francouzských franků, za pouhá tři čtvrtletí roku 1990 bylo převzato šedesát tisíc kusů v hodnotě 1,7 miliónů francouzských franků.
6. prosince 1990 Divadlo Járy Cimrmana nahrává pro Supraphon hru Lijavec. LP a CD vychází na jaře roku 1991. Okamžitě je číslem jedna v hitparádě nejprodávanějších titulů mluveného slova.
Jeden z nejúspěšnějších interpretů české country Michal Tučný se skupinou Tučňáci nahráli na podzim roku 1990 v nápravně výchovném ústavu ve Valdicích album nazvané Ve Valdickém lapáku. Supraphon na LP, MC a CD nahrávku vydal v roce 1991.
Supraphon se domlouvá s týdeníkem Reflex o speciální edici, která bude mapovat rockovou scénu, ale i jiné tituly, které budou mít mediální podporu tohoto nového a velice úspěšného periodika. V roce 1991 v této progresivní edici například vyjde LP skupiny Arakain nebo také LP s nahrávkou Bolka Polívky. Později se Reflex pokouší provozovat svoje vlastní vydavatelství zvukových nosičů.
Účast Supraphonu na 25. ročníku veletrhu MIDEM byla charakteristická samostatnou expozicí (poprvé vyňatou z hromadné účasti čs. gramofonových společností) a přetrvávajícím zájmem o spolupráci ze strany zahraničních partnerů. Zájem zahraničních účastníků veletrhu se týkal mimo jiné možnosti distribuce v ČSFR prostřednictvím stávající distribuční sítě Supraphonu. V rámci galavečera MIDEM 1991 – ve Velkém auditoriu festivalového paláce – vystoupil vedle proslulého houslisty Yehudi Menuhina i český houslista Josef Suk.
Supraphon v březnu 1991 zřizuje v prostorách Divadla Hudby – Lyry Pragensis (Opletalova ul. 5, Praha 1 – suterén budovy ČTK) svůj Supraclub. Uměleckým šéfem se stává publicista a moderátor Tomáš Sláma. Probíhají tu koncerty, křty alb, ale i výstavy uměleckých děl a živé přenosy rozhlasového pořadu Tobogán. V současnosti je v těchto prostorách Divadlo Radka Brzobohatého. Pražské Divadlo hudby, na které Supraclub v roce 1991 navázal, zahájilo činnost již v říjnu 1949 (tehdy se jmenovalo Gramotón). O založení se zasloužil generální ředitel Gramofonových závodů Josef Háša, jenž chtěl, aby vznikla scéna, která spojí reprodukci hudby z gramofonových desek s jejím živým prováděním a popularizačním výkladem. Řadu let zde byla i reprezentační prodejna gramofonových desek.
Zpěvačka Yvonne Přenosilová se po více než dvaceti letech vrátila na hudební scénu. Supraphon jí vydal singl s novými písněmi: Fešák (h+t: Karel Kryl) a Nech mě taky žít (Petr Janda/ Eduard Krečmar). Přenosilová se po vydání desky vydala na koncertní šňůru.
Po dvaceti letech nuceného přerušení hudební kariéry komunistickým režimem začíná ve studiu Hrnčíře nahrávat Marta Kubišová své první písničkové album, které Supraphon vydal pod názvem Někdy si zpívám (na LP, CD a MC) na podzim téhož roku. Nahrávky vznikají v produkci Luboše Andršta a mezi autory hudby jsou vedle Luboše Andršta zastoupeni například i Jan Hammer, Jindřich Malík, Angelo Michajlov, Petr Skoumal. Na textech se podíleli Jiří Suchý, Zdeněk Rytíř, Jan Burian, Eduard Krečmar a Pavel Šrut. Písničku s hudbou Davida Nolla Sedím na měsíci si dokonce otextovala sama zpěvačka!
Supraphonu v rámci procesu malé privatizace a v souvislosti s restitucemi zůstalo ze 167 pouze 18 prodejen.
Umělecký náměstek Supraphonu ing. Maťátko předal Platinovou desku za 1.000.000 prodaných nosičů Orchestru Gustava Broma. Tento den se také konal v Paláci kultury slavnostní koncert, který byl oslavou 70. narozenin kapelníka, jenž patří k legendám naší jazzové a zábavné hudby.
Na jaře 1992 vydala Lenka Filipová svůj první výběr hitů na CD. Album dostává název Lenka 1982 – 1992. Supraphon ve spolupráci s agenturou Art Production K2 připravil v Supraklubu galavečer Zlatá a platinová Lenka, který natočila ČT a v rámci programu Lenka Filipová převzala zlatou a platinovou desku. Při odpolední zkoušce vznikl videoklip na francouzsky zpívanou verzi písničky Za všechno může čas, který natočil uznávaný kameraman Jan Malíř. Album Lenka 1982 – 1992 se s úspěchem prodávalo i po roce 2000 a zajímavostí je, že patří k vůbec nejprodávanějším CD Supraphonu na Slovensku
Rok 1992 byl pro Supraphon ve znamení odstátnění a postupné privatizace. Dne 6. 5. 1992 byla ze státního podniku Supraphon vytvořena akciová společnost. Představenstvo tvořili: Ing. Vladislav Kukačka – předseda představenstva a generální ředitel Supraphonu, Ing. Karel Kopp – místopředseda představenstva, PhDr. Martin Kratochvíl – člen představenstva (viz foto). Činnost akciové společnosti Supraphon se sestává ze čtyř hlavních činností. Základem je vydavatelství vážné a populární hudby a mluveného slova, dále nahrávací technika, distribuce a čtvrtou částí je síť osmnácti maloobchodních prodejen. V zahraničí je prodej realizován prostřednictvím zahraničních distributorů.
Karel Gott jako první zpěvák v Čechách získává Diamantovou desku Supraphonu – za 13 milionů prodaných alb! Supraphon slaví 30 let spolupráce s Karlem Gottem – uvádí se, že nahrál pro Supraphon 748 písní. V tomto roce také vychází album, Když muž se ženou snídá.
Nejprodávanější tituly roku 1992: Karel Gott – Když muž se ženou snídá, Iveta Bartošová – TOP 13, Lenka Filipová – Lenka 82 / 92, Pavel Bobek – The Best Of, Divadlo Járy Cimrmana – Akt. Ve vážné hudbě byla nejprodávanější nahrávka Le Quattro Stagioni A. Vivaldiho v podání houslového virtuosa Václava Hudečka a Rodrigův Concierto de Aranjuez v interpretaci kytaristy Lubomíra Brabce.
Supraphon oživuje značku ESTA (známou z 30. let minulého století), kterou pod názvem „Mon amour“ označuje svoji edici mapující nahrávky nejoblíbenějších skladeb klasické hudby na CD, které nabízí v nižší cenové kategorii, tak aby podpořil prodej v tomto žánru.
V Divadle na Vinohradech vystoupila Helena Vondráčková v samostatné muzikálové show S Helenou na Broadway, doprovázel ji Orchestr Gustava Broma, při této příležitosti ji Supraphon předal Platinovou desku za 4 a půl milionu prodaných nosičů a pokřtil její CD muzikálových melodií The Broadway Album. Nahrávka vznikla – v koprodukci Supraphonu s Českým rozhlasem – jak v češtině, tak i v angličtině. Zároveň jde o jednu z posledních nových nahrávek v žánru populární hudby, jež vyšly na značce Supraphon těsně před desetiletou pomlkou. Tu zapříčinil holding společnosti Bonton, který se stal majitelem Supraphonu a nahrávky popu delegoval až do roku 2003 do vydavatelství Bonton Music
Ve studiu Largo začíná nahrávat své desáté studiové album Pavel Bobek. Pod názvem Zvláštní věc ho vydal ve stejném roce Supraphon.
Většinovým akcionářem vydavatelství Supraphon se stává společnost Bonton a.s., která zároveň vlastnila nakladatelství Albatros, Bonton film, Bonton Music, Rádio Bonton a další společnosti působící v oblasti kultury. Bonton vlastní Supraphon až do podzimu roku 2008. Nahrávky populární hudby z archivu Supraphonu začíná vydávat Bonton Music. Supraphon se soustředí na vážnou hudbu a mluvené slovo. K vydávání titulů populární hudby se může vrátit až za deset let, kdy Bonton prodá svůj podíl ve vydavatelství Sony Music/Bonton
Supraphon připravuje mimořádný komplet archivních nahrávek operní pěvkyně Emy Destinnové. Trvalo plných 20 let, než se podařilo díky nezištnému úsilí sběratelů v Čechách, Švýcarsku, Itálii, Anglii, USA a Kanadě nalézt všechny známé nahrávky a sestavit z nich soubor, který by mohl být chronologicky uspořádán do kompletní edice. Supraphon se domlouvá s legendárním londýnským studiem Abbey Road Studios, které historické audio snímky upravuje a hladinu šumu dokáže podstatně snížit. Komplet Emy Destinnové získal řadu mezinárodních ocenění a nominací v kategorii archivních nahrávek včetně prestižních Gramophone Awards.
V září 1994 dokončila ve studiu Domovina své první album mezzosopranistka Dagmar Pecková. Nahrála árie z oper W. A. Mozarta za doprovodu Pražské komorní filharmonie řízené Jiřím Bělohlávkem. (zajímavostí je, že o design obalu CD se postaral významný fotograf Tono Stano). Supraphon v té době poprvé realizuje videoklip vážné hudby. Vznikl ve studiu Holly na árii Parto, parto z opery Titus a byl oceněn cenou AČRA, které ten rok předsedal kameraman Miroslav Ondříček. Dagmar za úspěšný prodej CD získala v roce 1995 Zlatou desku Supraphonu.
Od září 1994 dochází na dva roky k reorganizaci v podobě vzniku mateřské společnosti Supraphon (holding) a dceřiné (vydavatelské) společnosti Supraphon Records. Ředitelem vydavatelství se stává muzikolog, producent a pedagog Jiří Štilec a v čele holdingu Supraphonu stojí nejprve generální ředitel Supraphonu Vladislav Kukačka a od února 1995 Jana Gondová (na fotografii), která se vrátila v devadesátých letech z emigrace v Kanadě, kde pracovala ve vydavatelské části CBC Canada. Tato struktura zaniká výmazem z obchodního rejstříku 4. 7. 1996 a nástupcem je opět kompaktní společnost SUPRAPHON a.s.
Třetí listopadový den roku 1994 se uskutečnil v Lucerně koncert (dvacet let komunistickým režimem zakázané skupiny) Golden Kids, v jehož rámci byla předána Platinová deska Supraphonu za 250 000 prodaných nosičů. Koncert Golden Kids Comeback se zopakoval i v následujícím roce a tím se fakticky éra Golden Kids uzavřela. Supraphon vydal CD s archivními nahrávkami Golden Kids a v roce 1995 i se záznamem comebackového koncertu.
Po pěti letech ve funkci ředitele Supraphonu končí Vladislav Kukačka (na fotografii Karlem Gottem a s Diamantovou deskou Supraphonu za 13 milionů prodaných desek), který od roku 1985 do roku 1990 působil ve vydavatelství jako ekonomický náměstek.
Foto: Ingrid Kernbach
Ve svých 48 letech zemřel Michal Tučný, jedna z legend české country music. Od roku 1998 se koná na jeho památku v Hošticích u Volyně country festival nazvaný Stodola Michala Tučného. V roce 2010 Supraphon vydal komplet, který shrnul na 10CD zpěvákova alba s kapelou Tučňáci, jeho poslední nahrávky s názvem Šťastné staré slunce, a navíc kompilaci největších hitů a singlových bonusů.
V Paříži podepisují zástupci Supraphonu a Abeille Musique smlouvu o distribuci. Supraphon má uzavřeny obdobné smlouvy s dalšími distributory hudebních nosičů v pětadvaceti zemích. Jsou mezi nimi například: Qualiton Imports v USA, RSK Entertainment v Anglii, Musikvertrieb AG ve Švýcarsku, Diverdi Classics ve Španělsku či King International Inc. v Japonsku. Nahrávky Supraphonu se dále exportují i do Polska, Maďarska, Německa, Rakouska, Belgie, Holandska, Dánska, Itálie, Řecka, Portugalska, Norska, Švédska, Kanady, ale i do Číny, Koreje, na Taiwan a do Jižní Afriky. Také do Austrálie a na Nový Zéland. Pochopitelně se exportují především nahrávky vážné hudby, i když ve Skandinávii a v Německu patří k nejprodávanějším CD Supraphonu soundtrack z české filmové pohádky s hudbou Karla Svobody Tři oříšky pro Popelku (Drei Haselnüsse für Aschenbrödel).
Na zámku Kozel nedaleko Plzně nahrál na konci roku 1995 violoncellista Jiří Bárta Suity pro sólové violoncello Johanna Sebastiana Bacha. Album získalo cenu hudebního časopisu Harmonie a Jiří Bárta podepsal se Supraphonem na pět let exkluzivní smlouvu.
Supraphon vydává v průběhu let 1993 až 1996 k 100. výročí České filharmonie velkou edici archivních nahrávek, která připomíná nejzásadnější snímky orchestru pro Ultraphon a Supraphon. Jedná se o nejrozsáhlejší edici v historii vydavatelství. Některá CD získávají mezinárodní ocenění – např. v Anglii prestižní Gramophone – Historic Archive Award.
V šestaosmdesáti letech zemřel významný operní pěvec Eduard Haken, který byl od roku 1941 členem opery Národního divadla v Praze. V repertoáru měl stěžejní role basového oboru, jako jsou např. Kmet (Braniboři v Čechách), Kecal (Prodaná nevěsta), Mumlal (Dvě vdovy), Paloucký (Hubička), Beneš (Dalibor) a v jeho podání nepřekonatelný Vodník (Rusalka). Pro Supraphon nahrával od poloviny čtyřicátých let. Řada nahrávek, ve kterých účinkoval, získala významná mezinárodní ocenění. V roce 1996 Supraphon vydal na CD vzpomínkový sampler z jeho nejvýznamnějších snímků.
V březnu roku 1996 ukončila houslistka Gabriela Demeterová spolupráci s vydavatelstvím Panton a přešla do Supraphonu, kde nahrála v průběhu deseti let několik zdařilých alb. Jedním z prvních titulů jsou Biblické sonáty Heinricha Franze Bibera. Supraphon realizoval videoklip, který Demeterovou představil v uvolněné image, jejž jí přinesla v polovině 90. let popularitu a také zájem televizních tvůrců. (Gabriela např. s úspěchem moderovala televizní magazín o klasické hudbě Terra Musica atp.). Videoklip získal cenu AČRA „Zlatá pecka 1996“. Mezi spoluúčinkujícími najdete například Veroniku Žilkovou, Borise Hübnera, Lubomíra Brabce nebo Václava Hudečka.
V první polovině devadesátých let Miloslav Šimek shromáždil všechny kdysi vzniklé humorné povídky, které napsal v šedesátých letech s Jiřím Grossmannem a připravil je pro úspěšné knižní vydání. To zahrnovalo i povídky, které z ideových důvodů nebyly v období totality inscenovány ani natočeny. A právě tyto texty načetl v roce 1996 Miroslav Šimek za účasti publika v Divadle Jiřího Grossmanna exkluzivně pro Supraphon, který je ještě téhož roku vydal jako Povídky Š+G 3. V roce 1996 převzal Miroslav Šimek multi-platinovou desku Supraphonu
Po výmazu z obchodního rejstříku zaniká dvouletá struktura rozdělené společnosti na mateřskou společnost (holding) Supraphon a dceřinou společnost (vydavatelskou část) Supraphon Records, nástupnickou institucí je akciová společnost SUPRAPHON, v jehož čele stojí ředitelka Jana Gondová, která v devadesátých letech nastoupila do zahraničního oddělení Supraphonu se zkušeností z působení ve vydavatelské části CBC Canada. Ředitelkou Supraphonu je až do září 2010, kdy se rozhodla následovat svoji rodinu do Kanady.
14. 8. 1996 zemřel král českého rokenrolu – zpěvák Miki Volek, který stál v šedesátých letech u začátků českého rocku. Jeho velmi intenzivní způsob života se stal námětem dokumentárních filmů i příčinou smutně nevelké řádky nahrávek. Na jeho snímcích ze 70. a 80. let najdete výborné texty, znamenité muzikanty i aranžéry a důkazy, že Miki Volek uměl ostře frázovat i česky.
Supraphon v Rudolfinu s Českou filharmonií začal nahrávat pod vedením dirigenta Sira Charlese Mackerrase operu Leoše Janáčka Káťa Kabanová s Gabrielou Beňačkovou v titulní roli. Skvělá nahrávka Káti Kabanové vyšla na 2CD na podzim roku 1997 a následující rok získala řadu prestižních ocenění – např. Cannes Classical Award, Preis der deutchen Schallplattenkritik a také nominaci na Grammy Awards.
Supraphon vydává album klavíristovi Igoru Ardaševovi s nahrávkou skladeb pro klavír a orchestr Antonína Dvořáka a Jaroslava Ježka. Igor Ardašev na albu spolupracoval s Filharmonií Brno a dirigentem Leošem Svárovským. Jako speciální bonus byla přidána slavná skladba Jaroslava Ježka Bugatti step, na kterou vznikl i videoklip, který byl oceněn cenou AČRA „Zlatá pecka 1997“.
Koncem března 1998 Supraphon vydává svůj první titul na DVD. Pod názvem Dreams and Journeys jde o vizuálně velice exkluzivně zpracovaný program, který propojuje špičkové nahrávky skladeb Mozarta, Chopina, Dvořáka, Mahlera a Smetany s pozoruhodnými místy na území Čech a Moravy. Jsou to místa, která zmínění skladatelé navštívili, kde pobývali a komponovali. Supraphon realizací tohoto DVD získal evropské prvenství v oblasti vydávání DVD titulů s klasickou hudbou!
Archiv nahrávek Pantonu se stal součástí společnosti Supraphon Music (rozhodnutím holdingu Bontonu, který Panton odkoupil v roce 1996 a správu původně předal společnosti Bonton Music).
Vydáním alba Iva Bittová Classic se zúročila spolupráce Škampova kvarteta s českou cross-over umělkyní a skladatelkou Ivou Bittovou. Album je podle dobových recenzí mistrovským spojením názvuků romské, moravské lidové hudby a jazzu. Jejich další CD s oběma Janáčkovými kvartety, které Supraphon vydal v roce 2001 pod názvem Echoes, získalo Cenu hudebního měsíčníku Harmonie za nejlepší nahrávku roku v kategorii komorní hudby.
Dne 27. 10. 1998 byl archiv Supraphonu vyhlášen kulturní památkou! Ministerstvo vnitra České republiky zapsalo soubor zvukových záznamů v archivu vydavatelství Supraphon z let 1929 až 1992 do seznamu kulturních památek. (Institut archivních kulturních památek patří k významným nástrojům ochrany a propagace národního archivního dědictví. Za archivní kulturní památky mohou být prohlášeny archiválie, které vzhledem k době vzniku, obsahu, formě, původci nebo vnějším znakům mají význam pro dějiny obecné, národní nebo regionální, pro dějiny vědy, techniky nebo kultury nebo vzhledem k jedinečnosti nebo původnosti a nebo k případné další výjimečné vlastnosti mají mimořádný význam pro společnost. U navrhovaných souborů archiválií se přihlíží k jejich obsahové i věcné jednotě. Za archivní kulturní památky se prohlašují archiválie nebo archivní soubory uložené v jednom archivu nebo kulturně vědecké instituci /muzea, galerie, památníky, ústav Akademie věd a vysoké školy/ nebo u jednoho vlastníka. Ministerstvo vnitra vede zvláštní evidenci všech archiválií prohlášených za kulturní památku.)
V Cannes na veletrhu MIDEM získala prestižní ocenění Cannes Classical Award Janáčkova opera Káťa Kabanová s Gabrielou Beňačkovou, Dagmar Peckovou, Evou Randovou a dalšími, pod vedením dirigenta sira Charlese Mackerrase.
Supraphon vydává na CD Codex Franus souboru Schola Gregoriana Pragensis, jde o repertorium českých utrakvistů dle významného pramene z počátku 16. století. Nahrávka získala ocenění Choc du Monde de la Musique (říjen 1999) a Cenu Harmonie za nejlepší nahrávku roku 1999 v kategorii středověk a renesance.
Supraphon vydává první CD z řady audio pohádek o kresleném Krtečkovi Zdeňka Milera. Vypravěčem je Marek Eben a hlásek malého Krtka patří Aničce Slováčkové. O rok později vznikla ještě slovenská verze, kde byl vypravěčem Július Satinský a hláskem oblíbené postavičky Juro Kren. V roce 2003 byla nahrána i německá verze „Der kleine Maulwurf“ v interpretaci Otto Melliese a Moritze Hagemanna. Supraphon s vyprávěním o malém Krtkovi slavil ihned od vydání na CD velké úspěchy a autorovi i interpretům předal průběžně pět zlatých desek a tři desky platinové. Nahrávky se s úspěchem a bez přestávky stále prodávají. Nyní i v digitální podobě na Supraphonline.
Strom plný hudby aneb Supraphon na konci milénia, tak se jmenoval slavnostní galakoncert, který uspořádal Supraphon na Pražském hradě. Před vyprodaným Španělským sálem vystoupili houslista Václav Hudeček, barytonista Ivan Kusnjer, klavírista Marián Lapšanský, houslistka Gabriela Demeterová, klarinetistka Ludmila Peterková, harfenistka Jana Boušková, sopranistka Zdena Kloubová, klavírista Igor Ardašev, Afflatus Quintet, Panochovo kvarteto, dětský sbor Bambini di Praga a Pražská komorní filharmonie řízená Bohumilem Kulínským. Výtěžek koncertu byl věnován asociaci IFPI-ČR na podporu boje proti hudebnímu pirátství. Prezentační galakoncert vydavatelství Supraphon podpořil výrobce zvukových nosičů společnost Sonopress.
V pražském Paláci Adria proběhl před zástupci médií křest nového alba Škampova kvarteta, které od roku 1992 mělo podepsanou exkluzivní smlouvu se Supraphonem. Škampovo kvarteto získalo Zlatou desku Supraphonu a řadu mezinárodních ocenění – jako například: holandskou Cenu Charlese Hennena, cenu Českého komorního spolku a cenu Královské filharmonické společnosti. Bylo i rezidenčním kvartetem londýnské Wigmore Hall.
Během křtu CD s nahrávkou smyčcových kvartetů Leoše Janáčka přišla závažná informace, že v New Yorku došlo k teroristickému útoku na budovu Světového obchodního centra.
27. 9. 2001 proběhlo v pražském Zanzibaru předání multi-platinové desky Supraphonu za 75 000 prodaných nosičů se soundtrackem k filmovému muzikálu Filipa Renče Rebelové. Rebelům patří prvenství v žebříčku prodávanosti filmových soundtracků v ČR. Soundtrack Rebelové patřil k nejprodávanějším CD i v roce 2002, kdy Supraphon ještě vydal titul Rebelové – co se do filmu nevešlo a speciální Platinovou edici původního CD.
V rámci vyhlášení 44. ročníku Grammy Awards v Staples Center v Los Angeles byl mezi nominovanými také titul Supraphonu. Šlo o nahrávku opery Leoše Janáčka Šárka, kterou pořídila Česká filharmonie řízená Charlesem Mackerrasem. Titulní roli nazpívala Eva Urbanová. Supraphonská nahrávka Šárky byla také nominována na cenu Gramophone Award 2002 a na cenu Cannes Classical Award na Midem 2002.
V dubnu roku 2002 již po sedmé uděluje český hudební časopis Harmonie (zaměřený na klasiku a jazz) své prestižní ceny Zlatá Harmonie. Supraphon získává hned dvě – a to v kategorii Nejlepší nahrávka klasické hudby českého vydavatelství za CD s nahrávkou skladeb Mendelssohna, Rossiniho a Brucha v nastudování klarinetistky Ludmily Peterkové, klarinetisty Nicolase Baldeyrou a violisty Alexandera Besy. V kategorii Cena čtenářů Harmonie si cenu převzala mezzosopranistka Dagmar Pecková s klavíristou Irwinem Gagem za album písní Antonína Dvořáka.
Karel Gott, Lucie Bílá, Pavel Šporcl a chlapecký sbor Boni pueri získávají Zlatou desku Supraphonu za album Kouzelné Vánoce. Šlo o první spolupráci Supraphonu s Lucií Bílou od roku 1986, tedy po šestnácti letech! Kouzelné Vánoce se s velkým úspěchem prodávají i v dalších letech a dosáhnou na statut trojnásobné platinové desky.
Supraphon spolupracuje s režisérem F. A. Brabcem (např. autor filmového zpracování Erbenovy Kytice) na vzniku videoklipu k albu Kouzelné Vánoce. Šlo o romantické zpracování skladby J. S. Bacha Air v podání Lucie Bílé a chlapeckého sboru Boni pueri. Tato skladba je zároveň vybrána jako singl pro rádia. Album Kouzelné Vánoce se dočkalo ocenění v podobě trojnásobné platinové desky.
Pavel Šporcl na svém pražském koncertě, kterým uzavíral turné ke svému prvnímu „supraphonskému“ albu, převzal platinovou desku za 14.000 prodaných CD. Žlutomodré album Pavla Šporcla patřilo v Čechách k nejprodávanějším titulům vážné hudby. Velký komerční úspěch sklidil i další titul, na kterém se Pavel Šporcl podílel. Kouzelné Vánoce s Boni pueri Karlem Gottem a Lucií Bílou dosáhly platinové desky s 18.000 prodanými CD.
Na prestižním hudebním veletrhu MIDEM v Cannes přebírají zástupci Supraphonu ocenění Cannes Classical Award za nahrávku Legendy, op. 59, B.122 Antonína Dvořáka s Českou filharmonií vedenou Charlesem Mackerrasem a za nahrávku Melodrama de Sancto Wenceslao Jana Dismase Zelenky nahrané soubory: Musica Florea, Musica Aeterna, Ensemble Philidor a Boni Pueri.
Zuzana Růžičková dostala za nahrávku Bachových Koncertů pro cembalo s Pražskými komorními sólisty a Václavem Neumannem, nově vydanými v roce 2002, cenu hudebního měsíčníku Harmonie a též cenu za celoživotní přínos pro českou kulturu. Supraphon jí uděluje Jubilejní platinovou desku za nesmazatelný přínos do zlatého fondu vydavatelství
Supraphon představil zástupcům médií CD Krtek ve městě. Na křtu byla předána Zdeňku Milerovi (autor) a Marku Ebenovi (vypravěč) Dvojnásobná platinová deska za titul Krtečkova dobrodružství, kterých bylo prodáno 20.200 zvukových nosičů, Platinová deska za 10.900 prodaných zvukových nosičů nahrávky Krtečkova dobrodružství 2 a Zlatá deska za 5.700 prodaných CD a MC titulu Krtečkova dobrodružství 3. Alba v té době patřila k nejúspěšnějším nahrávkám v oblasti mluveného slova.
Supraphon opět začíná vydávat nahrávky ze svého archivu z oblasti populární hudby, které od roku 1993 vydával (v licenci) Bonton Music a.s. (…stalo se tak z rozhodnutí společnosti Bonton a.s., která byla majitelem vydavatelství Supraphon i Bonton Music). V roce 1998 vznikl společný podnik Sony Music a Bonton Music s názvem Sony Music/Bonton. V květnu 2003 Sony Music odkoupila zpět podíl Bontonu a začala v Čechách a na Slovensku podnikat jako Sony Music Entertainment Česká Republika. Nahrávky, uskutečněné v době působení vydavatelství Bonton Music byly převedeny do archivu Supraphonu, který v té době ještě vlastnila akciová společnost Bonton.
Muzikál Rebelové dostává v režii Filipa Renče i divadelní podobu. Supraphon v rámci premiéry v Divadle Broadway uděluje tvůrcům soundtracku Desetinásobnou platinovou desku za 208.000 prodaných CD a MC.
Supraphon vydává na CD v pořadí 14. Cimrmanovu hru Afrika aneb Češi mezi lidožravci. Divadlo Járy Cimrmana za tento titul získalo Platinovou desku.
Marie Rottrová se po spolupráci s vydavatelstvím EMI a BMG Music vrací k Supraphonu a vydává CD s výběrem největších hitů nazvané Všechno nejlepší. Album patří k nejprodávanějším titulům desetiletí a to nejen v produkci Supraphonu, ale i na českém trhu.
Vychází 2CD s nahrávkou orchestrálních skladeb Leoše Janáčka, kde je předehra z oper Káťa Kabanová, Taras Bulba, Šárka a také suita z opery Příhody lišky Bystroušky v nastudování České filharmonie s dirigentem Sirem Charlesem Mackerrasem. Supraphon sklízí největší zájem o album v Anglii a USA.
Supraphon začíná poprvé na CD vydávat legendární nahrávky Jana Wericha z románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka, které premiérově vyšly před 25 lety na LP.
Supraphon ve spolupráci s televizí Prima vydává DVD Karel Svoboda 65. Jde o záznam z koncertu k 65. narozeninám hudebního skladatele Karla Svobody, který se uskutečnil 19. listopadu 2003 v pražské Lucerně. DVD získalo za úspěšný prodej Zlatou desku Supraphonu.
Iva Bittová se Škampovým kvartetem natočila ve studiu Rudolfina album Moravská lidová poezie v písních z díla Leoše Janáčka.
Supraphon spolupracuje s významným britským dirigentem, specialistou na předklasickou hudbu, Christopherem Hogwoodem. Nahrávají se skladby Bohuslava Martinů Podivuhodný let, Kuchyňská revue. Natáčí se v Rudolfinu s Českou filharmonií.
Supraphon vydává v pořadí třetí album houslisty Pavla Šporcla, které sestavil ze skladeb Nicola Paganiniho. K propagaci alba realizoval filmový režisér Juraj Herz videoklip, který byl oceněn cenou AČRA. Album získalo Zlatou i Platinovou desku a Pavel Šporcl uspořádal následující rok koncertní turné.
V Los Angeles jsou vyhlášeny po sedmačtyřicáté prestižní hudební ceny Grammy Awards – mezi nominovanými v kategorii Nejlepší orchestrální snímek klasické hudby je i supraphonská nahrávka třetí a čtvrté symfonie Bohuslava Martinů, kterou s Českou filharmonií pořídil dirigent Jiří Bělohlávek. Nominace byla o to cennější, že dílo Bohuslava Martinů není ve světě zdaleka tak zavedené jako například tvorba Leoše Janáčka. Ale tentokrát byli soupeři silní; zvítězil snímek On The Transmigration Of Souls amerického skladatele Johna Adamse, věnovaný obětem teroristického útoku na New York 11. 9. 2001.
Po dlouhých sedmnácti letech vydává Václav Neckář u Supraphonu album sestavené z nových písniček, které nazval Oči koní. Nahrání alba předcházely vážné zdravotní problémy, které Neckáře načas vyřadily i z koncertní činnosti. Album je skvěle přijaté jak širokou veřejností, tak i recenzenty.
Karel Černoch se svou dcerou Terezou nahráli ve studiu Daniela Hádla duet Bylo to jen zdání, určený na Černochovo album duetů Srdcové trumfy, které vydal Supraphon. Bylo to poslední album Karla Černocha před jeho úmrtím. V prosinci roku 2007 podlehl rakovině. U Supraphonu nahrával od roku 1967 a v průběhu let zde vydal pětadvacet singlů a osm alb.
Supraphon začíná vydávat edici remasterovaných nahrávek Václava Talicha „Talich Special Edition“. Václav Talich byl jedním z nejvýznamnějších českých dirigentů 20. století. Jeho osudy jsou spjaty zejména s orchestrem Národního divadla a Českou filharmonií, jejichž interpretační umění pozvedl na světovou úroveň. V letech 1919 až 1950 se také nejvýrazněji podílel na vytváření jejího repertoáru a realizaci gramofonových nahrávek pro Ultraphon a později Supraphon. V roce 1946 založil legendární Český komorní orchestr a pomáhal založit Slovenskou filharmonii. Jako dirigent působil i ve Švédsku a Skotsku.
V nahrávacím studiu Audio Kokpit vzniká v produkci Pavla Krejči nové studiové album Petra Spáleného Jackpot. Supraphon nahrávku vydal na CD před Vánoci. Okamžitě se zařadila mezi nejprodávanější alba roku 2005. Následující léto získal Petr Spálený Platinovou desku.
Supraphon vydal album Marty Kubišové Vítej, lásko, které obsahuje písničky, jež vznikly na básně textaře Jana Schneidera. Autory hudby jsou David Solař, Dan Fikejz a Dan Hádl, Petr Malásek, Pavel Fořt a Karel Štolba. Album nahrála Marta Kubišová v březnu 2005 se Studiovým orchestrem Pavla Větrovce ve Studiu dh Vyžlovka.
Po několika letech odmlky vydává u Supraphonu své novinkové album zpěvačka Věra Špinarová. Pod názvem Čas můj za to stál se skrývá tucet písniček od českých autorů, stylově natočených v rockově proslulém ostravském studiu Citrón.
Pro Supraphon poprvé nahrává Pavel Haas Quartet, který podepsal exkluzivní smlouvu na další tři alba. Nahrávka obsahuje skladby Pavla Haase a Leoše Janáčka a mladý kvartet za ni během let 2006 a 2007 získal řadu prestižních mezinárodních ocenění: Classic FM Gramophone Award, BBC Music Magazine Award, BBC Radio 3 Disc of the Week, Classics Today Disc of the Month, The Strad Selection UK a Supersonic Award of Pizzicato. Album přineslo Pavel Haas Quartetu postavení respektovaných světových umělců. Získal i statut rezidenčního kvarteta v BBC Radio 3. Nahrávka byla oceněna Zlatou deskou Supraphonu.
Ve studiu Sono vzniká pro Supraphon titul Pohádky bratří Grimmů s písničkami bratří Ebenů.
Divadlo Járy Cimrmana slaví Miliónovou deskou Supraphonu své čtyřicáté výročí od založení. Neuvěřitelných 1 060 000 kusů zvukových nosičů s cimrmanovskými divadelními hrami se prodalo od roku 1977. Tehdy se v Supraphonu objevila jejich první gramofonová deska: Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Postupně byly vydány všechny hry Divadla Járy Cimrmana na nejrůznějších zvukových nosičích.
Vychází speciální dárková edice všech her Divadla Járy Cimrmana v kompletu 14CD pod názvem „40 let Divadla Járy Cimrmana“. Kolekce obsahuje i šedesátistránkovou publikaci o historii fenoménu Járy Cimrmana.
Po několikatýdenním, posledním českém turné Waldemara Matušky a KTO se uskutečnil 29. června 2007 křest bilančního DVD Slavík z Madridu a stejnojmenného dvojalba, které vydal Supraphon u příležitosti pětasedmdesátin oblíbeného zpěváka. Matuškovi DVD a CD pokřtil Jiří Suchý, který s ním spolupracoval už v šedesátých letech minulého století v legendárním divadle Semafor. Waldemar Matuška zároveň převzal Platinovou desku Supraphonu. Slavnost křtu DVD a CD byla zároveň posledním veřejným vystoupením Matušky v Čechách. Zemřel na Floridě 30. 5. 2009.
Karel Gott přebírá Platinovou desku Supraphonu za 2CD „50 hitů“! (V digitální prodejně Supraphonline naleznete výběrové album se čtyřiceti třemi písněmi – u tří skladeb ještě probíhá jednání s původními nakladateli o právech na digitální prodej).
Nově se jím se stává společnost Music pro a.s.
4. 11. 2008 uspořádal Supraphon oslavu osmdesátin zpěvačky Yvetty Simonové, která převzala Jubilejní platinovou desku a pokřtila své bilanční 2CD Dárek na památku. Yvetta Simonová spolupracovala s vydavatelstvím Supraphon od roku 1958, kdy nastoupila do angažmá k Orchestru Karla Vlacha.
V lednu 2009 – dva roky před úmrtím houslového virtuosa Josefa Suka – vydal Supraphon ještě jeho poslední studiovou nahrávku, která vznikla na podzim předchozího roku v Bohemia Music Studio Praha. Jde o nahrávky: Dvořák: Drobnosti, Maličkosti, Tercet / Suk: Klavírní kvartet a moll. Stěžejními interprety, vedle světově proslulého houslového virtuosa Josefa Suka, bylytaké houslista Miroslav Ambroš, violoncellista Jiří Bárta, violista Karel Untermüller a na klavír Jan Simon. Při křtu CD v únoru 2009 převzal Josef Suk Jubilejní platinovou desku Supraphonu za 55 let spolupráce. (Supraphon má v archivu 410snímků s Josefem Sukem, je to celkem 6259 minut hudby!)
Divadlo Járy Cimrmana pro Supraphon nahrává svoji poslední hru České nebe aneb Cimrmanův dramatický kšaft. Hra pojednává o sestavování nebeské komise ze slavných Čechů, jejímž úkolem je rozhodovat o osudech uchazečů o místo v nebi. CD vychází (jako obvykle u Cimrmanů) s ročním odstupem po divadelní premiéře. Během měsíce od vydání CD – se titul stává nejprodávanějším v oblasti mluveného slova a získává Zlatou a posléze i Platinovou desku Supraphonu.
30. 5. 2009 zemřel na Floridě jeden z nejoblíbenějších českých zpěváků populární hudby Waldemar Matuška. U Supraphonu Matuška vydal 67 singlů (SP) a 14 alb (LP, CD včetně největších hitů) a také v roce 2007 ve spolupráci s Českou televizí bilanční DVD. Nahrávek s hlasem Waldemara Matušky realizovaných pro Supraphon se celkem prodalo přes jeden milio. Nejprodávanějším singlem z diskografie Waldemara Matušky je písnička autorů Zdeňka Marata a Zdeňka Borovce Hříšník a fláma, kterého se prodalo přes 100 000 kusů. K jeho nejprodávanějším titulům patří alba Waldemar (prodáno 150 000 LP), My Czech favourites (prodáno 132 000 LP) a Suvenýr (100 908 LP).
Ředitelkou Supraphonu se stává Iva Milerová. Působení Ivy Milerové v hudebním průmyslu začalo otevřením české pobočky firmy BMG Ariola ČR v roce 1992 a od roku 1995 pokračovalo v různých funkcích v pobočce firmy Warner Music, kde od roku 2004 zastávala funkci ředitelky
Supraphon se podílí na oslavách 80 let vzniku Divadla Spejbla a Hurvínka a vydává 4CD komplet To nejlepší s nahrávkou všech dosavadních interpretů slavných loutek: Josefa Skupy, Miloše Kirschnera a Martina Kláska. Za 80 let spolupráce Divadla Spejbla a Hurvínka se Supraphonem bylo celkem prodáno 5 397 500 zvukových nosičů (šelakové a vinylové desky, audio kazety a videokazety, CD a DVD) vydaných na značkách Ultraphon, Esta a Supraphon. Ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka Helena Štáchová převzala v rámci slavnostního otevření zrekonstruovaného divadla v Dejvicích dne 1. dubna 2010 Diamantovou desku Supraphonu.
Supraphon a zastoupení Warner Music pro střední a východní Evropu oznámily, že byla podepsána exkluzivní licenční smlouva, podle níž bude Supraphon prodávat a distribuovat světový repertoár Warner Music Group na CD a DVD v České republice. Smlouva, která zahrnuje novou produkci i katalogové tituly, nabyla účinnosti od 1. 4. 2010. Kromě toho v rámci České republiky Supraphon s Warner Music exkluzivně spolupracuje také v oblasti druhotného užití a aktivit souvisejících s licenčním obchodováním.
27. 4. 2010 byly dirigentovi siru Charlesi Mackerrasovi předány dvě zlaté a dvě platinové desky Supraphonu. Společnost Supraphon tak ocenila nejlépe prodávané tituly sira Charlese Mackerrase – Smetanovu Mou vlast, Dvořákovy Slovanské tance, Janáčkova symfonická díla, ouvertury a suity z oper a Tři fragmenty z opery Juliette od Bohuslava Martinů. Předání zlatých a platinových desek proběhlo v návaznosti na předání ceny Ministerstva kultury Artis Bohemiae Amici – za šíření dobrého jména české hudby ve světě.
Karel Gott převzal Dvojitou platinovou desku Supraphonu za 3CD 70 hitů/ Když jsem já byl tenkrát kluk. 3CD bylo vydáno u příležitosti sedmdesátin Karla Gotta.
Hana Hegerová po třiadvacetileté odmlce vydává novinkové album Mlýnské kolo v srdci mém. Supraphon jej vydal v koprodukci s agenturou Live Production. Album během prvních týdnů prodeje dosáhlo Zlaté desky a do Vánoc se stalo platinové. Hana Hegerová v srpnu 2011 oznámila, že ukončila svoji hudební dráhu.
Lucie Bílá vydala titul Bílé Vánoce Lucie Bílé. Album patřilo k nejprodávanějším titulům roku a Lucie Bílá za něj převzala Devítinásobnou platinovou desku Supraphonu a také ocenění hudebních kritiků Anděl 2010 v kategorii Zpěvačka roku.
Třetí nahrávka Pavel Haas Quartet obsahovala smyčcové kvartety Sergeje Prokofjeva a byla opět nominována na Gramophone Award. Tuto nominaci neproměnila, ale sklidila jiné úspěchy. V listopadu 2010 se Pavel Haas Quartet zúčastní slavnostního ceremoniálu v budově francouzského rozhlasu v Paříži, kde si osobně přebírá francouzské prestižní ocenění Diapason d’Or de l’Année.
Skupina Tata Bojs vydává u Supraphonu své nové řadové album Ležatá osmička.
České jazzové vydavatelství Animal Music uzavřelo partnerskou spolupráci s vydavatelstvím Supraphon, které se stává výhradním distributorem jeho titulů v ČR i v zahraničí. Smlouva se vztahuje na klasické nosiče i digitální formáty.
Na podzim 2011 získal Pavel Haas Quartet dvojitou Gramophone Award pro svojí čtvrtou nahrávku. Ta byla návratem zpět k českému repertoáru a obsahuje dva nejznámější smyčcové kvartety Antonína Dvořáka. Kritika nešetřila chválou a označuje soubor jako „nejlepší smyčcové kvarteto na světě“. Nahrávka získává nejen Gramophone Award v kategorii komorní hudby, ale stává se absolutním vítězem všech nahrávek nominovaných za rok 2011 a pyšní se titulem Nahrávka roku. Česká televize vysílá do Londýna na předávání cen svůj reportážní štáb a v rámci hlavního zpravodajského pořadu Události živě informuje o tomto mimořádném úspěchu. Kvarteto po příjezdu z Londýna převzalo na tiskové konferenci Platinovou desku Supraphonu.
Supraphon spustil vlastní online prodejnu s digitální hudbou – Supraphonline. Ve svém začátku poskytl možnost zakoupení 2.608 alb v žánrech populární hudba (1.090 alb), klasická hudba (1.184 alb) i mluvené slovo (334 alb). Na Supraphonline je od této chvíle postupně doplňován bohatý archiv vydavatelství Supraphon a také jiných vydavatelství, která se domluvila se Supraphonem na distribuci. Supraphonline.cz byl zároveň prvním digitálním obchodem v České republice, který vedle klasického formátu MP3 (v kvalitě 320 kbps) nabídl veškerý sortiment rovněž v bezztrátovém komprimačním formátu FLAC, který poskytuje kvalitu záznamu srovnatelnou s kvalitou na CD nosičích. Při zakoupení nahrávky ve formátu FLAC dostal zákazník tutéž nahrávku ve formátu MP3 zdarma k využití například v přenosných zařízeních. Veškerý obsah na Supraphonline.cz byl již tenkrát k dispozici bez jakýchkoliv technologických omezení (DRM apod.). Při přípravě obchodu Supraphonline byl kladen důraz na maximální uživatelskou přívětivost, přehlednost a komfort. www.supraphonline.cz
S velkým dojetím a několikerým potleskem vestoje se loučili fanoušci ve vyprodané ostravské ČEZ Aréně se sedmdesátiletou zpěvačkou Marií Rottrovou, která se rozhodla ukončit koncertní vystupování speciálním rozlučkovým turné. Zlatým hřebem výjimečného koncertu bylo předání Diamantové desky Supraphonu za prodej 2 100 000 hudebních nosičů v letech 1968 až 2011. U příležitosti životního jubilea Rottrové vydal Supraphon 17CD/DVD-box s názvem Co mám, to dám.
Ve vyprodané Lucerně pokřtila Věra Špinarová bilanční 3CD Jednoho dne se vrátíš, které jí vydal Supraphon k šedesátinám. Zpěvačka obdržela Diamantovou desku za 1 500 300 prodaných nosičů, které vycházely od roku 1969 na značkách Panton a Supraphon.
Supraphon za svoji historii získal nejvíce nominací na cenu Anděl, které uděluje Akademie populární hudby. V kategorii Album roku a Skupina roku byla nominace připsána albu Tata Bojs Ležatá osmička; v kategorii Zpěvák roku byl nominován David Deyl za album Zásah; v kategorii Zpěvačka roku a Objev roku byla navržena Tonya Graves s albem I´m The Only Me; Skladba roku a Videoklip roku patřil písni Půlnoční Václava Neckáře a v žánrových cenách nominaci proměnila Zuzana Lapčíková s albem Rozchody – návraty.
Členové legendární rockové skupiny Pražský výběr oznámili na tiskové konferenci, že jsou po šestileté odmlce připraveni na comeback v původní sestavě a plánují koncertní turné. V průběhu tiskovky členové Pražského výběru pokřtili slavnou nahrávku Straka v hrsti, kterou právě reeditoval Supraphon s podtitulem Jubilejní edice 1982–2012. Původní vinylová nahrávka vyšla v roce 1988. Deska byla nahrána už v roce 1982, kvůli zákazu působení skupiny mezi lety 1983 a 1986 však bylo album vydáno až po šesti letech od svého vzniku.
Václav Neckář vydal přelomové album Dobrý časy. Obsahuje deset převážně baladických písniček autorské dvojice Jaromír Švejdík a Dušan Neuwerth. Posluchače i recenzenty uchvátil nenapodobitelně křehký, šansonový projev Václava Neckáře a také na zajímavá kombinace muzikantských jmen. Vedle Jaromíra Švejdíka a Dušana Neuwertha (zpěvy, piana, kytary či perkuse) si na albu zahráli a zazpívali: Jan Neckář, Steve Walsh, Lenka Dusilová, Tomáš Neuwerth, Luboš Novotný, Luboš Malina, Jiří Hradil, Viktor Ekrt, Filip Nebřenský a pěvecký sbor Doubravánek. Album obsahuje také hit Půlnoční a je nominované na hudební cenu Anděl 2012
Marta Kubišová v pražském klubu Jazz Dock pokřtila novou nahrávku Anety Langerové. CD a DVD s názvem Pár míst… nabízí záznam ze speciálního akustického koncertu Langerové se smyčcovým triem. Jedná se o první titul, který Aneta Langerová vydala u Supraphonu.
Populární skupina Buty vydala své nové album Duperele – jako své první u Supraphonu. Zároveň v prostorách Supraphonu natočila vtipný videoklip Píseň práce, který byl nominován na hudební cenu Akademie populární hudby Anděl 2012.
Supraphon a Pavel Haas Quartet podepisují v srpnu 2012 exkluzivní smlouvu o zastupování v rámci České a Slovenské republiky. V sezóně 2012/13 Pavel Haas Quartet koncertuje v rámci festivalu Lípa Musica, zavítá do Bratislavy a vystoupí v komorní řadě abonentních koncertů Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. V sezóně 2013/14 se pak stává rezidenčním souborem České filharmonie a v rámci Českého spolku pro komorní hudbu vystoupí celkem třikrát ve Dvořákově síni Rudolfina. Vrcholem této sezóny je pak dvojitá účast na festivalu Pražské jaro a na festivalu Dvořákova Praha.
Karel Gott vydal novinkové album. Šlo o 17 hitů ze světové popové klasiky, které si vybral pro album Dotek lásky. Slavné předlohy slavných zpěváků a kapel dostaly ve studiu ORM jednotící hudební a zvukovou produkci, texty jsou z odkazu Z. Borovce nebo P. Vrby, přispěli ale také E. Krečmar, K. Šíp, M. Skalka nebo V. Poštulka. V říjnu 2012 vyjel Karel Gott na velké koncertní turné, které vyvrcholilo 8. 12. v pražské O2 Aréně. Za album získal Platinovou desku Supraphonu.
Zvuk, jméno, první mezinárodní úspěchy i první nahrávky České filharmonie jsou nerozlučně spjaty se jménem Václava Talicha. Uvedení Smetanovy Mé vlasti 5. června 1939 v protektorátní Praze v Národním divadle bylo výrazným projevem Talichova vlastenectví. Emocionální náboj okamžiku dal vzniknout patrně jeho nejlepší nahrávce Mé vlasti. Záznam tohoto koncertu i Dvořákových Slovanských tanců, jež v divadle zazněly o čtyři dny později, se zachoval díky přímému přenosu do několika evropských měst. Nahrávka poprvé vychází v srpnu 2011 a následující rok získává v rámci Gramophone Awards speciální historickou cenu.
Jiří Suchý převzal Diamantovou desku Supraphonu za 2 320 000 prodaných zvukových nosičů. Supraphon vydal komplet 11CD Semafor – léta šedesátá a později i komplet 12CD Semafor – léta sedmdesátá a osmdesátá. U Supraphonu také v roce 2012 vyšla nová nahrávka na audioknize Nahá a další povídky, které načetl autor a Jitka Molavcová.
Lucie Bílá po dokonalém úspěchu své vánoční desky přišla na podzim 2012 s albem Modi. Vedle skladby Petra Maláska zařadila také melodie Reného Rypara a Dalibora Cidlinského, dvakrát se do zpěvaččina naturelu a nálady strefil Radoslav Banga. Samostatnou kapitolou jsou pak texty. Václav Kopta, Tomáš Belko a opět Gipsy.cz Banga doplňují hned devítku básní z pozůstalosti Pavla Vrby, v roce 2011 píšícího pro toto nově vznikající album poslední sadu krásných a moudrých slov. Vrbovi patří i titulní téma, když Modi je slavný malíř Modigliani a vypravěčkou jeho osudová modelka. Album bylo oceněno Platinovou deskou Supraphonu.
Barytonista Adam Plachetka ve spolupráci s The Czech Ensemble Baroque Orchestra řízeným dirigentem Romanem Válkem vydává u Supraphonu svůj albový debut. Jde o árie z oratorií G. F. Händela.
Hobojista Vilém Veverka vydal svůj debut u Supraphonu. Repertoáru pro sólový hoboj je poskrovnu, a přece se hobojisté pyšní pravým skvostem; z inspirace, kterou Benjaminu Brittenovi přinesl hoboj společně s básněmi římského básníka Ovidia, vznikl cyklus Šesti metamorfóz. Dokonale vybroušené miniatury zpodobňují v šesti personifikacích (Pan, Phaeton, Niobé, Bakchus, Narcis, Arethusa) protikladné lidské vlastnosti. Podobným bohatstvím rozličných charakterů oplývá i komplet dvanácti fantasií G. Ph. Telemanna, jednoho z nejproduktivnějších skladatelů všech dob. Tento ojedinělý cyklus je původně určen pro příčnou flétnu, ale jeho provádění na hoboj zcela odpovídá barokní interpretační praxi a dává interpretovi příležitost uplatnit veškerou virtuositu a širokou škálu barev a výrazových možností nástroje. Repertoárové rozpětí mezi barokem a soudobou tvorbou je jednou z výrazných charakteristik protagonisty nahrávky, Viléma Veverky, laureáta řady mezinárodních soutěží a respektovaného sólisty.
Hana a Petr Ulrychovi v roce 2014 společně už hrají a zpívají neuvěřitelných padesát let. Připočteme-li k tomu ještě čtyřicet let od narození jejich skupiny Javory a pětileté výročí mladšího bratříčka Javory beatu, byl v roce 2014 důvod k oslavám několika významných výročí jedinečné hudební legendy! Brněnští, či spíše moravští představitelé big beatu, chytrého popu, tematických albových projektů, nenásilného kontaktu s folklorem i návratu k elektrickým kořenům vydali u Supraphonu pozoruhodné trojalbu – více než tříhodinový pohled na skvělou hudební kariéru. O rok později získali za něj Zlatou desku Supraphonu.
Monkey Business – jedna z nejúspěšnějších českých kapel nového tisíciletí vydala své sedmé album u Supraphonu. Příznivci této originální party se po čtyřech letech dočkali alba s názvem Happiness of Postmodern Age. Obsahuje celkem dvanáct písní a jeden remix od holandských Kraak and Smaak. Vedle legendární americké písničkářky Joan Baez přizvala kapela ke spolupráci ještě další hudební hosty.
Divokej Bill vydává své šesté studiové album, kde je 11 nových písní a oslavuje 15 let na scéně. Proto album skupina pojmenovala číslovkou 15. Zároveň se uskutečnilo turné s 15 koncerty. Se Supraphonem spolupracuje Divokej Bill poprvé.
Na jaře 2013 vyšlo u Supraphonu debutové album nadaného houslisty Josefa Špačka. Obsahuje díla Prokofjeva, Smetany a Janáčka. Těší se přízni tuzemských i zahraničních recenzentů. Hvězda Josefa Špačka stoupá. Od roku 2011 byl koncertním mistrem České filharmonie.
Houslový virtuos Pavel Šporcl oslavuje čtyřicetiny a u Supraphonu vydává bilanční 3CD (jako zatím jedinému umělci klasické hudby) v prestižní edici Zlatá kolekce. Šporcl převzal Diamantovou desku Supraphonu za deset let úspěšné spolupráce. Patří k nejprodávanějším umělcům Supraphonu v novém tisíciletí.
Supraphon vydává alba mladých kapel, které jsou ceněné odborníky: ILLE a Never Sol. Album ILLE Ve tvý skříni byl jeden z nejočekávanějších domácích debutů roku na poli chytrého alternativního popu. Never Sol – pod tímto alter egem se ukrývá zcela mimořádně talentovaná zpěvačka, klavíristka a skladatelka Sára Vondrášková, která na sebe výrazně upozornila písní z filmu Ve stínu.
Skupina ŠKWOR oslavila 15 let své existence a u Supraphonu vydala úspěšné, zlatou deskou oceněné album Sliby & Lži. Vydání doprovodil i úspěšný videoklip na píseň Síla starých vín, který dosáhl za několik měsíců od svého uvedení na YouTube skvělých 6 miliónů 230 tisíc zhlédnutí.
V listopadu 2013 vydává Supraphon první novodobé LP v oblasti vážné hudby. Jedná se o legendární nahrávku Dvořákova Violoncellového koncertu h moll z roku 1952 v podání Mstislava Rostropoviče za doprovodu České filharmonie pod taktovkou Václava Talicha. Sám Rostropovič tuto nahrávku považoval za svoji vůbec nejlepší. LP bylo vyrobeno v Gramofonových závodech Loděnice klasickým analogovým způsobem.
Po několikaleté odmlce se k Supraphonu vrátila operní hvězda Dagmar Pecková. Nejprve vydala pod názvem Sny kompilaci písní Mahlera, Wagnera, Brahmse a Beria. O rok později realizovala ambiciózní písňový projekt Hříšnice, který měl i svojí koncertní podobu.
Hana Zagorová po pěti letech vydala nové studiové album, které nazvala Vyznání. Hudební producent Daniel Hádl sjednotil kompoziční východiska Petra Maláska, Jiřího Zmožka, Vítězslava Hádla, Karla Vágnera do kompaktní podoby, podporující vyznění textů. Ty jsou v kategorii popového šansonu tradičně důležité, ať už si je napsala zpěvačka sama nebo jí stylově pomohli Václav Kopta, Eduard Krečmar, po dlouhé odmlce Pavel Žák či poprvé i básník Ľubomír Feldek. Zajímavostí alba jsou kompletně autorské písničky Radoslava Bangy a Jiřího Březíka či neobvyklý song Jiřího Hradila a Mardiho, tedy autorů zdánlivě zcela jiného hudebního ražení. Hana Zagorové byla za tento rok (16. 4. 2015 v Hudebním divadle v Karlíně) uvedena v Cenách Anděl do Síně slávy.
V květnu 2015 vyšlo první sólové a výhradně autorské album Ondřeje Brzobohatého, které dostalo název Identity. Písničky se pohybují mezi jazzem, soulem, popem, funky a bigbítem. Populární hudebník a herec sbíral materiál delší dobu, tak aby vznikla promyšlená sada písniček o jeho hudební, ale i lidské identitě. Album doprovázelo dvouleté koncertní turné a Ondřej Brzobohatý za něj převzal Zlatou a Platinovou desku Supraphonu. Identity patřilo k nejúspěšnějším debutům posledních deseti let.
V zaplněném sále pražské Novoměstské radnice převzal Karel Gott zvláštní ocenění Křišťálového lva Supraphonu za dlouhodobou a úspěšnou spolupráci s tímto hudebním vydavatelstvím, ale také jako zvláštní ocenění nejúspěšnějšímu českému zpěvákovi nejen v ČR, ale i v zahraničí. Jeho nahrávky již trvale patří do zlatého fondu největšího českého vydavatelství. Karel Gott, který 14. července 2014 oslavil 75. narozeniny, se drží na špici domácí pop music již celé půl století. Také přes pět desítek let s menšími přestávkami pravidelně vítězí v anketách nejpopulárnějších zpěváků; Zlatým slavíkem se stal poprvé v roce 1963. V roce 1992 mu byla udělena Diamantová deska Supraphonu za rekordních 13 milionů prodaných nosičů. I v novém tisíciletí jeho alba stále dosahují, svými úspěšnými prodeji, na zlaté či platinové desky; naposledy Karel Gott získal Platinovou desku Supraphonu v roce 2013 za album Dotek lásky.
V kostele sv. Jana v londýnské čtvrti Westminster se uskutečnilo předání prestižních cen Gramophone Awards, které jsou přezdívány „Oscaři klasické hudby“. Album vydané Supraphonem s nahrávkou díla Franze Schuberta v podání Pavel Haas Quartet získalo ocenění v kategorii „Komorní hudba“. Už osmatřicet let tyto ceny udělují kritici píšící pro britský časopis Gramophone. Ten vychází od roku 1923 a každý měsíc přináší recenze CD, rozhovory, portréty a články o nejnovějších trendech ve vývoji audiovizuální techniky. Ze stovek nahrávek vydaných v období mezi 1. červnem a 31. květnem vybírají porotci pro každou z kategorií šest nejlepších.
Lenka Dusilová vydala v září 2014 novou, spoluautorskou nahrávkou, na níž se kromě ní rovnou měrou podílí také „baromantici“ Patrick Karpentski, Viliam Béreš a Beata Hlavenková. Album, které vznikalo z větší části v nouzovském studiu SONO Records pod dohledem Milana Cimfeho, dostalo název V hodině smrti. Ten reflektuje současné životní období jednotlivých členů Baromantiky plné transformací a katarzí, které přirozeně nastávají uprostřed života každého z nás. Vnímání tvůrců reflektuje tep doby, města, pavučiny dogmat a systém, hledání a nacházení v zenových zahradách, ale také v boji, v usmrcování starých návyků a minulosti i následném znovuzrození. Kromě výše zmíněných na novince participovala také celá plejáda zajímavých hostů, mezi nimiž nechybí David Koller, Dan Bárta, Justin Lavash, Oskar Török nebo Marek Minárik či Miloš Dvořáček. V roce 2015 vznikl videoklip na píseň Indiánky, který natočil režisér Michal Matoušek. Klip vyhrál na mezinárodním festivalu krátkých filmů a videoklipů Crossroads of Arts.
Wabi a Ďáblovo stádo vydalo u Supraphonu album Příběhy písní. Muzikanti se rozhodli oprášit evergreeny, jejichž vznik se mnohdy datuje do předminulého století. Historky o vraždě ze žárlivosti, ztracené lásce, touze po penězích, cti, přátelství i nenávisti, rezonují napříč časem i kontinenty, kolují kolem táboráků i hospodských lavic. K výběru písniček důležitě přispělo vyprávění o jejich historii, sepsané Michalem Bystrovem do knih a ve zhuštěné podobě obsažené v bookletu.
Rok 2014 přinesl dvojí životní výročí písničkáře Karla Kryla (1944–1994) dne 8. dubna 2014 připomenul koncert v pražské Lucerně! Z iniciativy Českého rozhlasu – Radiožurnálu, ve spolupráci s firmou Supraphon a odborníky na Krylův odkaz se podařilo oslovit atraktivní mladé interprety, pro které jsou ty legendární písničky důležitou součástí jejich hudební paměti. Záznam jedinečného večera vyšel 17. 10. 2014 v podobě společného CD a DVD, symbolizovaného nevšední titulkovou ilustrací Jaromíra Švejdíka a bookletem s dokumentárními fotografiemi. Beznadějně vyprodaná Lucerna byla zvědavá na nové verze skladeb s nepochybným puncem kultovnosti. Za podpory vlastních kapel, ale také v aranžích Petra Maláska a za doprovodu Epoque Quartetu, se postupně představili Projekt Salome, Xindl X, Michal Hrůza, Aneta Langerová, Divokej Bill, sestry Irglovy a Tomáš Klus, tedy ti, kteří k úspěšnosti rozhodně nepotřebují berličky cover verzí, ale souhlasili s účastí pro opravdový vztah ke Krylovi. Od pietního podání s harfou přes výborně padnoucí ironii, účinný poprockový sound, skvělé prolnutí s intimními texty, jen zdánlivě nepředstavitelnou osmihlavou jízdu a moravskou vokální křehkost až k obdivem rozechvělému písničkářskému vyznání to bylo důstojné, nepředstírané, překvapivé, kvalitní.
Dva roky po veleúspěšném comebackovém albu Dobrý časy potěšil Václav Neckář své příznivce novým a svým vůbec prvním vánočním albem. Nešlo však o klasické koledy ani tisíckrát natočené vánoční standardy. Album Mezi svými, které vzniklo ve studiích SONO a Gui-Tón, obsahuje ryze původní materiál! Mnohé o jeho charakteru naznačuje už samotný fakt, že se na něm autorsky podílela velmi pestrá paleta osobností domácí hudební špičky. „Dle názvu alba by se dalo čekat, že tu budou jen moji dvorní autoři, jako například Eda Krečmar nebo můj brácha Honza. Zdeněk Rytíř už bohužel nestihl žádnou píseň, ale jeden text mi napsala Alenka Rytířová, Zdeňkova dcera. Honza Fischer, syn Ivo Fischera, napsal dva texty; Václav Kopta, syn Pavla Kopty, také dva a tak jsem vlastně stále mezi svými, i když jako s autory se s nimi setkávám poprvé,“ řekl k výběru autorů Václav Neckář. Václavova hudební rodina se rozrostla díky Dobrým časům o další generaci, a tak se kromě výše zmíněných na albu jako autoři objevují dříve zcela nečekané osobnosti. Důkazem jsou jména: Jiří Hradil (Tata Bojs, Lesní zvěř), Márdi (Vypsaná fiXa), Filip Rácz (Fíha), David Dvořák (Kašpárek v rohlíku), Marek Doubrava (Hm…), Petr Kotouš či Luděk Špilauer.
Zemřel hudební skladatel, zpěvák a dirigent Petr Hapka. Za svou kariéru napsal stovky hudebních melodií, výraznou stopu vtisknul zejména repertoáru šansoniérky Hany Hegerové a nezapomenutelné zůstávají jeho písně, na kterých spolupracoval s textařem Michalem Horáčkem. Petr Hapka se v průběhu 70. a 80. let stal jedním z nejproduktivnějších autorů filmové hudby v poválečném Československu, přičemž typický pro něj byl zejména melancholický, romantizující tón. Úspěšné autorské album V Penzionu Svět vydali Hapka s Horáčkem u Supraphonu v roce 1988.
Pavel Haas Quartet po kvartetním Janáčkovi a vavříny ověnčeném Dvořákovi (Gramophone Award 2011 „Recording of the Year“) vložil na jaře 2015 všechny své síly do služeb hudby Bedřicha Smetany. Jakkoli je jeho komorní tvorba velmi skromná, každé z těch děl je bez nadsázky jedním ze základních kamenů české komorní hudby – osobní, často se silnou autobiografickou výpovědí. Oba kvartety napsal v závěru života, postižen hluchotou. První kvartet „Z mého života“ je programní: „Chtěl jsem si vyobrazit v tónech běh svého života. Skladba jest takřka jen soukromá, a proto úmyslně psána pro 4 nástroje, které jakožto v přátelském úzkém kruhu mají o tom hovořiti mezi sebou, co mne tak významně hněte.“ Kvartet č. 2 jakoby už patřil do 20. století – mj. nekonvenčností kompozičního řešení,
jež u Smetanových současníků budila rozpaky. Smetana je pro Pavel Haas Quartet volbou zřejmou a jasnou – žádný dramaturgický objev. Objevné může být „pouze“ pojetí. Soubor nehledá odlišnost vnějšími prostředky, nesází na extrémy; jejich jinakost spočívá v úsilí proniknout k samému jádru díla a ve strhující plnosti. Za nahrávku opět získá řadu významných mezinárodních ocenění jako např. Gramophone Award.
Zdeněk Svěrák představil novou audioknihu Horká neděle aneb Vynechané povídky ve stánku Supraphonu na 21. mezinárodním knižním veletrhu a literárním festivalu Svět knihy 2015. Zároveň převzal Dvojnásobnou platinovou desku za CD Povídky a Nové povídky. Jeho nahrávky patří v oblasti mluveného slova stabilně k nejúspěšnějším nejen v katalogu vydavatelství Supraphon.
Zemřel Ivan Moravec – jeden z největších českých klavíristů všech dob. Známý virtuos se jako jediný Čech dostal mezi sedm desítek světových pianistů, jejichž umění zachytilo CD prestižní edice Velcí klavíristé 20. století. Ivan Moravec, který se narodil 9. listopadu 1930 v Praze, byl v médiích přezdíván „básníkem klavíru“ a pro mnohé byl dokonce „pianistou pianistů“. Uchvacoval perlivou technikou, dynamickou škálou úhozu, smyslem pro barevnost tónu a jemné odstíny nálad. Diváci i kolegové oceňovali nejen jeho instrumentální umění, ale i skromnost, neokázalost a pracovitost. Pozoruhodný je i jeho vklad pedagogický. Zůstala po něm jedna úžasná generace pianistů, kteří se k němu hlásí. V Supraphonu připravili k vydání Moravcovu dosud nevydanou živou nahrávku z 6. ledna 1987, která vyšla pod názvem Tříkrálový koncert. Je to repertoárově typický recitál Ivana Moravce v letech, kdy měl úžasnou formu. Hraje Bacha, Beethovena, Mozarta, Chopina a Debussyho, tedy výběr skladatelů, které hodně hrával a ve kterých byl téměř bezkonkurenční. Tato nahrávka vyšla in memoriam 16. 10. 2015.
Supraphon vydal komplet 5CD Karel Gott – Duety. Šlo o studiové duety Karla Gotta z let 1962 až 2014, doplněné výběrem toho nejzajímavějšího z koncertních pódií a nahrávkami z roku 2015. Téměř stovka písní pro dva či více pěveckých partnerů Karla Gotta, více než dvacet songů dosud na CD nikdy nevydaných. Elegantní krabička s kompletem vzpomínek a ti nejlepší z českých a slovenských, ale také zahraničních Gottových pěveckých kolegů v nepochybné archivní události sezóny. Komplet dosáhl kreditu Platinové desky Supraphonu.
Skupina Tata Bojs vydala u Supraphonu své deváté řadové album, které nazvala A/ B. Na novinku si fanoušci museli počkat dlouhé čtyři roky. Sama kapela označuje album za popovou desku.
Jako vysokohorské štíty lákají horolezce ke zdolání, i hudebníci potřebují své výzvy. Ta další, před kterou se v roce 2015 postavil Pavel Šporcl, se obrazně řečeno tyčila do nebeských výšin. Bachovy Sonáty a partity pro sólové housle už prověřily (nejen) techniku hezké řádky houslistů. Houslové skladby bez basového doprovodu byly spíše výjimečnou záležitostí a svou mnohovrstevnatostí kladou na interpreta značné nároky: ten musí technicky zvládnout a „umyslet“ současně hned několik paralelních linií – melodii, akordický doprovod a často i témata vedená ve vnitřních hlasech. Nádherná Ciaccona tvořící závěr druhé partity patří svou délkou a propracovaností k nejnáročnějším dílům světové houslové literatury. Interpretace Pavla Šporcla je technicky vytříbená, stylově čistá, přinášející navíc něco osobitého a neopakovatelného. Pavel Šporcl uspořádal k vydání alba koncertní turné Bacha na Šporcla a také speciální Bach maratón. Na třech večerech v Praze a v Brně zahrál Šporcl kompletní Sonáty a partity, všechny Bachovy koncerty a Sonáty pro housle a cembalo. Za nahrávku získal Platinovou desku Supraphonu.
Populární herečka a zpěvačka Barbora Poláková vydala eponymní album. Zabodovala s pilotním singlem Nafrněná na internetu i v českém rádiovém éteru. Celkově bylo album skvěle přijato, jak odborníky, tak posluchači. Svůj nezanedbatelný podíl na tom vyjma samotné autorky a interpretky mají i její spolupracovníci v čele s producentem alba Janem P. Muchowem a pianistou Davidem Hlaváčem, kteří se na nahrávce podíleli také autorsky. Album získalo několik hudebních ocenění a Platinovou desku Supraphonu a Miliónovou desku za rekord ve zhlédnutí videoklipu Nafrněná na YouTube. Album v roce 2016 vyšlo také na vinylu. Barbora Poláková uvedla písničky v život také v koncertním programu, kdy se vydala na turné po ČR.
Na Jungmannově náměstí v Praze 1 byl slavnostně otevřen nový kamenný obchod vydavatelství Supraphon se zvukovými nosiči – s názvem SUPRAPHON Musicpoint. Symbolickou pásku přestřihli umělci spolupracující s tímto nejstarším tuzemským hudebním vydavatelstvím: Lucie Bílá, Petr Janda, Václav Neckář, Petr Kolář, Dagmar Pecková, Štefan Margita a také Helena Štáchová s Martinem Kláskem z Divadla Spejbla a Hurvínka. Autory návrhu nové prodejny Supraphonu jsou architekti Martin Kačírek a Jakub Děnge ze studia Desk architekti. „Přestože digitální distribuce hudby je aktuálním trendem hudebního průmyslu, mnoho posluchačů stále upřednostňuje poslech hudby či mluveného slova prostřednictvím CD a LP. Po úspěšném spuštění digitálního servisu Supraphonline.cz se tak Supraphon vrací i k možnosti nabídky fyzických nosičů ve vlastní reprezentativní prodejně,“ uvedla tehdy ředitelka vydavatelství Supraphon Iva Milerová.
Lucie Bílá Po čtyřech letech od poslední studiové nahrávky Modi a také ke svým padesátinám připravila pro své fanoušky novinkové album Hana. Místo možná očekávané sázky na jistotu, kdy se v podobných situacích mnozí umělci obrací k úpravám osvědčených světových hitů, se Lucie Bílá rozhodla odvážně vstoupit do zcela nového prostředí a oslovila ohledně spolupráce na novém albu o generaci mladší autory a tvůrce. Hlavní roli v tomto projektu pak dostal hudební producent alba Martin ‚Maxo‘ Šrámek, který společně se svými spolupracovníky z bratislavského producentsko-autorského týmu Littlebeat Ľuborem Priehradníkem a Andrejem Hruškou stojí za výslednou zvukovou podobou celkem jedenácti nových, původních písniček. Album Hana bylo plné překvapení a nečekaných spojení. Společně s Martinem Šrámkem se právě tady autorsky v několika písních potkává například populární slovenská zpěvačka Katarína Knechtová, která je navíc autorkou titulní písně alba –
skladby Hana. Již na křtu CD převzala Lucie Bílá Zlatou desku Supraphonu.
Supraphon v roce 2016 pokračuje v další intenzivní spolupráci s dirigentem Tomášem Netopilem, jehož předchozí nahrávky byly oceněny i prestižním označením Editor's Choice v britském odborném periodiku Gramophone. V roce 2016 vydal u Supraphonu Ariane Bohuslava Martinů a také orchestrální suity z oper Její pastorkyňa, Káťa Kabanová a Osud skladatele Leoše Janáčka (koprodukce s ČRo). Ještě před Vánoci vznikla živá nahrávka koncertu České stopy ve světě z děl Jana Nováka, Miroslava Srnky a Bohuslava Martinů.
Držitelka prestižní hudební ceny Anděl (v kategorii Síň slávy) a Diamantové desky Supraphonu za 10 miliónů 120 tisíc prodaných zvukových nosičů Hana Zagorová slaví sedmdesátiny velkým narozeninovým koncertem v Lucerně. Zde pokřtila nové album nazvané O Lásce, na které jí přispěli o generace mladší autoři, jako např.: Ondřej Gregor Brzobohatý, Radůza, Márdi, Jiří Hradil, Michal Hrůza, Martin Chodúr ad… Album O Lásce dosáhlo na zlatou desku a záznam koncertu vyšel ještě koncem roku 2016 na DVD České televize.
Supraphon před vyhlášením populární ankety Český slavík za rok 2016 vydává 2CD s jubilejním audio přehledem fenomenálního počtu ocenění fenomenálního zpěváka Karla Gotta! Dvojalbum je příznačně nazvané 40 SLAVÍKŮ. Ve světě podobnou situaci nenajdete: být čtyřicetkrát nejvýše umístěn v každoroční anketě popularity je na zápis do Guinessovy knihy rekordů.
Ať už se trofej jmenovala Zlatý či Český slavík, je skutečností, že od roku 1963 do roku 2015 jich Karel Gott získal rovné čtyři desítky. Kontinuální řada udělených cen byla jen výjimečně přerušena dočasným úspěchem zdatných konkurentů a pětiletým nesoutěžením v 90. letech.
Karel Gott tak byl vlastně rok co rok dalším vítězstvím ujištěn o jeho právem trvalé popularitě u již několikáté posluchačské generace. Hudební módy i zpívající kolegové se mezitím mnohokrát vystřídali, ale Gottovo postavení v čele zůstalo pevné.
Kompilace 40 SLAVÍKŮ (výběr písní a zasvěcený text v bookletu Miloš Skalka) dokládá na čtyřiceti příkladech, proč tomu tak je. Všechny songy jsou v originálních verzích, tedy s vůní doby vzniku. Ukazují stylové i aranžérské proměny repertoáru, vždy připraveného podpořit Gottův jedinečný hlas a interpretaci. Od Oči má sněhem zaváté přes Cestu rájem, Lásku bláznivou, Je, jaká je, Jdi za štěstím, Krev toulavou, Pretty Woman, Být stále mlád, Když muž se ženou snídá nebo Sentiment až po Dál jedu si svou. Album bylo nejprodávanějším titulem Supraphonu v roce 2016 a Karel Gott za něj získal Platinovou desku již na křtu CD.
Divadlo Járy Cimrmana slaví půlstoletí své existence. Supraphon potěšil příznivce Cimrmanů zcela mimořádným dárkem v podobě kompletu 16 LP s kolekcí všech 15 jejich her. Tento jedinečný a nevídaný soubor vinylových desek vyšel v limitované edici číslovaného nákladu 1000 kusů. Šlo o mimořádný počin a to nejen omezeným počtem vydaných 16 LP boxů, ale i tím, že nahrávky pěti her se dostaly na vinyl vůbec poprvé! Originalitu 16 LP boxu ještě podtrhly bohatě vypravené obaly právě těch her, které zatím vyšly jen na CD.
Marta Kubišová vydala u Supraphonu definitivně poslední album. Důstojně krásný závěr dramatického hudebního života. Oblouk se uzavírá: řada písní vychází ze šedesátých let, kdy měla zpěvačka jen několik roků na to, aby se navždy stala legendou. Zásadním partnerem při vzniku alba se stal klavírista, aranžér, kapelník a producent Petr Malásek, který si do studia pozval špičkové muzikanty. Na rok 2017 zpěvačka naplánovala turné na rozloučenou.
Když roku 1955 Miloslav Bureš poslal Bohuslavu Martinů svou první báseň Píseň o studánce Rubínce, dotkl se nejhlubších míst skladatelova srdce. Básník ji zasadil na Vysočinu, do kraje skladatelova dětství a vzpomínek. Martinů se musel zhlédnout v osobě starého poutníka vracejícího se do rodného kraje. S Otvíráním studánek byl hotov za devět dní a zhudebnění čtveřice Burešových básní uzavřel Mikešem z hor půl roku před svou smrtí. Kantáty představovaly pro skladatele významné spojení s domovinou v době, kdy politická situace a později podlomené zdraví stále ubíralo naději na návrat domů. Co asi prožíval, když se v lednu 1956 ve švýcarském Schönenbergu dozvěděl o premiéře Otvírání studánek v rodné Poličce, když poslouchal gramofonové desky s první supraphonskou nahrávkou nebo když četl zprávy od přátel o českých premiérách svých dalších skladeb?
Pod novou nahrávku čtyř kantát Bohuslava Martinů se podepsal Pražský filharmonický sbor a jeho sbormistr Lukáš Vasilek, jenž projekt komentuje: „Naše nahrávka Martinů kantát vychází z připravované nové kritické edice. Díky tomu jsme měli možnost více se přiblížit autorovým záměrům a také opravit dlouholeté nánosy chyb a omylů, které obsahovalo původní vydání. Všechny kantáty jsou mnohem náročnější, než se může na první pohled zdát. Na nahrávce jsme proto pracovali dlouho a detailně. Věřím, že to bude na výsledku poznat.“
Kantáty Bohuslava Martinů vychází šedesát let od vydání první nahrávky, kterou tehdy Supraphon vydal na desce v interpretaci Českého pěveckého sboru a Kühnova dětského sboru se sbormistrem Janem Kühnem. Nová nahrávka vznikla za podpory Nadace Bohuslava Martinů a naplňuje nejvyšší interpretační nároky a návrat k původní představě skladatele. Vedle Pražského filharmonického sboru s dirigentem Lukášem Vasilkem se na ní podílela řada sólistů: sopranistka Pavla Vykopalová, barytonista Jiří Brückler, klavírista Ivo Kahánek, členové Bennewitzova kvarteta, recitátor Jaromír Meduna a další.
24. listopadu 2016 uplynulo pět let od chvíle, kdy se poprvé otevřel portál digitálního obchodu provozovaného vydavatelstvím Supraphon. Supraphonline za pět let úspěšného fungování získal mnoho příznivců jak ze strany návštěvníků, tak i od dalších vydavatelů, ale i od odborníků. Již rok po svém spuštění byl ve dvou kategoriích nominován na prestižní Křišťálovou lupu – cenu českého internetu. Během let do nabídky Supraphonline přibyly nahrávky z katalogů řady českých, slovenských a mezinárodních vydavatelství. Supraphonline v roce 2016 nabízí již bez mála tři sta tisíc alb a přes tři miliony skladeb. V roce 2015 se navíc nabídka e-shopu Supraphonline rozšířila o možnost objednávat si fyzické zvukové a audiovizuální nosiče. U příležitosti pátého výročí přichází Supraphonline s novinkou v podobě Hi-Res audio. Co obnáší Hi-Res rozlišení přiblížil Jiří Mošner ze studia ADK – Prague, které se Supraphonem dlouhodobě spolupracuje na digitalizaci bohatého archivu vydavatelství: „Mluvíme-li o Hi-Res v oblasti studiových audionahrávek, lze jistou analogií přirovnat efekt ke sledování televizního pořadu ve formátu PAL na klasických skleněných TV přijímačích, nebo na moderní flat LCD obrazovce ve známém rozlišení Full HD. Poslech klasického CD umožňuje rozlišení 16bit při vzorkovací frekvenci 44.1kHz, což bylo v roce 1979 maximum pro tehdejší technologie a dodnes platí jako norma Red Book pro výrobu kompaktních audio disků CD. V současné době je běžnou praxí zaznamenat nebo digitalizovat archivní analogové nahrávky v rozlišení až 24bit v samplovací frekvenci 192kHz. Pro ilustraci je v tomto rozlišení 6.5× větší objem přenesených dat a výsledný zvuk lze považovat za identický s originálem z analogového pásu nebo ze špičkového nahrávacího studia. Především lze konečně hovořit o plné dynamice a neořezaném frekvenčním rozsahu, kdy posluchač má možnost nahrávku slyšet tak, jak byla natočena ve studiu, nebo uložena na analogový pás.“ Vydavatelství Supraphon patří mezi průkopníky Hi-Res především v oblasti vážné hudby, kdy digitalizuje archivní snímky z původních analogových pásů v 24/192. Posluchačům nabídl na Supraphonline neopakovatelný zážitek, jak byl proveden, bez kompresí a zvukových úprav. Rozdíl mezi interpretací z CD a Hi-Res souboru je až neuvěřitelný. Dnes již není problém takto objemné a datově náročné soubory interpretovat na domácích kinech, Hi-Endových audiosoupravách, ale především i na mobilních zařízeních včetně telefonů, kdy spolu se špičkovými sluchátky lze zažít doslova hudební nirvánu.
Zemřel Radim Hladík – jeden z nejuznávanějších českých kytaristů, který byl zároveň skladatelem. Radim Hladík v mládí studoval pražskou Konzervatoř, kde se věnoval hře na kytaru. Poprvé na sebe upozornil ve druhé polovině 60. let coby člen legendárních Matadors a brzy se stal všeobecně uznávaným domácím králem elektrické kytary a také nápaditým inovátorem. Například jako jeden z prvních tuzemských kytaristů použil booster. Na podzim roku 1968 stál u zrodu Blue Effectu, v němž se začal výrazně projevovat i autorsky. V dalších letech kapela několikrát pozměnila název (Modrý efekt, M. efekt) a především obsazení, postavení Hladíka jako vůdčí postavy však bylo nezpochybnitelné. V 90. letech vystupoval Blue Effect jen výjimečně, od roku 2004 Hladík koncertoval s notně omlazenou sestavou.
Hladík se díky své všestrannosti realizoval i v jiných žánrech než v rocku. Spolupracoval například s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu, folkaři Jaroslavem Hutkou a Dagmar Andrtovou-Voňkovou či slovenskými muzikanty Pavolem Hammelem, Mariánem Vargou a mnoha dalšími. Kromě toho psal scénickou hudbu pro divadelní představení nebo k rozhlasovým hrám.
Radim Hladík na Supraphonline: https://www.supraphonline.cz/…radim-hladik
Česká filharmonie 25. ledna 2017 a následně 26. a 27. ledna uvedla v Dvořákově síni Rudolfina Epos o Gilgamešovi Bohuslava Martinů. V rámci těchto tří koncertů vznikla i nahrávka pro vydavatelství Supraphon. Na podzim tak vyšla vůbec první nahrávka původní verze tohoto díla Bohuslava Martinů zpívaná v angličtině. Provedení Eposu o Gilgamešovi, díla pro vypravěče, sóla, sbor a orchestr, se zúčastnili špičkoví interpreti: britská sopranistka Lucy Crowe, anglický tenor Andrew Staples, český basista Jan Martiník, australský barytonista Derek Welton a Pražský filharmonický sbor připravený sbormistrem Lukášem Vasilkem. Role vypravěče se ujme britský herec a režisér Simon Callow.
Koncerty a nahrávka se realizovali ve spolupráci s Nadací Bohuslava Martinů a podle kritického vydání partitury, jež připravil Institut Bohuslava Martinů.
Ve vsetínské nemocnici ve věku 87 let zemřela legenda moravského folklóru Jarmila Šuláková.
Jarmila Šuláková zpívala lidové písničky již od dětství v různých souborech, byla sólistkou BROLNu, se kterým vystupovala koncertně u nás i v zahraničí, nahrávala pro rozhlas i pro Supraphon a později i pro další vydavatelství. Zajímavostí je, že Šuláková v roce 1950 nastoupila do prodejny Supraphon ve Vsetíně. Zde byla denně v kontaktu s hudbou a setrvala zde až do roku 1985, kdy odešla jako vedoucí prodejny do důchodu.
Její nahrávky jsou také v nabídce Supraphonline: https://www.supraphonline.cz/…ila-sulakova
Premiéra muzikálu „Čas růží“ proběhla 16. března v Hudebním divadle Karlín. Šlo o dlouho očekávané představení s písněmi Karla Gotta. Ten na otázku, zda má pocit, že po hudební stránce muzikál „Čas růží“ dokonale pokrývá více než půl století jeho pěvecké dráhy, odpověděl: „Ale to víte, že bych si tam uměl představit ještě další písně. Když jsem ale pak viděl představení v jednom nepřetržitém celku, bez zastavování, tak jsem získal pocit, že tam všechno podstatné je a nic nechybí. To je samozřejmě otázka názoru a osobních preferencí… Současně jsem si uvědomil, že jsme udělali spoustu dobrých věcí. Hudebně i textově…“ Supraphon vydal dvojalbum „Karel Gott Čas růží“ s celkem 31 skladbami z let 1965–2000. Ty tvoří významný přehled zpěvákova již nesmrtelného repertoáru. Komplet „Karel Gott Čas růží“ obsahuje v rozsahu 2CD reprezentativní výběr nejznámějších hitů od bigbítového Trezoru až po nostalgickou skladbu Když muž se ženou snídá.
Vedle kompletu písniček na 2CD je připraveno také vinylové LP, sestavené ve stylu „To nejlepší z nejlepšího“. Nový zvukový remastering z původních pásů zaručuje maximální poslechovou kvalitu.
Hudební Ceny Anděl ohlásily 16. března 2017 v nominovaných titulech na ocenění i dvě skupiny, které spolupracují se Supraphonem – Priessnitz a Jananas, jenž vydaly v roce 2016 nová alba. Mezi nominacemi na Zpěvačku roku zářilo i jméno legendární Marty Kubišové, která vydala své poslední studiové album Soul a ohlásila poslední koncertní turné a rozloučení se svou druhou hudební kariérou.
Ve věku 72 let zemřela 22. března 2017 loutkoherečka, scenáristka, režisérka, dabérka a ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka Helena Štáchová.
Kromě Máničky propůjčila Helena Štáchová svůj hlas i dalším loutkovým a animovaným postavám. První nahrávka v Supraphonu s Helenou Štáchovou v roli Máničky vznikla 2. únoru 1969 a jde o scénku Hurvínkovi k narozeninám. Jako jednu z posledních nahrávek pro vydavatelství Supraphon realizovala Helena Štáchová nahrávku muzikálu Jak s Máničkou šili všichni čerti. Za úspěšné nahrávky Divadla Spejbla a Hurvínka převzala v průběhu doby od vydavatelství Supraphon dvacet zlatých a sedmnáct platinových desek.
Divadlo Spejbla a Hurvínka na Supraphonline: https://www.supraphonline.cz/…-divadlo-s-h
26. března 2017 zemřela zpěvačka Věra Špinarová – bylo jí 65 let.
Věra Špinarová byla objevem konce 60. let, kdy osobitým vokálem a rockovým cítěním spoluvytvářela ostravskou hudební vlnu. Časem se její stylový rejstřík rozšířil, ale dominantní podíl dravého altu a energického projevu na písničkových výsledcích zůstal zachován. Jejím největším hitem bylo písničkové zpracování hudebního téma z westernu Tenkrát na Západě (Jednoho dne se vrátíš), paní Věra se ale výtečně popasovala i s předlohami tak různými, jako byly Flying Through The Air (Raketouna Mars), Heart Of Glass (Kosmická láska) nebo abbovské Fernando. Českou autorskou kvalitu v jejím repertoáru představovali zejména Ivo Pavlík, Jiří Zmožek, Andonis Civopulos, Boris Urbánek, Petr Šiška nebo Adam Pavlík, zpěvaččin syn a kapelník její poslední doprovodné skupiny.
V roce 2011 převzala Věra Špinarová Diamantovou desku Supraphonu za milion a půl prodaných nahrávek na LP, MC, CD vydavatelství Supraphon.
Na podzim 2017 Supraphon vydal komplet všech alb a singlů Věry Špinarové na 13CD pod názvem Čas můj za to stál.
Luboš Andršt & Energit jsou na domácí (nejen) bluesrockové scéně skutečným pojmem a známkou prvotřídní kvality. O to víc politováníhodný je fakt, že jejich připravovaný debut v roce 1973 tehdejší, režimu poplatné vedení Supraphonu poslalo místo vydání k ledu. 7. 4. 2017, více než čtyřicet let poté, se album dočkalo svého znovuvzkříšení! Jako skvělá vzpomínka – a také jako pocta předčasně odešlému baskytaristovi Vladimírovi Padrůňkovi – vyšly aktuální verze skladeb, se zachováním hudebního ducha té doby – pod názvem Time's Arrow.
Z původních, v roce 1973 nahraných demoverzí na albu najdeme celkem čtyři písně – Blue Dance, Freedom, Loneliness a Moth (Noční motýl). „Když jsem se v roce 1991 dozvěděl, že Vláďa Padrůněk v necelých čtyřiceti letech umřel, hodně mě to sebralo. Sedl jsem si s akustickou kytarou a začal si Motýla hrát. Ale trochu jsem ho změnil, a abych to nezapomněl, nahrál jsem si novou verzi na DATku. Když jsme Motýla chtěli po letech natočit, vzpomněl jsem si na to, kazetu jsem našel a ukázalo se, že nahrávka je tak dobrá, že ji klidně můžeme použít,“ vzpomínal Andršt. Zbývající dvě písně, tedy Imprints a Time's Arrow pak vznikly coby vzpomínky na předčasně zesnulého baskytaristu. „Imprints jsem natočil v roce 1992. Když si Vláďa zakouřil, rád říkal, že lítá – podobně jako když šaman opustí své tělo a odletí do volného prostoru. Představil jsem si svobodnou duši, jak cestuje stratosférou od severu na jih. Původně jsem skladbu nahrál na sampler Czech Masters of Rock Guitar, ale bylo to tenkrát uděláno horkou jehlou. Využil jsem proto šanci si s tím pohrát a mít tuhle věc na vlastním albu. Skladbu Time's Arrow jsem napsal v současnosti jako vzpomínku na Vláďu a použil v ní hudební prvky, které měl rád,“ vysvětlil Andršt.
Dagmar Pecková vydala album Wanted / Písně Kurta Weilla u vydavatelství Supraphon v pátek 7. dubna 2017. Její studiová nahrávka vznikla ve spolupráci s Epoque Quartet & Orchestra, Miroslav Hloucal Jazz Band a s dirigentem Janem Kučerou. V nahrávce rovněž účinkuje sólista Opery Národního divadla, barytonista Jiří Hájek. Po vydání alba následovala od 11. do 30. dubna 2017 série sedmnácti představení Wanted v pražské Lucerně. Velkolepá kabaretní revue Dagmar Peckové s písněmi Kurta Weilla vznikla v produkci agentury Ságl Production podle scénáře, v režii a ve výpravě bratrů Cabanů s kostýmy Simony Rybákové.
Ve středu 19. dubna 2017 v londýnském King´s Place převzala klavíristka Jitka Čechová, členka Smetanova tria, prestižní BBC Music Magazine Award za nahrávku kompletních klavírních trií Bohuslava Martinů. Toto významné ocenění v kategorii Komorní hudba získalo Smetanovo trio poprvé již před deseti lety – v roce 2007 za nahrávku Dvořákových trií. S novým albem skladeb Bohuslava Martinů slavil český soubor mezinárodní úspěchy od samého vydání, kdy mu recenzenti již připsali: Diapason d´Or, BBC Music Magazine Disc of the Month, Sunday Times Album of the Week, TIP Harmonie.
Klavíristka Jitka Čechová k ocenění uvedla: „Radujeme se, a to hned dvojnásobně. Především z toho, že se specifické hudbě Bohuslava Martinů otevírají mnohé další dveře na světová pódia. Jeho triové komorní dílo si určitě zasluhuje pozornost ansámblů po celé zeměkouli a i díky BBC se může v dohlednu stát nedílnou součástí jejich repertoáru. Z našeho pohledu nás zcela pochopitelně těší ocenění naší snahy převyprávět komorní hudbu Martinů do co nejsdílnější podoby. Jedná se o velmi pestré dílo, každé trio dýchá naprosto odlišnou atmosférou, umožňuje tak interpretovi ukázat nezměrnou šíři barevných rejstříků kompozičních stylů Martinů. Lákalo a bavilo nás odkrývat emoční hloubku skladeb, zabalenou do leckdy velmi komplikovaných rytmických a polyfonních struktur, ale stále si zachovávající skladatelovu českomoravskou poetickou duši.“
BBC Music Magazine Award získalo Smetanovo trio opakovaně po deseti letech, kdy ji převzalo za nahrávku klavírních trií Antonína Dvořáka. „Je to úžasný pocit. Cítíme to jako potvrzení smysluplnosti našeho konání a správného interpretačního uchopení odkazu našich velikánů. Jako uvědomění si, v čem spočívá síla skladatelů, zrozených v srdci Evropy, ve spojení s porozuměním interpretů, zrozených tamtéž. Nadstavbu, která se nedá získat či nabýt. Štěstí, že se nám podařilo propojit ve Smetanovu triu tři hráče, kteří hudebně dýchají a tvoří ve vzácné symbióze.“
Supraphon na knižním veletrhu Svět knihy 2017 v ocenění Audiokniha roku 2016 získal dvě nominace za tituly: Kašpárek v rohlíku – Postřelená (audio)kniha (v kategorii Nejlepší audiokniha pro děti a mládež) a Případ Lída Baarová (Nejlepší nahrávka mluveného slova mimo kategorie).
Z produkce Supraphonu nakonec nominaci proměnil titul Případ Lída Baarová. Cenu za něj převzala jeho producentka Naďa Dvorská, která uvedla: „Případ Lída Baarová jsou autentické nahrávky z roku 1982, kde hvězda prvorepublikového filmu poprvé a zřejmě naposled vypráví, jak to doopravdy bylo. Vznikaly ve španělském Alicante v letním bytě MUDr. Dohnala, kde se herečka setkala se spisovatelem Josefem Škvoreckým. Zřejmě poprvé, a nejspíš naposled, tu Lída Baarová mluví opravdu upřímně. Josef Škvorecký si z hovorů pořizoval amatérský zvukový záznam, který hodlal literárně zpracovat. Kniha skutečně o půl roku později vyšla v nakladatelství Sixty-Eight Publishers, Corp. pod názvem Lída Baarová Útěky. Dvanáct magnetofonových kazet, na kterých je zachycena celá hereččina pravdivá zpověď, věnoval později Josef Škvorecký Ondřeji Suchému, popisuje Dvorská a ještě upřesňuje: „Z celkem osmnácti hodin vznikl komplet 3CD, zachycující v chronologickém sledu životní osudy této české hvězdy předválečného a válečného filmu.“
Na Světě knihy 2017 se uskutečnilo předání diamantové desky za díla Jana Wericha, která Supraphon vydal v uplynulých letech. To dovoluje více než kdy jindy bilancovat vše, co se této podivuhodné a geniální osobnosti české i evropské kultury týká.
Ve spojení s Jiřím Voskovcem nebylo v minulém století výraznější divadelní dvojice herců a autorů, která by, tak jako V+W (tedy Voskovec a Werich), ovlivnila vkus, směřování a další vývoj jevištního humoru naší země. V trojici s Jaroslavem Ježkem pak umocnili tito tvůrci i zásadní vliv na tvorbu divadla hudebního. Všichni následní zásadní představitelé autorského divadla nejen že se nechávali inspirovat dílem mistrů z Osvobozeného divadla, ale zcela nepokrytě a hrdě se k jejich tvorbě hlásili a hlásí (Suchý a Šlitr, Šimek a Grossmann, Vodňanský a Skoumal, Jan Burian a Jiří Dědeček, Ornest a Töpfer, bratři Justové a desítky dalších okouzlených a humorem V+W zasažených následovníků).
Počátkem padesátých let, v době krutého politického mrazu, který tehdy v Československu vládl, bylo vše, co Jan Werich (v té době již osamělý tvůrce, bez svého souputníka) vytvořil, považováno za zázrak a oázu normálního, krásného světa. Týkalo se to nejen jeho divadelní a filmové tvorby, ale i zvukových záznamů četby a vyprávění. Z té doby existuje Werichova četba Haškova Švejka (SU 5923–2 13 CD) považovaná za kongeniální propojení s autorem a dosud nepřekonaná žádným z dalších interpretů.
S relativním uvolněním politické a kulturní atmosféry v letech šedesátých vznikla i řada dalších skvělých zvukových záznamů Werichovy četby a vyprávění, dialogů i monologů, humorných i vážných, ilustrujících nejen autorovu a interpretovu mimořádnou paměť, všímavost a postřeh, ale především mistrovskou schopnost pronikavého pohledu na svět, vtipného a osvíceného, překračujícího zdaleka omezující hranice této země.
Záznamy vznikaly také díky Werichovým spolupracovníkům, kteří si uvědomovali nadání této úžasné renesanční bytosti. Proto zůstalo v archivech Supraphonu i Českého rozhlasu velké množství pokladů v podobě nesmazaných analogových pásů. A byly-li přesto záznamy smazány, nalézají se stále nadšení amatérští archiváři, kteří několik desítek let uchovávají své raritní klenoty. Patří k nim Jaromír Farník, Jiří Borovička, Ondřej Suchý, Karel Koliš, Jan Muller, Petr Prajzner a desítky dalších obdivovatelů díla Jana Wericha.
Za období od roku 2000 vydal Supraphonu ze svého archivu, doplněno některými unikáty i z archivu Českého rozhlasu (kde se o vydávání záznamů s Janem Werichem stará především Robert Tamchyna), více než dvacet čtyři titulů, čítajících 64 CD.
Na předání Diamantové desky Supraphonu na veletrhu Svět knihy 2017 byli pozváni všichni, kteří se o zveřejnění díla Jana Wericha zasloužili: Jaromír Farník, Jiří Borovička, Ondřej Suchý, Jan Muller, Petr Prajzner, František Cinger, Gabriel Gössel, Karel Koliš ml., Renata Ferklová (Památník Národního písemnictví, archiv Jana Wericha) a členové spolku Werichovci. Diamantovou desku převzala – na přání vnučky Jana Wericha Zdeny – herečka Jitka Molavcová, která zavzpomínala na setkání s nezapomenutelným hercem a spisovatelem v začátku 70. let. Již tenkrát Werich Molavcové prorokoval úspěšnou komediální dráhu.
Diskografie Jana Wericha na Supraphonline: https://www.supraphonline.cz/…0-jan-werich
Patnáct písní (LP obsahuje s ohledem na kapacitu nosiče pouze deset písní, pozn. red.), mezi nimiž nechybí osvědčené hity jako Toreadorská otázka, Pěšáci nebo Attention Aux Hommes!, ale ani skladby z řadovky A/B včetně Mardošova koncertního „pěveckého“ debutu v podobě písně Kamarádky, nabízí posluchačům unikátní hudební laskominu. Známé písně ostaly zcela nové chutě okořeněné skvělým zvukem Dušana Neuwertha i zajímavými přesahy a zábavnými aranžérskými vtípky z dílny skladatele a bývalého člena Tata Bojs Marka Doubravy. Album TATA BOJS & SOČR Live vydal Supraphon v koprodukci s Radioservisem a ve spolupráci s Českým rozhlasem.
V noci 31. května ve svých 71 letech zemřel po delší těžké nemoci Jiří Bělohlávek (24. 2. 1946 – 31. 5. 2017), nejvýznamnější český dirigent posledních desetiletí. Jeho odchodem se uzavřela jedna výrazná kapitola české i světové hudební kultury. Díky kombinaci výjimečné muzikality, pracovitosti a pozornosti k detailu za sebou zanechal úctyhodné dílo, které svým významem daleko přesahuje hranice jeho rodné vlasti. Spolupracoval s nejvýznamnějšími světovými orchestry, zanechal za sebou těžko přehlédnutelnou řadu nahrávek, jako pedagog se zasloužil o celou generaci pozoruhodných mladých českých dirigentů. Hudba byla, jak sám přiznával, smyslem a radostí jeho života. Jeho práce se dočkala ocenění i z rukou britské královny Alžběty II., jež mu před pěti lety za službu hudbě udělila Řád britského impéria. Jiří Bělohlávek byl aktivní do samého závěru života, žil mnoha plány a z nezvratného rozhodnutí osudu opustil celou řadu svých hudebních snů nenaplněných. Jeho otisk, především ve formě nahrávek, je však nepřehlédnutelný a zůstane v mnoha případech etalonem i inspirací pro další generace hudebníků a posluchačů.
Jiří Bělohlávek na Supraphonline: https://www.supraphonline.cz/…i-belohlavek
Retrospektivní výstavní show GOTT, MY LIFE vyprávěla pozoruhodný příběh nejslavnějšího zpěváka a ikony české populární hudby Karla Gotta od 8. 6. do 30. 9. 2017 na speciální lodi, která kotvila na pražské Náplavce. K této příležitosti také Supraphon vydal slavnostní reedici prvního Gottova alba z šedesátých let. Vydavatelství Supraphon bylo i jedním z partnerů této jedinečné výstavy.
Supraphon k významnému životnímu jubileu Heleny Vondráčkové vydal na 5CD Diamantovou kolekci – jde o dosud nejrozsáhlejší výběr písní interpretky, jejíž nezaměnitelný hlas provází v této zemi několik generací. Soubor 5CD mapuje její dlouhou a neobyčejnou kariéru. Na narozeninovém koncertě na hradě Karlštejn předala Vondráčkové ředitelka Supraphonu Iva Milerová Jubilejní diamantovou desku za dlouholetou spolupráci.
Ve věku 90 let zemřela po krátké vážné nemoci oceňovaná cembalistka a hudební pedagožka profesorka Zuzana Růžičková.
Zuzana Růžičková se narodila 14. ledna 1927 v Plzni, na klavír začala hrát až v devíti letech. Když vypukla druhá světová válka, byla kvůli svému židovskému původu vyloučena z primy gymnázia. V lednu 1942 ji s rodinou deportovali do Terezína (zde se dostala do kontaktu i s dalšími vězněnými hudebníky) a pak do Osvětimi a Bergen-Belsenu. Měla nakonec štěstí a přežila. Domů se ale vrátila s hrůznými zážitky a pocitem, že nic na světě nemá smysl. Po válce studovala hudbu. „Už jako dítě jsem strašně tíhla k Bachovi, díky tomu jsem se dostala k cembalu, protože pro tento nástroj Bach komponoval,“ uvedla Zuzana Růžičková před lety. V letech 1947 až 1951 studovala na Akademii múzických umění v Praze a posléze také v Paříži. V roce 1956 Zuzana Růžičková vyhrála soutěž v Mnichově a zahájila tak svou úspěšnou kariéru, trvající několik desetiletí. Za komunistického režimu jí bylo vyčítáno, že v cembalu propaguje „feudální a religiózní“ nástroj. Jako průkopnice musela tedy zpočátku přesvědčovat pořadatele koncertů a publikum, že cembalo je rovnoprávný nástroj. Hrávala proto tehdy dokonce v jednom koncertu stejné skladby nejprve na klavír a pak na cembalo. S houslistou Josefem Sukem procestovala například celou Evropu, Japonsko, Thajsko, Austrálii, USA a Kanadu. Hostovala na festivalech. Zuzana Růžičková byla v letech 1979 až 1990 sólistkou České filharmonie. Hru na klavír a cembalo také vyučovala, ale až v polovině osmdesátých let se jí na Akademii múzických umění podařilo prosadit cembalo jako plnoprávný hlavní studijní obor. V roce 1990 se stala profesorkou. Působila také na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, vedla mistrovské kurzy po Evropě, například v Curychu, Stuttgartu či v Sofii, ale i v dalekém Tokiu. V roce 1994 jí Hamburk udělil Zemskou medaili za umění a vědu, v roce 2011 zase v Cáchách převzala Cenu Karla IV. „Moc jsem se musela odhodlávat, abych do Německa vůbec jela. Bála jsem se, že bych mohla potkat někoho ze svých trýznitelů, ale přes Bacha se mi to podařilo překonat,“ vzpomínala Zuzana Růžičková. Hudebnice získala řadu dalších ocenění: čtyřikrát například prestižní pařížskou cenu Grand Prix du Disque Académie Charles Cros. V roce 2003 jí byl udělen francouzský titul Rytíře umění a literatury a od českého prezidenta převzala medaili Za zásluhy.
Zuzana Růžičková nastudovala a natočila na 35 alb – kompletní Bachovo dílo. V letech 1979 až 1990 byla sólistkou České filharmonie. Získala řadu ocenění. Například dostala v roce 2003 od prezidenta medaili Za zásluhy II. stupně či francouzský titul Rytíře umění a literatury. Jubilejní platinovou desku Supraphonu převzala Zuzana Růžičková v červnu 2017. Supraphon jí v květnu 2017 vydal výroční reedici kompletu Bachových cembalových koncertů z roku 1968.
Mezinárodní knižní bestseller Michaela Žantovského HAVEL vyšel v září 2017 v audio podobě v podání autora, Jana Vondráčka a Zuzany Stivínové. Přes 550 stran knihy je v audio podobě na 2CD-MP3/ MP3/ FLAC.
Když v roce 2014 v nakladatelství Argo vyšla česká verze knihy Michaela Žantovského HAVEL, tak se okamžitě stala bestsellerem. Autor píše v předmluvě knihy: „…tato kniha se zrodila ze zármutku a z vděčnosti. Několik týdnů jsem se s Havlovým skonem v prosinci 2011 neuměl vyrovnat. O měsíc později jsem dospěl k názoru, že mu dlužím alespoň knihu“. Autor čerpal z vlastních zážitků a zkušeností, z literatury, rozhovorů, zápisků, Havlových projevů literárních, politických i filosofických. Kniha vznikala dva roky a prapůvodně pro angloamerický trh. Dílo po vydání vzbudilo v nakladatelském světě absolutní nadšení: práva na vydání jsou prodána do desítek jazyků. Audioknihu Supraphonu načetl Jan Vondráček tak, že posluchač s napětím vnímá všechny zjevené skutečnosti a netrpělivě očekává pokračování, motta k jednotlivým kapitolám zaníceně přednáší Zuzana Stivínová a tři úvodní kapitoly přečetl autor sám.
Sedm let po mimořádném úspěchu s nahrávkou Dvořákových kvartetů, jenž byla oceněna prestižní Gramophone Award v kategorii „Nahrávka roku", se Pavel Haas Quartet ke Dvořákovi vrátil. „V tomto repertoáru dnes prostě nemá konkurenci,“ napsali již před několika lety v Sunday Times. Pro novou nahrávku Klavírního kvintetu č. 2 A dur, op. 81 si hráči přizvali skvělého izraelského pianistu Borise Giltburga. Ve Smyčcovém kvintetu Es dur, op. 97 kvarteto doplnil violista Pavel Nikl, zakládají člen PHQ. První ohlasy na nové album přišly z Anglie: Kritik Jan Smaczny v BBC MUSIC MAGAZINE napsal: „Triumf pro Pavel Haas Quartet! …Tyto skvěle natočené nahrávky patří k těm nejpozoruhodnějším, s jakými jsem se v posledních letech setkal“. Publicista Stephen Pritchard uvedl v THE GUARDIAN: „Projev je dechberoucí, každý hráč si zachovává vlastní osobitost a zároveň v souhře s ostatními vytvářejí doslova mimořádnou hudební magii“. Album vyšlo u Supraphonu 20. října 2017 na CD i digitálně jako MP3, FLAC i HI-RES.
Lucie Bílá vydala nové vánoční album Bílé Vánoce Lucie Bílé II. Vyšlo na CD i vinylové desce a digitálně. Album již v rámci křtu obdrželo za úspěšný prodej zlaté ocenění. Lucie Bílá i v roce 2017 pokračovala ve své triumfální hudební kariéře a převzala 20. Českého slavíka v kategorii zpěvačka a 13. Absolutního českého slavíka! Své pracovní úspěchy korunovala titulní rolí v muzikálu Sestra v akci a vyprodaným vánočním koncertním turné po České a Slovenské republice.
V po strop zaplněné prodejně Supraphon Musicpoint obdržela kapela Škwor Zlatou desku Supraphonu a to hned ve dvojím provedení. Kromě předchozí řadovky Hledání IDentity získala během necelých tří měsíců od vydání statut zlaté desky také novinka Uzavřenej kruh!
Už před samotným vydáním svého očekávaného druhého řadového alba ZE.MĚ si Barbora Poláková odnesla cenu Anděl 2017 za klip k prvním singlu Po válce a v triumfálním tažení pokračovala i po jeho vydání. Novinka obsadila první příčku hitparády nejprodávanějších alb IFPI a skvěle si vedla například i na iTunes nebo v digitálním obchodě Supraphonline.cz, většina koncertů turné byla vyprodaná.
„Romským dětem chybí pocit, že jsou ve společnosti vítané. Jejich cesta ven ze začarovaného kruhu osad a ghett do světa, kde se od nich něco očekává, mohou si věřit a mohou něco dokázat, je jedna z nejtěžších cest. Sbor Čhavorenge je prostředím, které děti motivuje, aby se nevzdávaly svých snů a aby šly za naplněním svého životního příběhu.“ S tímto krédem Ida Kelarová spolupracuje s Českou filharmonií na projektu, který má romským dětem dát kýženou naději. Supraphon ve spolupráci s Českou filharmonií vydal v dubnu 2018 album: Čhavorenge – „Hej Romale“
Supraphon za podpory Státního fondu kultury a Národního muzea vydal výjimečnou nahrávku Moravských dvojzpěvů Antonína Dvořáka. Komplet všech třiadvaceti Moravských dvojzpěvů byl pořízen na původní Dvořákovo křídlo značky Bösendorfer z roku 1879, jež je chloubou sbírky Muzea Antonína Dvořáka v Praze. Nahrávky se ujali mladí interpreti s významnými mezinárodními vavříny, především však s citem pro půvab Dvořákových písní i pro neopakovatelné barvy skladatelem dotýkaného nástroje. Sopranistku Simonu Šaturovou, mezzosopranistku Markétu Cukrovou, tenora Petra Nekoranec na Dvořákův klavír doprovázel Vojtěch Spurný. V rámci nahrávání vznikl v produkci Jiřího Hubače ze společnosti BVA International pořad pro Českou televizi. Album s novou nahrávkou vydal Supraphon 20. dubna 2018 na CD i v digitálních formátech.
Svatební cesta do Jiljí je známá TV komedie s Libuší Šafránkovou a Josefem Abrhámem, kteří hráli mladý nadějný pár vystavený rafinovaným zkouškám života. Supraphon na jaře 2018 vydal audioverzi novely Miroslava Skály, jež byla předlohou k filmu. V nahrávacím studiu usedli Tatiana Vilhelmová a Vojtěch Dyk, aby vznikla zábavná audiokniha, dokreslená hudbou Petra Skoumala. Křest audioknihy proběhl na mezinárodním knižním veletrhu a literárním festivalu Svět knihy 2018, který se konal na pražském Výstavišti v sobotu 12. května v Sále audioknih. Následující rok byla tato audiokniha nominována na Nejlepší audioknihu roku 2018 – v kategorii Vícehlasá četba.
Karel Gott vydal nové album Ta pravá. Tucet písniček je mixem popové klasiky a standardů, které chtěl natočit již dříve, v průběhu let na ně nezapomínal a nyní pro ně přišel ten správný moment. Tou pravou je ovšem také původní domácí píseň, kterou mu „na tělo“ napsal zpěvák a skladatel Marek Ztracený. Zajímavá první spolupráce se podařila tak, že se dokonce stala songem titulním. Vznikl k němu navíc také produkčně a vizuálně ambiciózní videoklip s originálním ohlédnutím za úspěšnou a bohatou kariérou Karla Gotta.
Britský hudební měsíčník Gramophone vyhlásil v pátek 31. Srpna 2018 vítěze cen Gramophone Awards. Album vydané Supraphonem s nahrávkou Dvořákových kvintetů v podání Pavel Haas Quartet získalo ocenění v kategorii „Komorní hudba“. Slavnostní předání prestižních cen se uskutečnilo 13. září 2018 v jednom ze sálů De Vere Grand Connaught Rooms v londýnské čtvrti Covent Garden.
Nové album Olympiku vydané v září 2018 představuje hned čtrnáct čerstvých skladeb Petra Jandy, stylově shrnujících vlastně celé rockové období existence kapely. Od prostých šedesátkových popěvků přes dojemné balady ve stylu sedmdesátých a osmdesátých let či pořádně našlápnuté kytarové hard rychlovky až po logická životní ohlédnutí, to vše pod heslem „Nová energie“. Album Trilobit přineslo Olympicu uznání od hudebních publicistů i oživení mezi fanoušky.
Stálice naší populární hudby Hana Zagorová vydala na podzim 2018 nové album, které nazvala podle písničky zpěváka a skladatele Marka Ztraceného Já nemám strach. Album je stylovým mixem popu s šansonem a nechává plně vyniknout zpěvaččině interpretační osobitosti. Jeho hlavním krédem je nacházení optimismu v překonávání nástrah, které přináší osud, láska i ubíhající čas. Hana Zagorová po albech Vyznání (2014) a O Lásce (2016) pokračuje ve spolupráci s mladými autory, kteří jsou často velmi úspěšní ve svých vlastních hudebních kariérách. Někteří s Hanou Zagorovou spolupracovali již na předešlých albech, jiní se objevují na tomto albu poprvé.
Radek Baborák neváhal upravit si nevyužitou větu ze symfonie pro doplnění chybějících částí nedokomponovaného hornového koncertu W. A. Mozarta. Z dochovaných fragmentů tímto způsobem vznikly hned dva „nové hornové koncerty“. Do kontextu objevování krásně zapadá mnoha záhadami opředená Koncertantní symfonie pro čtyři dechové nástroje s orchestrem, K 297b. Ta je nahraná v Baborákově úpravě pro původní mozartovské obsazení. Sólových partů se ujali virtuosní hráči nejlepších evropských orchestrů. Ve 12 hornových duetech – na tomto albu jediné kompletně dochované skladbě v původním obsazení – je Baborákovi partnerem další hornová legenda současnosti, Radovan Vlatković. Album bylo oceněno v rámci cen Classic Prague Awards.
Zpěvačka Jitka Zelenková koncertem v pražské La Fabrice oslavila půl století svého působení na hudební scéně. Od ředitelky vydavatelství Supraphon Ivy Milerové převzala Jubilejní platinovou desku, protože uplynulo také padesát let od vydání její první nahrávky, kterou v roce 1968 jako osmnáctiletá nahrála právě pro Supraphon. Byl to vinylový singl s písničkou Sun Sun, kterou zpěvačka nahrála v doprovodu skupiny Pastýři. Na podzim 2018 vydala Zelenková novou desku Intimity a tím svoji diskografii rozšířila na osmnáct alb.
Mezzosopranistka Dagmar Pecková se rozhodla nadělit sobě i svým přátelům a příznivcům velmi osobní dárek v podobě vánočního alba. Posluchač se potěšil českými a moravskými koledami i něžnou poetikou vánočních písní z českých barokních kancionálů 17. století (Michnova Chtíc aby spal ve výběru nemůže chybět). Na vzniku alba i na doprovodném koncertním turné spolupracovala s Jaroslavem Krčkem a jeho Musicou Bohemicou. Nahrávka patřila v roce 2018 k těm komerčně nejúspěšnějším z klasiky.
Sbírka Nových slovenských písní představuje v tvorbě Martinů unikátní případ; sám je posbíral během svého pobytu na Slovensku v roce 1920 a následně k nim zkomponoval klavírní doprovody. Trojice renomovaných interpretů s autentickým vztahem k lidové hudbě a k dílu Martinů vydala v únoru referenční nahrávku, jež dala vyniknout křehké kráse těchto písní. Nahrávka v dubnu 2019 získala ocenění prestižního francouzského hudebního periodika – Diapason D´or.
Rok 2019 je pro album Nikola Šuhaj loupežník , ale především pro sourozence Ulrychovy v hned několika ohledech výroční. Petrových pětasedmdesát, Hanina sedmdesátka, pětapadesát let společného vystupování, z toho čtyřicet pět se skupinou Javory. Tyto roky představují spoustu skvělé muziky a v únoru 2019 i reedovaný Nikola Šuhaj loupežník patří mezi tu nejvzpomínanější.
Populární zpěvačka a herečka Barbora Poláková, která se třemi nominacemi patřila mezi jedny z favoritů Cen Anděl 2018, svou roli potvrdila při slavnostním vyhlášení v pražském Foru Karlín v přímém přenosu ČT1, když proměnila dvě ze tří nominací. Konkrétně si odnesla okřídlenou sošku coby Sólová interpretka roku a oceněn byl také její, na Instagramu živě přenášený, klip k písni 2–8–5 z loňského alba ZE.MĚ. Stejně jako Poláková získaly dva Anděly také kapely Lucie a The Atavists. V nově zavedené kategorii Klasická hudba zabodovala světová premiéra opery Bohuslava Martinů What Men Live By (Čím lidé žijí), již nahrála Česká filharmonie pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Pomyslným vrcholem večera pak bylo uvedení Michala Prokopa do Síně slávy, které sám oceněný společně s kapelou Framus Five doprovodil emotivním provedením dnes již legendárního hitu Kolej Yesterday.
Věhlasná Zlatá ladička byla udělena nahrávce písní Bohuslava Martinů v podání Martiny Jankové, Tomáše Krále a Ivo Kahánka. Diapason d'Or (Zlatá ladička) je nejvyšší ocenění nahrávek udělované odbornými kritiky významného francouzského hudebního magazínu Diapason. I když Supraphon získal toto ocenění již za řadu nových i archivních nahrávek, vždy jde o mimořádnou událost a významné ocenění české hudby na mezinárodním poli.
Společně s padesátkou rozhlasových symfoniků pod taktovkou dirigenta Jana Kučery natočil Karel Gott novou verzi písničky Karla Svobody a Zdeňka Borovce Jdi za štěstím. Šlo o jeho poslední studiovou nahrávku. Písnička v premiéře zazněla na Českém rozhlase Dvojka 14. července, v den zpěvákových 80. narozenin.
K významnému životnímu jubileu nejúspěšnějšího zpěváka v historii české populární hudby Karla Gotta vydal Supraphon hned dvě speciální kolekce mapující jeho nejoblíbenější písně z průběhu šesti dekád jeho oslnivé hudební kariéry. KAREL GOTT 80/80 – Největší hity 1964–2019 na 4CD a zároveň v exkluzivním výpravném 15CD-boxu pod názvem KAREL GOTT SINGLY – 300 písní z let 1962–2019. Karel Gott za 4CD komplet 80/80 – Největší hity 1964–2019 převzal Zlatou desku Supraphonu.
Nahrávka, kterou její protagonisté pokřtili v rámci festivalu Dvořákova Praha, pochází z koncertního provedení v Bamberku a nadšená kritika ji označila za objevnou. Studiový snímek Dvořákova Klavírního koncertu je jedním z nejpřesvědčivějších návratů k původní skladatelově verzi díla, opouštějící „efektní a virtuózní vylepšení“ pozdějších upravovatelů. Křehký a zpěvný Dvořák, který vždy dává přednost výrazové hloubce před nástrojovým efektem. Jde o neopakovatelné setkání vynikajících hudebníků nad výjimečným českým – a neméně světovým – repertoárem. Nahrávka klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů slaví úspěchy od samého vydání: BBC Radio 3 Disc of the Week; BBC Music Magazine Recording of the Month; Choix de Classique HD.
Nejvýznamnější český zpěvák populární hudby Karel Gott zemřel v osmdesáti letech. Za více než padesát let kariéry vydal na tři stovky desek a nazpíval kolem tisícovky písní. Jeho jméno se stalo pojmem nejen u nás, ale i v Německu, kde si vysloužil přezdívku Zlatý hlas z Prahy.
Písničky pro album Ta o mně komponovali: Marek Ztracený, Jan Vávra a Jana Infeldová ze skupiny Jananas, Jana Kirschner a Katarína Knechtová. Album produkoval Martin „Maxo“ Šrámek, o mix se postaral Andrej Hruška a mastering provedl Miroslav Chyška. Vzniklo tak mimořádné album silných písniček v současné, ale přitom ne účelové zvukové produkci, korunované skvostným pěveckým výkonem Lucie Bílé. Ihned po vydání album získalo zlatou desku.
Pavel Haas Quartet vydal v pořadí již osmé album, tentokrát se Smyčcovými kvartety č. 2, 7 a 8 Dmitrije Šostakoviče. Za nahrávku získal poprvé jedno z nejprestižnějších českých ocenění Classic Prague Awards 2019.
Michal Horák patří k představitelům nové písničkářské generace, která se na scéně objevila po nástupu Tomáše Kluse a Xindla X. Svým debutovým albem se řadí k interpretům, jakými jsou Pokáč a Voxel. Ty na albu s prozaickým názvem, Michalovo cédéčko můžeme slyšet v písních Netuším a Nemusí bejt. Do povědomí širší veřejnosti se Michal Horák dostal už dříve vydanými singly (V 7:25, Hej teto! nebo Vysokoškolskej song) zveřejněnými společně s videoklipy prostřednictvím YouTube. Pravidelně koncertuje po celé republice.
Třicáté výročí začátku cesty ke svobodě a demokracii slaví Supraphon vydáním speciální kompilace nejúspěšnějších písní Marty Kubišové na albu Depeše, které vyšlo na CD, LP i digitálně. Marta Kubišová naposledy vystoupila na výjimečném listopadovém koncertě v pražské Lucerně. K této příležitosti vznikla i nová nahrávka hymnické písně Modlitba pro Martu.
Divadlo Spejbla a Hurvínka slaví spolu se Supraphonem 100 let od chvíle, kdy se na scéně poprvé objevila loutka pana Spejbla. Vychází reprezentativní sampler Ať žije Spejbl – a to na LP, CD i digitálně.
Classic Prague Awards v kategorii Nahrávka roku získal mezinárodně uznávaný a oceňovaný Pavel Haas Quartet za album s kvartety Dmitrije Šostakoviče. Vzhledem k tomu, že Pavel Haas Quartet je aktuálně na turné v Německu, převzali cenu zástupci vydavatelství Supraphon.
Cenu Classic Prague Awards za komorní výkon si odnesl Belfiato Quintet za své provedení Rejchových kvintetů, které nahrál na album, jenž vydal Supraphon koncem září.
Marek Ztracený zcela nečekaně překvapil své fanoušky a u příležitosti dvou vyprodaných koncertů v O2 areně oznámil pouhý týden před vydáním nové album Planeta jménem stres. Už 28. 2. za album převzal Zlatou desku Supraphonu.
Ve věku 77 let 1. března 2020 zemřel jeden z průkopníků české country a zakládající člen slavné country skupiny Greenhorns Jan Vyčítal. Proslavil se nejen jako zpěvák, kytarista a textař, ale i jako karikaturista a autor oblíbených kreslených vtipů. Mnohé jeho písničky se staly evergreeny – jako například: Oranžovej expres, Pivní džíp, Cadillac, Rovnou, tady rovnou, Blízko Little Big Hornu, Červenou řeku, Blues Folsomské ad.
Necelých pět let po vydání sólového debutu Home (2015) vydává Klára Vytisková nové album a uzavřela dlouhodobější exkluzivní spolupráci se Supraphonem. Novinku pojmenovala Love Is Gold.
Ve věku 80 let zemřela legendární zpěvačka Eva Pilarová. Její nahrávky jsou součástí tzv. „Zlatého fondu“ vydavatelství Supraphon a většina z nich je zpřístupněna na Supraphonline.
Celý svět zasáhla pandemie coronaviru! V době vyhlášení nouzového stavu s omezením pohybu obyvatel přišel Supraphon se speciální nabídkou, kterou pod heslem „RADOST Z POSLECHU“ chtěl přispívat k optimističtější atmosféře v domácích karanténách. Nabídl ke stažení několik audioknih zdarma. Akce si získala na sociálních sítích i v médiích velké sympatie.
Ve věku 82 let náhle zemřel Dušan Vančura, zpěvák a kontrabasista legendární skupiny Spirituál kvintet. V kapele působil 50 let.
Cena Audiokniha roku udělovaná Asociací vydavatelů audioknih (AVA) – Supraphon získal hned 4 nominace ve 4 kategoriích. Nejlepší interpret pro Igora Orozoviče za audioknihu Život v rytmu swingu, která vypráví životní příběh Jiřího Traxlera – hudební legendy 30. let minulého století. Nominaci pro Barboru Hrzánovou v kategorii Nejlepší interpretka za Indiánské pohádky. V kategorii Nejlepší audiokniha – dramatizace – se mezi nominovanými ocitl titul Nový návrat malého prince a nominace za nejlepší audioknihu v kategorii Mluvené slovo mimo kategorie patří Cestě do pravěku – filmovému příběhu, který v audiopodobě načetl Oldřich Kaiser.
Ivo Kahánek získal BBC Music Magazine Award! S nahrávkou klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů slavil klavírista Ivo Kahánek s Bamberskými symfoniky a dirigentem Jakubem Hrůšou úspěchy od samého vydání. Album například získalo BBC Radio 3 Disc of the Week, BBC Music Magazine Recording of the Month, Choc de Classica, Album der Woche na BR Klassik a Choix de Classique HD. Muzikanti se v květnu 2020 dočkali vítězných vavřínů v kategorii Concerto v rámci prestižních britských BBC Music Magazine Awards.
22. května vyšel unikátní záznam z představení Smetanovy opery Libuše 29. května 1939 v Národním divadle v protektorátní Praze. Nahrávka Talichova koncertního provedení Smetanovy Mé vlasti (SU 4065–2) z 5. června 1939 z Národního divadla v nacisty okupované Praze vzbudila ve světě značnou pozornost (Gramophone Special Historic Award 2012) – a zdálo se, že se tím Talichova diskografie definitivně uzavírá. Z pozůstalosti sopranistky a představitelky Libuše Marie Podvalové však vzešel další unikát. Přesně týden před Mou vlastí, 29. května 1939, vznikla v Národním divadle nahrávka z Talichova provedení Libuše. Z fólií téměř zázrakem dochovaných do dnešních dnů se podařilo zrekonstruovat fragmenty třetího dějství opery (na CD jsou doplněny snímkem předehry z roku 1940). Závěrečné Libušino proroctví muselo v roce 1939 znít uším Čechů jako ta nejodvážnější deklarace národní hrdosti a statečnosti. I přes neúplnost a nízkou zvukovou kvalitu nahrávky jde o unikát nedozírné hodnoty.
V řijnu 2020 bylo album oceněno jako Editor's Choice v prestižním britském časopise Gramophone.
Při příležitosti významného životního jubilea Jitky Zelenkové vydává Supraphon speciální Best of. To nabízí více než dvacet snímků, které mapují úspěšnou uměleckou kariéru oblíbené zpěvačky a najdete zde tak všechny velké šlágry jejího života včetně duetů s Karlem Gottem, Karlem Černochem, Karlem Zichem a Davidem Krausem.
V žánorvé kategorii Cen Anděl věnované klasické hudbě byla oceněna nahrávka Ivo Kahánka, Jakuba Hrůšy a Bamberských symfoniků Dvořák & Martinů: Klavírní koncerty. Mezi dalšími nominovanými byli Pavel Haas Quartet a Bennewitzovo kvarteto.
Vyhlášení vítězů nejstaršího českého odborného hudebního ocenění Anděl byli díky pandemii coronaviru pouze ve vysílání České televize. Favoritem se stal Vladimír Mišík, který s albem Jednou tě potkám získal od České hudební akademie rekordních šest sošek. Supraphon v roce 2020 také vydal reedici jeho alba „…ETC 2“
Supraphon spouští nový speciální videoseriál 5 do černého, v němž umělci a další zajímavé osobnosti spolupracující se Supraphonem odpovídají na pět rychlých otázek. Mezi zpovídanými se během roku 2020 objevili například Václav a Jan Neckářovi, Vilém Veverka, Mardoša z Tata Bojs, Michal Horák, Klára Vytisková, Dagmar Pecková, Olda Říha a další…
V roce 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vychází poprvé mimo Japonsko integrální nahrávka Beethovenových kvartetů pořízená legendárním Smetanovým kvartetem pro Nippon Columbia. Tato unikátní nahrávka, která vznikla v letech 1976–1985 v Praze i přes své zdánlivé stáří stále fascinuje a pohlcuje živostí a dynamičností Smetanova kvarteta a je naprosto strhující i pro dnešního posluchače. Nahrávka pečlivě zremasterovaná z původních analogových pásů skýtá pro milovníky dokonalého zvuku možnost poslechu v Hi-Res 24 bit / 192 kHz.
Autorka mnoha známých hitů Jiřina Fikejzová zemřela v úterý 2. září 2020 v úctyhodném věku 93 let. Skvělá textařka bývala kdysi také úspěšnou reprezentantkou v běhu a mnoho let spolupracovala s vydavatelstvím Supraphon. Řekni, kde ty kytky jsou, Dominiku, Chci zapomenout, Akropolis adieu, Malý vůz, Co dál, Za rok se vrátím, Massachusetts… Písničky na slova Jiřiny Fikejzové bychom mohli vyjmenovávat dlouho. Vždyť také vznikaly už od padesátých let 20. století, kdy byl začínající autorce mentorem Vladimír Dvořák. Fikejzová zanechala výraznou stopu i ve vydavatelství Supraphon, kde mnoho let pracovala.
Vychází album 4 Tenoři. Vokální formaci tvoří držitelé tří cen Thálie, pop-muzikálová legenda a sólista opery pražského Národního divadla. Marian Vojtko, Pavel Vítek, Jan Kříž a Michal Bragagnolo jako 4 Tenoři poprvé společně zazpívali před třemi lety na koncertě Pocta muzikálům s Českým národním symfonickým orchestrem pod vedením Marcella Roty. Jejich eponymní album se stalo jedním z komerčně nejúspěšnějších CD Supraphonu v roce 2020.
Barbora Poláková složila společně se svým kapelníkem Davidem Hlaváčem píseň pro film Bábovky na motivy stejnojmenného knižního bestseller Radky Třeštíkové. Píseň, v níž Poláková svou typickou podmanivou poetikou umně reflektuje emoční sítě a oboustranné viny a odpovědnosti, jež protkávají vztahy nejen filmových hrdinů, zaujme vyjma textu i neotřelým zvukem. Kromě autorské dvojice Poláková-Hlaváč se na něm podílela také držitelka Ceny Anděl 2019 v kategorii Sólová interpretka roku Beata Hlavenková. Téma písně pak působivě akcentuje videoklip v režii renomovaného Rudolfa Havlíka, jenž je zároveň režisérem a spoluautorem scénáře filmu Bábovky.
Ke 150. výročí narození Vítězslava Nováka, vyšla první studiová nahrávka jeho Klavírního koncertu e moll v podání Jana Bartoše a Symfonického orchestru Českého rozhlasu řízeného Jakubem Hrůšou. Album získalo v zahraničí: Album of the Week, Europadisc (2020); Classical Album of the Week, The Guardian (2020)
Populární zpěvačka Hana Zagorová a tenorista světového renomé Štefan Margita vydávají společné album s příhodným názvem Konečně společně, jenž patřilo k nejprodávanějším titulům Supraphonu v roce 2020. Vydání alba mělo doprovázet první společné turné této dvojice po velkých sportovních halách. Kvůli koronavirové pandemii se však vše muselo zrušit a zůstalo pouze u vydání alba, které vyšlo nejen na CD a digitálně, ale i na LP.
Vilém Veverka, hobojista světového renomé, po několika „klasických“ vrcholech (oceňované nahrávky skladeb Telemanna, Brittena, Vivaldiho, Zelenky, Bacha) vydal album Next Horizont na pomezí stylů a žánrů. Album obsahuje skladby Johanna Sebastiana Bacha, Ennia Morriconeho, Ástora Piazzolly, skupiny Led Zeppelin, ale také Mariána Vargy, Zdeňka Merty, Miroslava Žbirky a Martina Hyblera. Mezi hudební hosty si Vilém Veverka přizval houslového virtuosa Pavla Šporcla. Crossoverové album Next Horizon patřilo mezi nejprodávanější alba s umělcem klasické hudby v roce 2020.
2. ročník Ceny Bystrouška vyhlásil nejlepší audioknihy pro děti a mládež vydané ve školním roce 2019–2020. Specifikem ocenění, pořádaným Asociací vydavatelů audioknih ve spolupráci se Sdružením pro tvořivou dramatiku je, že vítěze jednotlivých kategorií vybírá dětská porota složená z žáků některé ze základních uměleckých škol. Tentokrát to byli členové Divadla Vydýcháno při ZUŠ Liberec, kteří v kategorii pro děti od 7 do 11 let ocenili jako nejlepší počin na jaře vydanou audioknihu Baron Prášil, kterou podle literární předlohy Adolfa Weniga skvěle načetl Miroslav Táborský. Druhé místo v kategorii pro děti od 12 let pak obsadil loni vydaný Nový návrat malého prince Richarda Bergmana, který je volným pokračováním Malého prince od Antoine de Saint-Exupéryho a na jehož audiopodobě se podíleli Michal Dlouhý, Jan Kanyza, Jiří Lábus, Miroslav Táborský a Matěj Havelka.
K nedožitým 90. narozeninám fenomenálního klavíristy Ivana Moravce (9. 11. 2020) vychází speciální boxset Portrait. 11 CD a 1 DVD je dosud nejkomplexnější kolekcí nahrávek v tuzemsku i ve světě uznávaného umělce doplněná filmovým dokumentem a dosud nezveřejněnými unikátními snímky z archivu České televize.
Vydavatelství Supraphon rozšiřuje své portofolio i o žánr hip hop, když vydává nové EP Koruna z trní mladému raperovi a talentovanému hudební producentovi s pseudonymem Totally Nothin, který se žánrově pohybuje na pomezí alternativního rapu a punk-rapu.
Stále populárnější rocková kapela Škwor vydala v pořadí desáté studiové album Tváře smutnejch hrdinů. Jejich album se v listopadu ihned vyhouplo do čela hitparády IFPI-ČR a stalo se i jedním z nejprodávanějších titulů roku 2020!
S odstupem tří desetiletí od kompletu 12CD Emy Destinnové připravil Supraphon podobně vzácný komplet 3CD Karla Buriana (1870–1924), předního tenoristy Metropolitní opery a stálého hosta v Londýně, Paříži, Curychu, Mnichově, Bayreuthu, Drážďanech, Berlíně, Praze, Vídni, Budapešti atd. Do svých nových inscenací v Metropolitní opeře ho zvali Gustav Mahler a Arturo Toscanini. Enrico Caruso na přímo položenou otázku, proč sám nezpívá také v německých operách, odpověděl: „Já mohu zpívat jen něco, Burian všechno.“ Burian proslul především jako vzorový wagnerovský pěvec (Tristan, Parsifal, Siegfried, Stolzing), ale i v rolích italských, francouzských a ruských. Jako pěvec Karel Burian zažil světový věhlas, jako člověk bohatý život provázený velkou láskou i záští. Z let 1906–1913 se dochovalo 72 gramofonových záznamů operních árií a písňového repertoáru. Komplet bylo možné sestavit díky laskavé spolupráci sběratelů a institucí z celého světa, kteří za tím účelem zapůjčili původní šelakové desky. Poprvé tak mají posluchači jedinečnou příležitost poznat a poslouchat všechny nahrávky, které na počátku gramofonové éry natočil jeden z největších operních pěvců své doby.
Skupina Tata Bojs vydala po pěti letech řadovku s pořadovým číslem 10. To dostalo název Jedna nula, který v sobě skrývá hned několik výkladů tohoto slovního spojení. Kapela z Hanspaulky jím reflektuje fakt, že se jedná o v pořadí desátý studiový počin. Stejně tak je v něm zároveň skryt i odkaz na binární soustavu, tedy základní vzorec digitálního světa, který je stále běžnější součástí našich životů. A promítá se i v obalu novinky, jejž vizuální umělec a frontman Tata Bojs Milan Cais vytvořil právě za použití moderních digitálních technologií a pomocí scanneru převedl členy skupiny na „jedničky a nuly“. Nula v názvu alba též symbolizuje jakési „nic“ a jedna naopak „něco“. Čísla, která jsou hned za sebou, ale zároveň tvoří velký kontrast. V neposlední řadě je i Jedna nula určitým synonymem pro vítězství, v něž všichni doufáme. Kritiky i fanoušky velmi vřele přijatá novinka vznikla v producentském tandemu Milan Cais a Dušan Neuwerth a za spolupráce řady dalších osobností (Marcel Bárta – saxofon, sCore orchestra a třeba i bývalý člen TB Marek Doubrava – aranže smyčců).
Písničkář Michal Horák navzdory nepříznivým okolnostem způsobeným pandemii koronaviru uzavírá další úspěšný rok spolupráce s vydavatelstvím Supraphon. Po skvěle přijatých předchozích singlech Rande, V toleranci s hostující Terezou Balonovou a Vpoho nebo Hodně jím a mám to rád ještě pár dní před Štědrým dnem přišel s novou písní Domů k vám.
Supraphon jako první titul v roce 2021 vydává audioknihu, která navazuje na novou a velmi očekávanou minisérii České televize „Božena“ – o spisovatelce Boženě Němcové. Audiokniha „Božena Němcová – Korespondence 1844—1862“ vydal Supraphon den po odvysílání prvního dílu na CD-MP3 a v digitálních formátech. K hlasu Ani Geislerové, která v televizním seriálu ztvárnila starší podobu legendární spisovatelky, se v nahrávacím studiu přidal ještě hlas herce Igora Orozoviče, jenž v nahrávce upřesňuje okolnosti vzniku jednotlivých dopisů, připomíná osobnosti, jimž byly určené, a celkově přibližuje atmosféru doby národního obrození.
Barbora Poláková s Danem Bártou, kteří se autorsky setkali poprvé, spolu natočili píseň Domů a prostřednictvím jí vyjádřili svá přesvědčení, že stojí za to podporovat pěstounské rodiny, hledat nové pěstouny a dopřát tak dětem z kojeneckých ústavů pevnější citové vazby a prvotní jistoty. Ukolébavka vznikla v rámci kampaně Díky pěstounství, v níž i další osobnosti ukazují, že máminu náruč nic nenahradí. Za kampaní stála organizace Dobrý start.
Vydavatelství Supraphon rozběhlo hned dvě podcastové řady. V té, která byla nazvaná „Supraphon podcast“, jde o vyprávění interpretů, tvůrců a dalších zajímavých osobností spojených s popem, rockem, folkem, country music či s mluveným slovem. Série „Supraphon Vivace podcast“ byla věnována protagonistům klasické hudby a volně navázala na newsletter Vivace, který Supraphon již několik let o novinkách klasiky vydává.
Nominace na Ceny Anděl Coca-Cola 2020: jejich favoritkou byla Lenka Dusilová, která deskou Řeka zaujala hned ve čtyřech kategoriích. Ve třech kategoriích bylo nominované na Cenu Anděl album Jedna nula skupiny Tata Bojs. V kategorii Klasika byly nominovány dvě supraphonské nahrávky, a sice album skladeb Vítězslava Nováka v podání klavíristy Jana Bartoše a Symfonického orchestru Českého rozhlasu za doprovodu dirigenta Jakuba Hrůši, a dále album flétnistky Jany Semerádové s názvem Chaconne pro princeznu.
Zemřel legendární textař, básník, zpěvák, herec a autor svérázných proslovů Jan Vodňanský. Supraphon mu následně – v květnu 2021 vydal album Jubileum, které vznikalo k jeho osmdesátinám ve spolupráci s hudebnicí a herečkou Haňou Navarovou.
Radek Banga vydává u Supraphonu své autorské album nazvané Věci jinak. Poprvé sám za sebe – intimně, otevřeně, se silou a emocemi bez kapely Gipsy.cz. Mezi patnácti písničkami alba je i song Nepošli to dál, který vznikl i jako inspirace k memoárové knize, která vyšla ve stejné době pod tímto názvem.
Spisovatel a dramatik Patrik Hartl vydal u Supraphonu svoji úplně první audioknihu. Šlo o populární román Prvok, Šampón, Tečka a Karel, který načetl herec Martin Hofmann. V době vydání audioknihy se chystal do kino-distribuce i film, kde jednu se stěžejních rolí ztvárnil právě Martin Hofman.
Michal Prokop se skupinou Framus Five vydal dlouho očekávané nové studiové album: Mohlo by to bejt nebe… Po téměř deseti letech od vydání Sto roků na cestě jde o třináct nových nahrávek a Supraphon album vydal na CD, 2LP i digitálně.
Sopranistka Kateřina Kněžíková u Supraphonu vydává své první album – nazvané Phidylé. Natočila ho s Janáčkovou filharmonií Ostrava a s dirigentem Robertem Jindrou. Obsahuje písně Bohuslava Martinů, Henriho Duparca, Maurice Ravela a Karola Szymanowského. Album vzbudilo celosvětový ohlas a získalo nominaci na BBC Music Magazine Awards.
Schola Gregoriana Pragensis a clavisimbalistka Corina Marti vydávají objevné album s hudbou provozovanou na pražské univerzitě v letech 1360–1460. Jde o významný projekt spolupráce hudebníků a muzikologů napříč Evropou – a CD doplnila i kniha, artefakt, který má své místo v knihovně každého muzikologa i milovníka středověké hudby. Album bylo označeno jako: Recording of the Month na MusicWeb International (červenec 2021)
Beethovenova kompletní klavírní tria se Sukovým triem natočil Supraphon pro japonskou společnost Nippon Columbia v krátkém čase od června 1983 do dubna 1984. Zachycují zralý ansámbl s Josefem Hálou, který v roce 1980 u klavíru vystřídal Jana Panenku. Zvuku souboru dominují smyčce, především housle Josefa Suka, který definoval i interpretační principy; jedinečnost souboru a jejich nahrávek stojí na nekompromisní technice, zvukové vytříbenosti, obdivuhodné souhře a hluboké muzikalitě prosté jakékoli povrchní efektnosti. V červenci 2021 tyto nahrávky vydal Supraphon a ta ocenil magazín Gramophone svým ceněným: Editor's Choice.
24.9. 2021 vydal své druhé album písničkář Michal Horák, který ho nazval Michalbum a Supraphon mu zároveň nachystal podzimní klubové turné.
Klavírní virtuos Ivo Kahánek vydal za velkého zájmu odborníků i veřejnosti komplet klavírního díla Antonína Dvořáka. Nahrávka získala ocenění: Album of the Week, MDR Kultur (2021) a The Best Classical Albums, Qobuz (2021).
Supraphon k premiéře dokumentárního filmu „Karel“ režisérky Olgy Malířové Špátové o fenoménu Gott vydal soundtrack na 2CD a 3LP.
U Supraphonu vydává svojí první sólovou desku člen Berlínských filharmoniků – hráč na anglický roh Dominik Wollenweber. Jeho album The Art of English Horn obsahuje i nahrávku s Berlínskými filharmoniky a Sirem Simonem Rattlem (v Sibeliově symfonické básni Labuť z Tuonely).
Supraphon k nedožitým devadesátinám Hany Hegerové vydává výběr z jejího frankofonního repertoáru pod příznačným názvem „Merci! Hana Hegerová.“ Album vyšlo na CD a 2LP a několik měsíců se drželo na předních příčkách hitparád nejprodávanějších fyzicích nosičů.
V obnovené fanouškovské anketě Český slavík, jejíž vyhlášení proběhlo v pátek 19. 11. v rámci slavnostního večera v pražském Hudebním divadle Karlín, se stal absolutním vítězem Marek Ztracený, když obdržel celkem 48048 hlasů. Ztracený, pro něhož byla vítězství v kategorii zpěváků i zisk „absolutního slavíka“ vůbec prvními v kariéře, navíc získal také cenu Nejoblíbenější píseň posluchačů Rádia Impuls, kterou se stala skladba Moje milá.
Prvenstvím se může chlubit také talentovaný písničkář Michal Horák, který letos v září vydal u Supraphonu svou druhou řadovku Michalbum a na základě hlasování fanoušků se stal Objevem roku, když předčil zpěvačku Annabelle a skupinu Bert & Friends.
Mezi zpěvačkami kralovala Ewa Farna, která těsně porazila dvacetinásobnou Zlatou slavici Lucii Bílou. Mezi kapelami pak triumfovali Mirai, kteří v hlasování trumfli Kryštof a Kabát.
Štefan Margita se skladatelem a zpěvákem Michalem Kindlem vystoupili v rámci svého velkého turné k albu Na správné cestě v divadle Hybernie, kde album „live“ představili také pražskému publiku.
Tomáš Klus vydává po třech letech své řadové album Cítím, které exkluzivně distribuuje Supraphon. Jde o pop moderního střihu s nezaměnitelným „klusovským“ rukopisem. Album obsahuje šestnáct písní, které vznikaly ve spolupráci s producentem Jiřím Burianem (Kapitán Demo, Southpaw, Republic of Two) v jeho hudební laboratoři Alpha Studio. Jiří Burian vtiskl písním současný zvuk a zároveň podtrhl Klusův jedinečný písničkářský styl.
Supraphon ve spolupráci s Českým rozhlasem vydává 15CD komplet „Karel Ančerl Live Recordings“ – kterým navazuje na mezinárodně skvěle přijatou edici Ančerl Gold studiových nahrávek.
Ivan Mládek slaví osmdesátiny a Supraphon vydává jeho dvě první alba Dobrý den a Nashledanou v jubilejní reedici na 2CD a LP.
Herec a muzikant Igor Orozovič se pod křídly Supraphonu vydal na sólovou hudební dráhu a jeho první singl a klip Náušnice předznamenal první koncertní turné na trase Praha, Ostrava, Brno. Projekt nese název „Když chlap svléká tmu“ a Orozovič se rozhodl vystupovat pod značkou IGOR&CO.
Lucie Bílá vydala nový duet Jednu malou chvíli s populárním zpěvákem Janem Bendigem, finalistou legendární první řady Česko Slovenské Superstar z roku 2009.
Velice úspěšná písnička vznikla ve spolupráci s novým produkčním a autorským týmem Lucie Bílé. Hudebním producentem a zároveň autorem hudby je Dalibor Cidlinský jr. a o text se postaral populární Pokáč. Singl s jasným hitovým potenciálem byl zároveň doplněn emotivním videoklipem. Duet se stal jednou z nejhranějších písní roku!
Ivo Kahánek získal Cenu Anděl za nahrávku kompletního klavírního díla Antonína Dvořáka vydanou Supraphonem na čtyřech discích. V kategorii Klasika s ním byli za rok 2021 nominováni Kateřina Kněžíková s dirigentem Robertem Jindrou a Janáčkovou filharmonií Ostrava za album Phidylé a Symfonický orchestr Českého rozhlasu s dirigentem Tomášem Netopilem za album s Freskami, Parabolami a Rytinami Bohuslava Martinů.
S albem Phidylé slavila sopranistka Kateřina Kněžíková s Janáčkovou filharmonií Ostrava a dirigentem Robertem Jindrou úspěchy od samého vydání (Gramophone Editor's Choice, nominace na cenu Anděl 2021). Nyní se Phidylé Kateřiny Kněžíkové dočkala vítězných vavřínů v rámci BBC Music Magazine Awards v ostře sledované kategorii „Vocal“! Ceny britského časopisu BBC Music Magazine jsou vyhrazené pouze klasické hudbě a na rozdíl od většiny jiných prestižních cen zde o vítězi jednotlivých kategorií rozhoduje prostřednictvím internetového hlasování široká veřejnost po celém světě.
Legenda českého rocku i popu Petr Janda oslavil 2. května 2022 osmdesátiny. K nim si nadělil sólové album s mladými hudebníky i mnoha významnými hosty. Jmenuje se Asi se mi nebude chtít.
Vokální formace 4 Tenoři vystoupila hned dvakrát v pražském Foru Karlín. Jejich první album dosáhlo statut zlaté i platinové desky a populární kvarteto zpěváků se tak stalo jedněmi z komerčně nejúspěšnějších interpretů.
Zpěvák, pianista a skladatel filmové hudby Andy Cermak vydal sólové debutové album Secret December, které se setkalo s příznivým přijetím hudebních recenzentů i veřejnosti.
13. června vychází u Supraphonu albový debut skladatele a zpěváka RODANA pojmenovaný Glasses Off. Se svým vůbec prvním singlem Gone se RODAN na přelomu roku 2020 a 2021 vyšvihl do hitparád Expres FM i Evropy 2 (kde následně získal také nominaci na Objev roku 2021) a mezi 50 nadějí české hudby dle vlivného hudebního magazínu Headliner. Naprosto zásadní osobou Glasses Off je producent Jan Čechtický, jenž se stal RODANovi hudebním mentorem.
Po projekcích v kinech a televizních uvedeních se konečně dostává úspěšný celovečerní dokument Karel na DVD. Film přináší ojedinělý pohled do soukromí a do duše našeho nejpopulárnějšího zpěváka. Zpověď na samém sklonku Gottova života poutavě prokládají záběry mladičkého umělce na startu hudební kariéry.
Elizabeth Kopecká pod křídly Supraphonu startuje hudební kariéru! Má stříbro z poslední řady Česko Slovenské SuperStar, kde si získala srdce milionů diváků a posluchačů jak v Čechách, tak na Slovensku. Charakterizuje ji přesvědčivý hlasový projev a jejím poznávacím znamením je mimořádně přitažlivá barva hlasu. Elizabeth není na hudební scéně úplný nováček. Již dříve spolupracovala s věhlasným producentem Janem P. Muchowem, který se stal v jistém slova smyslu mentorem její hudební tvorby, ale až účast v SuperStar byla definitivně odrazovým můstkem k současné hudební kariéře. Vydala svůj první singl: Summer Boyfriend.
Dominik Wollenweber získal Cenu Opus Klassik za album The Art of English Horn. OPUS KLASSIK jsou nejdůležitější německé ceny určené výhradně pro nahrávky klasické hudby. Pořadatelem je společnost Verein zur Förderung der Klassischen Musik e. V., která se zabývá propagací klasické hudby a udělováním cen jejím protagonistům.
Ve věku 75 let zemřela Hana Zagorová, která spolupracovala s vydavatelstvím Supraphon od roku 1968 a v průběhu let se stala jednou z nejprodávanějších zpěvaček v historii české populární hudby.
Mezinárodně uznávaný soubor Pavel Haas Quartet oslavil 20 let na scéně. Kvarteto vystupuje v nejvýznamnějších světových koncertních síních (Wigmore Hall v Londýně, Musikverein ve Vídni, Concertgebouw v Amsterdamu, Elbphilharmonie v Hamburku, Carnegie Hall v New Yorku atd.) a nahrálo devět alb ověnčených mnoha prestižními cenami domácí i zahraniční kritiky (Gramophone Award, BBC Music Magazine Award, Diapason d’Or de l’Année, Classic Prague Award atd.). Významný britský hudební časopis BBC Music Magazine zařadil Pavel Haas Quartet mezi 10 nejlepších smyčcových kvartet všech dob. Od Supraphonu ke svému jubileu získali Výroční platinovou desku.
Supraphon ve spolupráci se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a s dirigentem Marko Ivanovićem vydal album s Kabeláčovými skladbami: Mysterium času – Passacaglia pro velký orchestr, op. 31; Hamletovská improvizace pro velký orchestr Op. 46; Zrcadlení Op. 49; Proměny (Metamorfózy) II. chorálu Hospodine, pomiluj ny Op. 58. Album zaznamenalo úspěšné recenze doma i v zahraničí a bylo nominováno na ceny Anděl 2022.
Supraphon vydal v nezkrácené verzi (4 hodiny 40 minut) audioknihu Nevědění Milana Kundery, kterou kongeniálně načetl člen Činohry Národního divadla Radúz Mácha. Jde teprve o druhou českou audioknihu s dílem Milana Kundery (jako první vyšla v roce 2018 Nesnesitelná lehkost bytí).
Pět let od svého vzniku a dva roky po vydání prvního eponymního alba, které již díky úspěšnému prodeji dosáhlo na kredit platinové desky, vydali 4 Tenoři novinkové album nazvané Láska prý. Zpěváci Marian Vojtko, Pavel Vítek, Michal Bragagnolo a Jan Kříž spojili své síly při nahrávání v Mercury studiu, kde v produkci Janise Sidovského a v hudební režii Charlieho Blažka za doprovodu Unique Orchestra vzniklo dvanáct nových nahrávek. Repertoár opět tvoří slavné skladby z pokladnice světové i domácí muzikálové a filmové hudby. Vybrány byly písničky od Ennia Morriconeho, Leonarda Bernsteina nebo skupiny Beatles. Pozornost vzbudila nově objevená a nikdy zatím nenazpívaná píseň Karla Svobody Pýcha předchází pád.
Zemřel jeden z nejvýznamnějších českých dirigentů Libor Pešek. Dirigent, který šířil slávu české hudby daleko za hranice naší země. Žák Václava Smetáčka a Václava Neumanna začínal s jazzem a poté během své kariéry prošel mnoha tuzemskými i zahraničními komorními i symfonickými tělesy. S vydavatelstvím Supraphon spolupracoval od roku 1961, kdy ve Studiu Domovina s Komorní harmonií uskutečnil svoji první nahrávku.
Libor Pešek na Supraphonline.cz: https://www.supraphonline.cz/…-libor-pesek
Talentovaný producent, skladatel a multiinstrumentalista Prokop Korb, tvořící pod uměleckým jménem badfocus spojil síly se Supraphonem a 11. 11. 2022 vydal u nevětšího českého nezávislého vydavatelství své druhé řadové album meditating while raving. Kromě diugitálních formátů vyšla působivá novinka také v limitované edici na LP.
Šedesátý ročník ankety popularity Český slavík rozdal v sobotu 12. listopadu 2022 svá ocenění v přímém přenosu televize NOVA, která byla letos jejím vyhlašovatelem. Přišlo do ní rekordních 2 110 364 hlasů. Absolutním vítězem ankety se stala Lucie Bílá s počtem 71 519 hlasů. Marek Ztracený byl vyhlášen nejpopulárnějším zpěvákem a obdržel i nejvyšší ocenění za nejhranější hit roku – píseň „Originál.“. Do Síně slávy, kterou letos Český slavík poprvé otevřel – vstoupil legendární Jiří Suchý. Na příčkách nejvyšších tak bodovali umělci dlouhodobě spolupracující s vydavatelstvím Supraphon.
Totally Nothin, jenž se pohybuje na pomezí alternativního rapu a punk-rapu, s každou svou novinkou dokazuje, že mu nic ze zmíněného nechybí. Potvrdil to i albem Noční můry, které vydal 25. 11. 2022. Na Noční můře spolupracoval s celou řadou zajímavých hostů jako zpěvačka Lenny, Vercetti CG, Darewin nebo generace mladých producentů jako badfocus, Rainer a Maxipejsek.
Úspěch i na mezinárodním poli na Vánoce 2022 přineslo album Cesta světla, která je mimořádným projektem skladatele a multiinstrumentalisty Jiřího Slavíka, který skrze hlasy a nástroje Orchestru lidových nástrojů a dívčího sboru Vojenského uměleckého souboru ONDRÁŠ nechal rozeznít vánoční příběhy z českých a moravských koled v nových barvitých úpravách.
Talentovaný mladý písničkář RODAN, který v roce 2022 vydal povedený albový debut Glasses Off, byl vybrán mezi pět finalistů českého národního kola soutěže Eurovision Song Contest 2023! O postup do celosvětového finále se RODAN utkal s Maellou, Markétou Irglovou, Pam Rabbit a kapelou Vesna. Umístil se na třetím místě a účast v soutěži mu přinesla nové fanoušky i ze zahraničí.
Posluchači i hudebními kritiky vítaná a oblíbená „line“ edice Supraphonu se 27. ledna rozrostla o svůj již osmý díl! Jak již název Hard Rock Line 1970–1985 napovídá, tentokrát zaplesají srdce (a uši) milovníků především řízné muziky, když je v rámci více než stopadesátiminutové stopáže ke slyšení tvorba čtrnácti kapel prostřednictvím dvaačtyřiceti písní, jež jsou bezesporu zásadně důležitou součástí naší rockové historie.
Ve věku 83 let zemřela zpěvačka Naďa Urbánková. Držitelka pěti ocenění Zlatý slavík se proslavila jako členka souboru divadla Semafor. Naďa Urbánková se narodila 30. června 1939 v Nové Pace. Debutovala coby herečka v pardubickém divadle a posléze začala účinkovat v pražské Laterně magice. V roce 1964 se objevila ve slavném filmu Kdyby tisíc klarinetů režiséra Jána Roháče, který ji angažoval také do divadla Semafor, mezi jehož největší hvězdy se záhy zařadila a v pro ni typických brýlích vystupovala například po boku Jiřího Grossmanna a Miloslava Šimka. Coby zpěvačka se proslavila zejména semaforskými hity Drahý můj a Závidím. Po sérii úspěšných singlů vydala své první album u Supraphonu v roce 1970. První vítězství v anketě Zlatý slavík si připsala v roce 1972, následující čtyři roky prvenství úspěšně obhajovala. K jejím dalším výrazným angažmá patřilo působení v kapele Country Beat Jiřího Brabce či v pražském Hudebním divadle v Karlíně. Naďa Urbánková v roce 2019 převzala u příležitosti oslavy svých osmdesátin jubilejní platinovou desku, která nese příhodné pojmenování Legenda Supraphonu.
Naďa Urbánková na Supraphonline.cz:
https://www.supraphonline.cz/…da-urbankova
Supraphon v rámci mapování nejdůležitějších alb české rockové historie vydává po 40 letech jubilejní reedici jednoho ze zásadních alb roku 1983. Jde o album BOX skupiny Abraxas. Reedice vyšla na LP 180 gramů s novým masterem.
Na sklonku března vychází u Supraphonu první album fenomenálního klavíristy Lukáše Vondráčka, které nahrál se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK pod vedením Tomáše Braunera. Album, jenž zaznamenalo mezinárodní úspěch obsahuje komplet Rachmaninových Klavírních koncertů a Rapsodii na Paganiniho téma.
Při slavnostním ceremoniálu Ceny Anděl v dubnu 2023 byl Zdeněk Svěrák slavnostně uveden prezidentem ČR Petrem Pavlem do Síně slávy. Spolu s Jaroslavem Uhlířem napsali mnoho hitů pro děti i dospělé. Patří mezi ně Holubí dům, Není nutno, Dělání nebo Severní vítr. Podle údajů Ochranného svazu autorského napsali během více než půl století trvající spolupráce přes 400 písniček, z nichž řada zlidověla.
Zděnek Svěrák na Supraphonline.cz: https://www.supraphonline.cz/…denek-sverak
V přímém přenosu pořadu CNN Prima News Nový den převzal zpěvák Štefan Margita Zlatou desku Supraphonu za album Na správné cestě. To vyšlo na sklonku roku 2021 a obsahuje 12 písní, které pro Margitu složil Michal Kindl. Společně s Margitou a Kindlem se Na správné cestě podílel také Daniel Hádl a violoncellistka Iris Moris.
11. 7. 2023 v Paříži ve věku 94 let zemřel světově proslulý spisovatel Milan Kundera. Supraphon smí postupně vydávat audioverze jeho knih, kdy hlasový casting ještě za života Kundery vyhrál člen činohry Národního divadla Radúz Mácha.
V závěru září vychází jedna z mezinárodně nejúspěšnějších novinek klasické hudby roku 2023 – komplet klavírních trií Antonína Dvořáka, který společně nahráli proslulý klavírista Boris Giltburg a Veronika a Peter Jarůškovi. Albu zasvěcené jednomu z vrcholů Dvořákovy komorní tvorby získalo mimojiné ocenění Gramophone Editor´s Choice; Recording of the Week, Presto Music; Disc of the Week, Europadisc; Recording of the Year, De Standaard; Recording of the Year, Presto Music; Choc de Classica, Classica magazine; Diapason d´Or, Diapason Magazine; La prise de son du mois, Classica magazine.
Největší tuzemské nezávislé vydavatelství doznává změn ve struktuře vedení firmy. Dosavadní ředitelka Iva Milerová se od září 2023 přesouvá do funkce předsedkyně představenstva, finanční a obchodní ředitel Libor Holeček se stává generálním ředitelem Supraphonu a management společnosti s bezmála stoletou historií úzce spjatou s českou hudební i kulturní scénou posiluje pětatřicetiletý Martin Kudla. Ten dosud v Supraphonu působil jako producent, A&R, digital marketing manager a od roku 2022 také jako zástupce ředitelky. Nově Kudla zastává pozici výkonného ředitele.
V úvodu října vrcholí oslavy 25 let existence řízné rockové formace Škwor dvěma beznadějně vyprodanými koncerty v pražském O2 universum, na nichž bylo zároveň poprvé exkluzivně v prodeji nové album Sobě věrnej. To bylo navíc v rámci koncertů nejen slavnostně pokřtěno, ale také prakticky hned v okamžiku vydání oceněno Zlatou deskou Supraphonu. Úspěch alba dokládá také hned několik doprovodných videoklipů, jež pravidelně obsazují přední příčky Trendů YouTube i hojně navštěvované podzimní turné na Slovensku.
Václav Neckář, jedna z nejvýznamnějších postav české populární hudby, oslavil 23. října osmdesáté narozeniny. K oslavám tohoto význačného jubilea vyšel u Supraphonu komplet Osmdesát / Největší hity 1965–2023. Výpravná kompilace nabídla fanouškům průřez hudební kariérou legendy tuzemské popmusic, ale i jednu zcela novou píseň nazvanou Snílek, kterou složili Jaromír Švejdík a Dušan Neuwerth, jež stojí i za populární Půlnoční.
Janáček a o generaci mladší Bartók a Stravinskij tvoří významnou trojici skladatelů 20. století, kteří byli výrazně ovlivněni lidovou hudbou a integrovali ji do svého hudebního myšlení. A právě jejich skladby si pro své pozoruhodné nové album Village Stories vybral světově uznávaný Pražský filharmonický sbor vedený Lukášem Vasilkem. Stravinského Svatba, Janáčkova Říkadla a Bartókovy Tri dedinské scény ožívají v nových nahrávkách i díky celé plejádě vynikajících sólistů, které si Lukáš Vasilek do nahrávacího studia přizval – jsou mezi nimi například sopranista Kateřina Kněžíková, mezzosopranistka Jana Hrochová, tenorista Boris Stěpanov, barytonista Jiří Brückler, klavíristé Zoltán Fejérvári, Kiril Gerstein a také Zemlinsky Quartet a Belfiato Quintet. Nahrávka získala nominaci na tuzemské ocenění Anděl a v zahraničí byla oceněna Joker Absolu, Crescendo Magazine a Choc de Classica, Classica magazine.
2023 Vokální formace 4 Tenoři, která se těší velké oblibě u českých posluchačů na vyprodané vánočním koncertě v pražské Lucerně převzala Platinovou desku Supraphonu za své druhé album Láska prý.
Za Rok české hudby je považovaný každý rok zakončený číslem čtyři. Právě na letopočty končící čtyřkou připadají výročí Antonína Dvořáka (1841–1904), Leoše Janáčka (1854–1928), Bohuslava Martinů (1890–1959) nebo Josefa Suka (1874–1935). V roce 2024 navíc uplyne 200 let od Smetanova narození a 140 let od jeho úmrtí. Ambasadory Roku české hudby 2024 jsou Gabriela Beňačková, Pavel Černoch, Klára Gibišová, Jakub Hrůša, Jiří Kylián, Josef Špaček a Pavel Haas Quartet. Logo Roku české hudby a projektu Smetana 200 vytvořilo Studio Najbrt. Vydavatelství Supraphon k oslavám přispěje hned několika unikátními tituly…
Více se dočtete zde: https://www.supraphon.cz/…-ceske-hudby
Pod titulem Jiří Šlitr stoletý / Nejlepší písně vychází LP, jímž se Supraphon připojuje k oslavám 100. výročí narození Jiřího Šlitra. Jeden z nejvýznamnějších zakladatelů moderní české populární hudby vtiskl i přes své předčasné úmrtí o Vánocích roku 1969 do českého uměleckého prostředí svoji věčnou stopu. Vynikl v každém oboru, jemuž se během života věnoval: jako kreslíř, karikaturista, ilustrátor a scénograf, hudebník, skladatel, zpěvák, autor a herec. Poprvé vystoupil jako herec a zpěvák v pořadu Jonáš a tingltangl, a přivedl tak na scénu originální prototyp zasmušilého komika v buřince a šlích. Ve dvojici s Jiřím Suchým vytvořili jedinečný autorský tým, jenž patří k vrcholům naší divadelní a hudební kultury minulého století.
Herec a muzikant Igor Orozovič vydal své debutové album nazvané Když chlap svléká tmu, které obsahuje jedenáct autorských písní. Na nahrávkách se podíleli vyhledávaní hudebníci napříč žánry pod vedením producenta Filipa Jelínka a mezi hosty se objevují zpěvačky Aneta Langerová, Barbora Poláková a Kateřina Marie Tichá. Vydání alba předchází singl a klip Holubí muž, jenž vznikl v režii Jana Baseta Střítežského. Slavnostní křest se uskutečnil během dvou vyprodaných koncertů ve dnech 26. a 27. dubna v pražském kulturním prostoru La Fabrika. Orozovič je Supraphonem i koncertně zastupovaným umělcem.
Ve věku 84 let zemřel zpěvák a herec Josef Laufer. Po operaci v březnu 2020 mu selhalo srdce a byl uveden do umělého spánku. Dle vyjádření jeho dcery Ester zemřel na zástavu srdce.
Josef Laufer, vlastním jménem Don José Francisco Pérez Rodriguez de Montagnes de Laufer, se narodil 11 srpna 1939 ve francouzském městě Sables d‘Olonne. Jeho otec byl lékař a pocházel ze Slezska, maminka byla Španělka, oba se potkali ve Španělsku během tamní občanské války. Dětství prožil v Anglii, do Československa se s rodinou přistěhoval v roce 1947.
Nejširšímu publiku se vryl do paměti především jako zpěvák pop music. Doprovázela ho jeho kapela Golem. Patřil k těm zpěvákům, kteří měli výhodu velké jazykové vybavenosti, hovořil plynně anglicky, španělsky a německy. Coby zpěvák se zapsal nesmazatelně do alba české populární hudby písněmi Sbohem lásko, já jedu dál, Juliána, Malé šípy, Dávný kavalír nebo Podívej, šenkýři.
Frontman skupiny Olympic Petr Janda, zpěvák, skladatel a kytarista, jedna z největších legend v historii české populární hudby, oslavil v květnu 2022 osmdesáté narozeniny a koncem téhož roku šedesáté výročí kapely Olympic. V rámci dvojitého jubilea vznikl celovečerní dokumentární film o mimořádném muzikantovi a otci čtyř dcer. Režisérka Olga Malířová Špátová vytvořila poutavý příběh o lásce k hudbě, o posedlosti a zápalu, o skládání a hraní. O krásách a trápení, které přináší tvorba a muzikantský život. O bolestech ze ztrát svých milovaných a blízkých přátel. O pochybeních a slabostech v době normalizace, jež házela bigbeatové hudbě a kultuře klacky pod nohy. Film o lásce a přátelství. O otcovství, které je pro něj dnes tím hlavním smyslem života.
Vokální formace 4 Tenoři si splnila sen mnohých muzikantů, když úspěšně debutovala na z nejprestižnějších scén světa, v newyorské Carnegie Hall. Jejich koncert From Broadway To Hollywood naplnil hlediště sálu Zankel a přilákal řadu významných osobností z České republiky, Slovenska i USA.
U příležitosti 200. výročí narození Bedřicha Smetany a v rámci oslav Roku české hudby 2024 vychází u Supraphonu luxusní 17CD box, který obsahuje sedm samostatně balených 2CD plus jedno 3CD s podrobnými informacemi k jednotlivým operám, 40ti stránkový booklet se souhrnnou studií, bohatou fotodokumentaci a odkaz na libreto ke stažení v českém a anglickém jazyce. Digitálně přepsané a remasterované nahrávky věrně zachycují zvuk české smetanovské tradice také při digitálním poslechu v Hi-Res kvalitě.
Michael Kocáb – zásadní osobnost české kulturní scény, instrumentalista, zpěvák, skladatel a aranžér necelý měsíc oslavil své jubileum hned několikrát. Mimo jiné i společně se Suprahonem LP, CD i digitální reedicí svého sólového debutu Povídali, že u hráli, ale třeba také speciálním vystoupení. na festivalu Metronome Prague.
Na mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary proběhla světová premiéra celovečerního dokumentu tata_bojs.doc. Unikátní snímek natočil držitel čtyř Českých lvů, režisér a scenárista Marek Najbrt, který originálně nahlíží do historie skupiny, jež v roce 2023 oslavila 35 let existence, a hlouběji přibližuje její klíčové osobnosti Milana Caise a Mardošu, kteří populární „Tatáče“ založili už ve svých čtrnácti letech na hanspaulské základní škole.